Snadný přivýdělek to je, když člověk najde dobrou brigádu, pokud vůbec nějakou. Nejsem zrovna z malého města, ale i tady je brigád jako šafránu. Člověk musí proto pořád hledat a hledat a informovat se... anebo mít dobrého známého, jinak mu nic tak snadno do klína nespadne :-)
Práce je dost, hlásí někteří chytrolíni. Kdo ale práci opravdu sháněl, ví, že práce (i brigádnicky) sice je, ale pracovní nebo mzdové podmínky jsou otřesné. Mnohdy se nedodržují základní lidská práva, mnohdy děláte načerno bez jakékoliv smlouvy, mnohdy žádné peníze nedostanete, protože jste zkrátka "nepracovali". I taková je realita demokracie.
No hlavně že za bolševiků bylo všechno na brigádách perfektní... V jakých podmínkách a za kolik peněz dělali například středoškoláci a vysokoškoláci v rámci povinných brigád na bramborách, na chmelu, ve stavebnictví, ve strojírenství atd., kde jedinou formou omluvy neúčasti byla vlastní smrt?
Jak kdy. Vzpomínám si, že jsem za komunistů odmítla jít na střední škole na povinnou bramborovou brigádu s tím, že za práci dostáváme málo peněz. Na sousední škole si za 3 týdny vydělali 1.000-1.300,- Kčs, my maximálně 300,- Kčs, zbytek si nechala škola. Nic se mi nestalo, holt jsem byla pověřena jinými úkoly, zajišťovala jsem zájezd pro celou třídu. Ono záleželo na tom, na koho jste padnul, když na blbce, tak ten s váma zatočil. Když padnete na blbce dneska, taky zapláčete. takže v režimech to asi nebude.
Jo, za bolševiků jsem je zúčastnil mnoha brigád v zemědělství. tenkrát ani brigády typu sedět u PC a házet do něj nějaké nesmysly či obvolávat lidi a nabízet jim nějaký zázračný produkt neexistovaly. Pokud to bylo ve školním čase, byli jsme rádi, že se ulejeme z vyučování. Pobyt na čerstvém vzduchu byl prospěšný a peníze za brigádu jsme pak použili na školní výlety či exkurze, kdy jsme nemuseli doplácet ze svého. Na těch školních výletech se pak hradil i alkohol, nějak se to vždy papírově "udělalo" a průšvihy z toho, jako dnes bývá zvykem, nebyly. A když jsme tradičně jezdili se školou na chmel - tzv. drátkování, tak těsně před brigádou mi na nohu spadlo nějaké železo /nebyla to výmluva typu, že se lámaly ruce, aby student nemusel psát písemku/, já nemohl pořádně chodit, lékařské potvrzení o nevhodnosti účasti na brigádě zcela bez problémů a tak jsem na brigádu nejel. Když jsem pak slyšel, jak to na téhle brigádě chodí, nejel jsem ani další roky, zemřít jsem nemusel a život šel dál...
Jasně, ale pořád jsme u toho, co píše paní Jarmila - asi jste měl okolí tzv. v pohodě, kdyby jste narazil na nějaké pako (doktor, učitel...), nepomohlo by vám ani to železo, ani nic jiného.
Okolí v pohodě měli i další mí známí nebo spolužáci. Tenkrát se v rámci lidovosti dalo na ledasčem dohodnout, bez ztráty desítky.
Zato dnes narazíte na paka na každém kroku. Každý ze všeho dělá moc velkou vědu, každý se snaží být veledůležitý.
Brigádnickou práci jsem scháněl sice úpřed 6-ti lety takže jsem měl výhodu - sehnal jsem v oboru bez potíží hledal jsem asi půl roku, ale zato jsem měl brigádu za úžasných podmínek na 5 roků.
Teď v průběhu krize jsem dal zaměstnavateli vale (tomu samému, kde jsem brigádničil - ale už jsem tam dělal na vyšší pozici a na stálo) a hledal jsem částečný úvazek. Tak dneska mám 3 částečné úvazky po pár hodinách týdně. Finančně jsem na tom dobře, časově ještě líp. Pravda jeden ČÚ bude přes prázdniny přerušen, ale zase po prázdninách počítám se 4 ČÚ(píšu o prázdninách, protože se jedná o pedagogickou činnost). Prostě dělat 4x za týden 4 hodiny a brát jako bych dělal 5 dní v týdnu 8 se mi líbí.
Když někdo tvrdí, že práce není - vím co si myslet - buď nehledá, nebo nemá kvalifikaci. (BTW přes známého jsem sehnal jen 1 práci - zbytek jsou agentury, telefonáty do firem, odpovědi na inzeráty). Prostě práce je, ale do klína nikomu nespadne.
Taková je z mého pohledu realita demokracie.