Hlavní navigace

Stát každoročně ochudí důchodce o miliardu

27. 9. 2020
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Bylo nebylo. Tak začínají pohádky, ale zde nejde o bajku ani pohádku, ale o pravdu, jakkoli jí někdo zpočátku věřit nechce, a neuvěřitelný se tak zdá i titulek.

Není to miliarda každoročně, ještě více to bylo v roce 2020 a v roce 2019. A jindy to bylo o něco méně. Článek je pojat trochu netradičně, ale snad jeho forma přispěje k pochopení věci, tedy že ji pochopí nejen prostý občan, ale i „lidé práva“, tedy mj. čeští legislativci, advokáti a justice. Tento článek je pak koncipován jako úvodní část seriálu, aby v částech dalších byly nejen uvedeny další argumenty pro pravdivost zde titulku, ale bude samozřejmě reagováno i na ohlasy zde čtenářů.

Žili byli jednou ne dědeček a babička, ale dva dědečkové – Franta a Pepík. Takto by mohla pohádka začínat, ale o pohádku nejde. Půjde o reálný „příběh“ z reálného života, a hlavně o peníze nás všech. O peníze, na které máme ústavní nárok a které jsou nám upírány. A tak než se vrátíme k těm dědečkům, musíme si říct, o co že to vlastně jde a jaká jsou výchozí fakta.

Zkuste se zeptat ve svém okolí deseti důchodců: Na kdy bereš v srpnu důchod?. Prostý dotaz a většinová odpověď asi bude: No asi na srpen – ne?. Pravda to není a není to ani na září předem, a ani na červenec zpětně.

Důchod není na měsíc kalendářní, ale „klouzavý“

Na počátku stát totiž nejen důchod důchodci spočítá, ale i určí výplatní termín. To je pro důchodce z ČSSZ (mimo „Domovy důchodců“ tedy DSP) nějaký sudý den mezi 2. a 24. dnem v měsíci. Jistě, pokud pak šel někdo s výplatním termínem 20. den v měsíci do důchodu např. od 1. května, dostal nejprve poměrnou část důchodu na období od 1. do 19. května, aby pak bral důchod na „klouzavý měsíc“ od 20. května do 19. června atd. v měsících a letech dalších.

Potud je vše OK, neb důchod dostáváme předem, jak určuje zákon. Pokud „od ledna“ přidáme učitelům s průměrným platem třeba 30 000 např. 10 % hrubého, budou v únoru brát v dobírce za leden o 3000 víc. Od ledna všichni rozumíme, že je myšleno od 1. ledna. Přidat modrookým učitelům od 1. ledna a těm s jinou barvou očí až od 15. by byl holý nesmysl – že? (Za práci odvedenou v lednu by brali víc jen o 1500 Kč).

Jak je to ale u důchodů? V roce 2020, ale i 2019 jsme důchodcům „od ledna“ přidali v průměru 900 Kč. Ale nyní pozor, u důchodců to není od 1. ledna, ale od splátky důchodu splatné v lednu, tedy od jejich lednového výplatního termínu. Ano, v systému, co u nás platí již skoro od počátku 20. století (začalo to již za císařsko-královského Rakouska-Uherska). To znamená mezi důchodci od navzájem různého data. Tedy stejně špatně, jako by to každý viděl u těch učitelů.

Přidat 900 „na měsíc“, to je cca 30 Kč na den a už jsme zpět u dědečků. Pepíkovi přidali těch 900 od 2. ledna, a tak nedostal jen 30 Kč určených na spotřebu na Nový rok. Frantovi přidali až od 24. ledna, a tak nedostal 23 × 30 = 690 Kč na 1. až 23. leden. A tak to bylo v roce 2020, ale rovněž v roce 2019 a obdobně i v letech minulých až k roku 1990, kdy se z důvodu inflace začalo i valorizovat.

Důchody se nevalorizují všem od 1. ledna, jako se zvyšují platy, ale až od výplatního termínu.

Tuto chybu jsem objevil již v roce 1995. Je podle mne logické, že pokud se v prosinci vyplácí důchod na prosincové, ale i lednové dny, mají být všem ty lednové proplaceny již v nové, valorizované výši (technicky to není problém, neb na počátku také dostane důchodce poměrnou část důchodu na několik dnů do prvého výplatního termínu). Protože konzultace s poslanci, včetně budoucích ministrů a premiérů, k ničemu nevedla a ani MPSV mi nechtělo uvěřit, tak se od roku 2011 zatím neúspěšně se státem soudím. Návrh poslanců (Pl. ÚS 47/18) iniciovaný z mé strany byl plénem ÚS zamítnut.

Co mně jako stěžovateli česká justice odpovídá? Vy tomu nerozumíte. Všichni všechno dostanou, jen někteří o něco později. Kdy ale později? Kdy dostane dědeček Franta těch 660 Kč, které Pepík dostal? O téhle otázce ČSSZ řekne, že postrádá logiku.

