Stát chystá bič na úvěrové šmejdy, půjčky dostanou úrokový strop

Pravidla pro poskytování úvěrů se změní. Počítá s tím evropská směrnice 2023/2225, jejíž pravidla musí členské státy EU implementovat do svého práva (resp. tak měly učinit do roku 2025, takže ČR má v tomto ohledu zpoždění). Do naší legislativy má směrnici transponovat novela zákona o spotřebitelském úvěru, která je nyní v připomínkovém řízení.

Jedno z opatření, které má více chránit spotřebitele před úvěrovými predátory, má za cíl omezit nepřiměřeně vysoké ceny úvěrů. Ve směrnici jde o článek 31, který členským státům nařizuje zavést opatření, která budou účinně předcházet zneužívajícímu jednání a zajistí, aby spotřebitelům nemohly být stanoveny nadměrně vysoké zápůjční úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů nebo celkové náklady úvěru pro spotřebitele, jako je například stanovení jejich nejvyšší přípustné výše.

Členské státy mohou podle směrnice také přijmout zákazy nebo omezení vztahující se na konkrétní poplatky, které věřitelé na jejich území uplatňují.

Co je předražený úvěr?

Připomeňme, že občanský zákoník (OZ) v § 1796 sice definuje lichvu, avšak z hlediska ceny úvěru spíš jen vágně. Kdo nám poskytne předražený úvěr, ještě podle OZ nemusí být lichvář. 

Přečtěte si také:

Občanský zákoník stanovuje, co je lichva. Pomůže to?

Přímou cestou cenu spotřebitelského úvěru žádný český zákon nereguluje, takže přesnější hranici toho, která zápůjční úroková sazba nebo RPSN už odporuje dobrým mravům (které vymiňuje v § 580 občanský zákoník), musel stanovit soud.

Judikatura Nejvyššího soudu určuje, že hranice, která určuje, že zápůjční úroková sazba je nepřiměřená, a tudíž v rozporu s dobrými mravy, se pohybuje kolem čtyřnásobku obvyklých úrokových (bankovních) sazeb (sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V praxi se tedy nejedná o jedno číslo, hranice pro úrokovou míru se pohybuje v rozmezí kolem 40–60 %).

Kritérium dobrých mravů je přitom soudy vztahováno kromě úrokových sazeb i na nejrůznější poplatky spojené s úvěrem.

Soudy mohou smlouvy odporující dobrým mravům prohlásit za neplatné (v takovém případě musí dlužník vrátit pouze částku, kterou si zapůjčil) nebo rozhodnout o snížení úrokové sazby na přijatelnou úroveň.

Podstatné ale je, že soud smlouvu o úvěru zneplatní až v případě, že proti ní spotřebitel vznese nějakou námitku, např. u finančního arbitra, soudu apod. To se ale v drtivé většině neděje, takže platí „kde není žalobce, není soudce“ a spoustě věřitelů, kteří poskytují úvěry za nemravných podmínek, tak byznys prochází jen se zanedbatelnou ztrátou.

Zastropování úroků

Směrnice by měla přinést pro spotřebitele výhodu v tom, že nařizuje členským státům účinně předcházet nepřiměřeně vysokým cenám úvěrů, takže už nebude stačit úprava, která umožňuje napadnout smlouvu ex post. 

Návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru tak zavádí v § 116a dva úrokové stropy pro spotřebitelské úvěry (s výjimkou těch na bydlení), které se odvíjí od repo sazby České národní banky (ČNB) v kombinaci s judikaturou stanovující hranici pro úrok odporující dobrým mravům. 

Předloha stanovuje limit ve výši čtyřnásobku zákonného úroku z prodlení (odpovídá repo sazbě navýšené o osm procentních bodů).

Strop by měl vždy kalkulovat s repo sazbou stanovenou ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž byl úvěr sjednán. 

Aby však mechanismus rozumně fungoval i v období velice nízkých sazeb (máme za sebou ostatně období, kdy byla sazba skoro na nule – v roce 2020 činila 0,25 %, v některých zemích byla dokonce záporná), počítá předloha s tím, že bude pro účely tohoto výpočtu repo sazba vždy nejméně na úrovni 4 %.

Strop pro větší úvěry s delší splatností

U těchto úvěrů, které zákon definuje výší nad 20 tis. Kč a splatností nad 6 měsíců, počítá návrh s omezením RPSN. Ta nesmí překročit čtyřnásobek repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů.

V současných podmínkách by tedy limit podle těchto pravidel dosahoval (4 + 8) × 4 = 48 %. 

Na úrovni tohoto limitu činí rozdíl mezi RPSN a roční úrokovou sazbou (při neexistenci dalších poplatků) zhruba 8 %. Znamená to, že je-li limit RPSN 48 %, může věřitel poskytnout půjčku maximálně se 40% sazbou, vysvětlil analytik organizace Člověk v tísni David Borges.

Do této kategorie by měly spadat i úvěry bez jasně dané splatnosti, tedy například ty kontokorentní a revolvingové. Nebo úvěry, které jsou sice nižší než stanovený limit, ale mají delší splatnost.

Jak poukázal Borges, který pravidelně sestavuje Index odpovědného úvěrování, do úvěrového limitu se i s rezervou vejdou všechny sledované banky. Ilustruje to na modelovém úvěru posledního sledovaného Indexu (50 tis. Kč na 24 měsíců), který banky poskytovaly se sazbou kolem 15 % p.a. Jak víme, třeba kreditky nebo kontokorenty s nejasně danou splatností (takže spadající do větších úvěrů) mají sazby obecně i u bank výše, pohybují se kolem 20–25 % p.a.

Úročení u vyšších úvěrů podle Indexu odpovědného úvěrování

Autor: Člověk v tísni

Úrok nebankovních společností podle něj začíná zhruba na 25 % a do limitu, který by platil v současných podmínkách, by se jich vešla asi třetina: Důležité je ale si říci, že z hlediska objemu těch poskytovaných úvěrů je tahle třetina zodpovědná za naprosto převažující objem nebankovních půjček. Takže klasický nebankovní úvěr, který je spíš alternativou k bankovnímu řešení, protože je rychlejší a jednodušší, tím postižen nebude.

Borges předpokládá, že „úvěrovky“, které nepřesahují limit dramaticky, ceny úvěrů sníží (a s tím možná přestanou poskytovat půjčky těm nejrizikovějším klientům), ale ty nejdražší nebankovní společnosti skončí. Jejich model je založený na tom, že účtují 100, 200, někdy i více procent ročně. Mám za to, že v těchto případech ty společnosti nebudou chtít cenu upravit a budou si hledat jiný byznys. I to může vést k omezení půjček pro ty nejrizikovější dlužníky. Otázkou je, zda by si ale takoví dlužníci měli půjčovat ještě víc. Podle Borgese by bylo užitečnější je spíše nasměrovat na dluhové poradenství.

Obecně však tento segment nebude změnou příliš dotčen, s výjimkou těch nejdražších společností, jejichž případný odchod z trhu ale nelze považovat
za výraznou ztrátu.

Strop pro menší úvěry s kratší splatností

U menších půjček, které nepřesáhnou 20 tis. Kč se splatností max. na 6 měsíců, je přístup zákonodárců při nastavení limitu jiný. Hlavní důvod je ten, že pokud poskytujete půjčku 50 tis. Kč na dva roky, i když má úvěr velmi rozumnou sazbu, na úroku vybere věřitel dost na to, aby zaplatil náklady související s pořízením půjčky. Pokud ale půjčujete např. jen 5 tis. Kč na jeden měsíc, tak i s relativně vysokým úrokem nejsou ty společnosti schopné vydělat dost na to, aby zaplatily náklady poskytnutí úvěru. To je hlavní důvod, proč jsou malé krátké půjčky tak drahé. Tento fakt do nějaké míry zákon uznává, takže přichází s něčím, co pracovně nazývám paušál. Je to poplatek, který si věřitel bude moci jednorázově naúčtovat jednou za 6 měsíců právě na pokrytí těchto nákladů, vysvětlil analytik.

Samotný strop je pak zaměřen na celkové náklady spotřebitelského úvěru. Tedy na to, o kolik maximálně můžete úvěr přeplatit. 

Návrh stanoví, že celkové náklady nesmí přesáhnout součet:

• částky 2000 Kč (paušál na náklady spojené s poskytnutím úvěru),
• částky odpovídající součinu celkové výše spotřebitelského úvěru, sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru v letech a čtyřnásobku repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů.

Zdroj: Borges, Člověk v tísni

Jak je vidět z tabulky, při úvěru na 10 tis. Kč na 1 měsíc věřitel bude muset poskytnout úvěr pouze s celkovými náklady do 2400 Kč.

Podíváme-li se zpět do současné praxe na obrázek níže (resp. k posledním listopadovým výsledkům Indexu), je vidět, že při modelovém úvěru (20 tis. Kč na 1 měsíc), který by podléhal pravidlům pro malé půjčky, se těch věřitelů do zákonného limitu vejde jen pár. Jedna společnost dokonce požaduje navíc jako dodatečný náklad částku odpovídající přes 50 % hodnoty úvěru. 

V této oblasti budou podle Borgese změny určitě dramatičtější: Myslíme si, že se stanou dvě věci. Obecně asi produkt jednorázově splatných mikropůjček spíš vymizí, resp. ho budou nabízet jen úvěrovky, které to dělají už dnes v souladu s budoucím limitem. Většina ostatních společností, které nyní žijí z toho, že poskytují měsíční drahé půjčky, které dlužníci nemohou splatit, takže si je neustále prodlužují, podle nás pravděpodobně přijdou s krátkodobou půjčkou, která se bude průběžně každý měsíc po částech splácet.

Druhým efektem podle něj bude, že část úvěrových společností, které nyní půjčují klientům, o kterých už při sjednávání úvěru tuší, že peníze nebudou moci včas vrátit, z trhu vymizí.