Dnes si jednoduše spočtěme, že nejde o pár stokorun. Pepíkovi stát dluží 30, Frantovi 690. Důchodci jsou mezi výplatní termíny rozloženi rovnoměrně, a tak je to v průměru (30 + 690) / 2 = 360 Kč. Důchodců máme těsně necelé 3 miliony, a když ta čísla vynásobíme, dostáváme se nad 1 miliardu. Neuvěřitelné, že? A to je prosím jen za rok 2020. Za rok 2019 je to miliarda další a ani nechtějte vědět, kolik to činí u důchodců, kterým je přes 90 let a v důchodu již byli v roce 1990, kdy následovaly inflace, a tedy i valorizace nejvyšší.

U nich to snadno může být i přes 9000 Kč, a to nepočítáme to, že tento dluh by se měl k dnešku navýšit o inflaci. Například, na co by vám v roce 1991 stačilo 1000 Kč, na to je potřeba v roce 2017 již 3179 Kč. A protože právo na rovnost je jako základní lidské právo nepromlčitelné, měl by to být i nepromlčitelný nárok na proplacení toho, co v rozporu s principem rovnosti v minulosti vyplaceno nebylo.

Jak bylo napsáno, nikdo nevěděl, kdo kdy na území ČR zavedl klouzavý měsíc, na který se dodnes (dnes již jen v ČR a SR) důchody vyplácí. Všude v Evropě (mimo ČR a SR) se důchody již dlouho vyplácí na kalendářní měsíc (jen na Maltě na týden), někde předem a jinde zpětně. S valorizacemi tak problém nemají. Asi to byl i jeden z důvodů, proč např. Rakousko i Maďarsko klouzavý měsíc v minulosti opustily. A tak jsem původ klouzavého měsíce zjistil sám. Byl zaveden zákonem z 16. prosince 1906, co vyšel jako č. 1 ř. z. z roku 1907 a vešel v platnost 1. 1. 1909. V originále byl psaný ve švabachu.

Rovnost práv je zajisté problém právní a filosofický, a spadá tak do věd humanitních. Pod rovností je ale jistě i rovnost financí, finančních prostředků na měsíc, rok (samozřejmě kalendářní), spočtených podle shodných pravidel. Toto je ale problém čistě ekonomický, „početní“, a je tedy čistě věcí věd přírodních, problémem exaktně spočitatelným – dokazatelným. Sem tedy s dalšími důkazy o tom, že současný systém valorizací důchodů v ČR tuto rovnost nezajišťuje.

ZA rok vs. NA rok

Logické myšlení a „umění počítat“ je zákonitě spojeno s matematikou. Tedy ne s tou s velkým M, kde se derivuje a integruje, zde stačí si trochu rozumět s „počty“ a selským rozumem. Skupina 41 poslanců, co chtěli u Ústavního soudu zjednat ve věci nápravu, byla povětšinou Piráti. Zde nejde o to, „kdo koho volil a volit bude“, nejde o politiku. Ostatně v ČR dosud takto špatně valorizovaly (a valorizují) všechny vlády. Většina Pirátských poslanců (mj. všichni tito se pod návrh Pl. ÚS 47/18 podepsali) jsou profesně „ajťáci“, tedy „programátoři“ a ti jistě s matematikou a logickým myšlením problém neměli a nemají.

Jejich návrh ale označí za bizarní právníci, aby z nich nejeden šel na práva, „že tam není matematika“. Ano, když rozhoduje soudce o věci „početní“, měl by se s „počtářem“ i poradit, a když to pak neudělá, je výsledek, jaký je. Jedním z argumentů, který má podpořit názor o bizarnosti návrhu poslanců, byl tento: Návrh poslanců je bizarní, neb dnes všichni důchodci dostanou za rok shodný počet, tedy 12, valorizovaných dávek důchodu, a tak jsou si rovni.

Ano, je pravda že všichni ZA rok shodný počet 12 valorizovaných dávek důchodu dostanou, ale to jim rovnost nezaručí. Pro rovnost musí dostat všichni „stejné“ peníze (peníze spočtené podle shodných pravidel) NA rok (např. kalendářní 2020), ale to nedostanou. Tedy v rozdílu mezi ZA a NA je zde onen zásadní rozdíl a „zakopaný pes“.

Představme si pro demonstraci naprosto zjevné a nepřehlédnutelné nerovnosti, že místo klouzavého měsíce by byl zaveden například klouzavý rok. ČSSZ bude vyplácet roční důchody jedenkrát za rok na klouzavý rok a výplatní termíny budou mezi 2. lednem a 24. prosincem. Ano, bez problému by to i takto mohlo fungovat.

Dědeček Franta, který by bral důchod (roční na klouzavý rok) až 24. prosince 2020, by dostal 24. prosince 2020 důchod (včetně valorizace 2020) na období od 24. prosince 2020 do 23. prosince 2021. A tak valorizaci 2020 dostane jen na 8 dnů kalendářního roku 2020, (tj. od 24. prosince 2020 do 31. prosince 2020). ZA kalendářní rok důchod přeci valorizovaný důchod dostal? Jistě, to ano. Takový důchodce tedy ale bude muset žít skoro celý rok 2020 z důchodu bez této valorizace 2020, totiž z důchodu, co obdržel (bez valorizace 2020) 24. prosince 2019.