Počet poskytovatelů, kteří se při omezení nákladů připravovaném zákonem vejdou u krátkodobých úvěrů do limitu, je mnohem nižší

Autor: Člověk v tísni

Zůstaneme-li ještě u kratších a menších úvěrů, předloha dále obsahuje ustanovení, které má za cíl zabránit obcházení nových pravidel sjednáváním většího počtu malých půjček od stejného poskytovatele, kdy by pokaždé naúčtoval věřitel kromě úrokového stropu i onen paušál 2000 Kč na náklady sjednání. Ustanovení uvádí, že pokud věřitel sjedná se spotřebitelem v období 6 měsíců více menších úvěrů (do 20 tis. Kč, max. na půl roku), nesmí celkové náklady u druhého a dalších úvěrů přesáhnout právě částku odpovídající součinu celkové výše úvěru, sjednané doby trvání úvěru v letech a čtyřnásobku repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů. Tedy limitu pro tyto menší úvěry.

Případné obcházení limitu prostřednictvím poskytnutí úvěrů od více věřitelů ve shodě ale ustanovení neřeší. Další kličkou, kterou by si mohly nepoctivé úvěrovky pomáhat, je poskytování úvěrů na IČO, protože úprava podnikatelské úvěry neřeší. Borges uvedl, že se budou snažit prosadit, aby se stejná pravidla aplikovala také na úvěry pro fyzické osoby – podnikatele.

V případě, že poskytovatel úvěru nějaké ustanovení § 116a poruší, bude zápůjční úroková sazba odpovídat ročně repo sazbě stanovené ČNB pro pololetí, v němž byl sjednán úvěr, navýšené o 8 procentních bodů (pokud není sjednaná sazba nižší) a k ujednáním o jiných platbách ve smlouvě se nebude přihlížet.

V případě opakovaného porušování zákona by si úvěrová společnost navíc koledovala o kontrolu z dozorující ČNB a riskovala by svou licenci.

Z vyjednávání o předloze se může stát politikum

Zástupci organizace Člověk v tísni ocenili přístup Ministerstva financí, které k věci přistoupilo zodpovědně a ještě před schválením evropské směrnice začalo jednat jak s bankami, tak s nebankovními společnostmi i s neziskovým sektorem. Výsledný návrh je díky tomu podle nich poměrně zdařilým kompromisem, který je rozumně nastavený pro všechny strany a má potenciál omezit byznys s těmi nejhůře nastavenými úvěry. (Navíc je v souladu se soudním konsenzem ohledně hranice ceny úvěru, která odporuje dobrým mravům.)

Ač by se mohlo zdát, že je nejvhodnější nastavit úvěrové stropy co nejníže, nemusí to tak být. Pokud by se cena úvěrů výrazně omezila, přestanou věřitelé půjčovat nízkopříjmovým rizikovějším skupinám obyvatel, které tak ztratí možnost financování i v případech, kdy si reálně potřebují půjčit např. na novou pračku. V praxi by pak hrozil nárůst nelegálních úvěrů, které nejsou nijak regulované, budou velice drahé a představují větší riziko než dražší úvěrovka, která ale ctí zákony.

Člověk v tísni se dlouhodobě zabývá i dluhovou problematikou a kromě hodnocení poskytovatelů úvěrů Indexem například také nabízí bezplatné využití aplikace Lichvolapka, která orientačně poukáže na to, zda je daná úvěrová smlouva v souladu se zákonem. Pokud není, dá se její platnost napadnout a věřitel musí přistoupit na to, že dlužník vrátí pouze to, co si půjčil, ale bez jakéhokoli navýšení.

Přečtěte si také:

Platíte nevýhodný úvěr? Nová aplikace zdarma poradí, jestli se nemůžete vykroutit z úroků

Borges přesto očekává náročnou diskusi ve veřejném prostoru. Poskytovatelé nebankovních půjček podle něj budou argumentovat proti s tím, že nový zákon je nebezpečný, protože odepře chudým lidem přístup k půjčkám. Když tenhle argument padne, je nutné si vždycky uvědomit, že je tu přece prostor pro alternativu. Té společnosti nic nebrání, aby místo krátkých půjček nabízela dlouhodobější produkt, který budou lidé pravidelně splácet. Jenom to prostě bude méně výnosné, ale rozhodně to nebude pro spotřebitele nedostupné, poukazuje analytik a dodává, že pokud společnosti úvěrovaly lidi, kteří objektivně úvěr
dostat neměli, tak v první řadě porušovali dnes platný zákon o spotřebitelském úvěru, který nařizuje prověřovat úvěruschopnost.

Jak už jsme zmínili v úvodu, předloha Ministerstva financí je nyní v připomínkovém řízení, vláda by ji mohla schválit během jara. Novelizace ale podle Borgese určitě nestihne formálně projít parlamentem do voleb, což znamená zdržení. Nová vláda by mohla návrh projednávat v první polovině roku 2026 s účinností od roku 2027.