Zatímco dědeček Pepík obdržel již 2. ledna 2020 valorizovaný důchod na téměř celý rok 2020 (tedy včetně této valorizace 2020, co byla Frantovi NA (skoro celý) rok 2020 upřena). Obdržel jej na období od 2. ledna 2020 do 1. ledna 2021. Franta ne, že valorizaci 2020 na období od 2. ledna 2020 do 23. prosince 2020 dostane někdy později. On ji nedostane nikdy! I zde by oba důchodci za rok dostali stejný počet valorizovaných dávek důchodu (jednu), ale rovnost jim to samozřejmě nezaručí!

To znamená, že stejný počet valorizovaných dávek důchodu ZA rok nezaručí rovnost důchodců. Důchodci se stejným důchodem nebudou moci v kalendářním roce 2020 utratit stejné peníze, neb tyto na rok 2020 stejné nikdy nedostanou. Z libovůle státu bude dědeček Franta žít skoro celý rok z důchodu bez valorizace 2020, zatímco důchodce Pepík tuto obdrží skoro na celý rok 2020. Rozdíl je zde tedy naprosto zjevný (je to skoro 900 Kč × 12 měsíců, tedy více než 10 000 Kč).

Náleží Frantovi právem těch 10 000 Kč, co Pepík na rok 2020 dostal a on nedostal a nikdy nedostane? Samozřejmě že ano. A stejně tak je tomu dnes, že na leden 2020 dostal Pepík o více než 650 Kč víc, co Franta nikdy nedostane. A v roce 2019 dalších, o letech předchozích nemluvě.

A že kdyby Ústavní soud o tomto argumentu věděl, jistě by poslancům vyhověl? Ale on o něm věděl, jenže protože nevěděl, jak se s ním vyrovnat, ve svém nálezu jej ani nezmínil, a tak se nejen občan, ale ani „kolegové právníci“ nedověděli, čím vším bylo v návrhu (Pl. ÚS 47/18) argumentováno. Paralelou by se dalo napsat, že rozsudek odsuzující vraha z vraždy nevypadá špatně, když v něm není uvedeno, že odsouzený měl na dobu vraždy nevyvratitelné alibi, a tedy že vraždu spáchat nemohl.

Kdo chce, hledá způsob, ne důvod

Říká se „za vším hledej ženu“. U nepochopitelných věcí nejednou „za vším hledej politiku“. Zde ale o žádnou politiku nejde. Jde jen o kupecké počty a trochu selského rozumu. To že si nikdo z povolaných, vyvolených, zvolených a jmenovaných za 30 let nevšiml hrubé chyby v české legislativě, neznamená (není argumentem), že když si té hrubé chyby všimne „nepovolaný jedinec“, nemůže mít pravdu. Říká se dva právníci mají tři názory a svým způsobem nic proti tomu. Budou případy, kdy je „pro a proti“ v jakési rovnováze, a pak rozhoduje „většinové hlasování“. Zde je ale rovnost a pravda jediná i znaleckým posudkem prokázaná. Obrazně řečeno, pokud na Slovensku již 16 let tvrdí, že jen 2 + 1 = 3, nelze za identické situace tvrdit, že v Česku je 2 + 0 = 3 také.

Říká se, že ideální žena či muž mají mít „všech 5 P“. Nebo také „je potřeba mít všech pět P pohromadě“. Tak sem ještě nějaká ta P pro počtáře, právníky a politiky přidám. Možná to vypadá, jako bych chtěl „počtáře“ nad právníky a politiky povyšovat, vrážet mezi ně klín. Vůbec ne. Uznávám každou inteligenci, co samozřejmě nemusí až tak souviset se vzděláním. Je tomu právě naopak.

Snažím se právě o sblížení věd humanitních a přírodovědných. Pokud občan musí být před NSS a ÚS zastoupen advokátem, plně to respektuji. Stejně tak by ale soudce, když rozhoduje o věcech „počtářských“, měl mít při ruce na pomoc počtáře. S nadsázkou to je zatím nejednou jako „než bych použil svoji hlavu, raději se schovám v davu“.

 uplatnovani-dph-v-roce2021

Není velkou chybou, že když několik generací právníků a politiků setrvává v omylu, že se v prvním kole k jejich názoru připojím. Pokud se ale poctivě detailně seznámím s jejich pseudoargumenty a tím, jak „opozice“ všechny tyto beze zbytku vyvrátila, aby naopak z jejich argumentů se „koalici“ nepodařilo vyvrátit jediný, neměl by být problém uznat svůj omyl a zachovat se podle toho.

Na abiturientských srazech se většinou vzpomíná na ony profesory s velkým „P“. K jejich velikosti pak patřilo mj. i to, že dokázali přiznat svou chybu, pokud se občas mýlili. Toto pak samozřejmě patří k velikosti velkých obecně. Svůj omyl by měl umět uznat dobrý počtář, politik i právník. Omyl uznat, a pokud jím něco způsobil, a jen trochu to jde, pak i následky svého omylu napravit. Pak již jen platí ono známé „kdo nechce, hledá důvody – kdo chce, hledá způsoby“.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).