V zásadě to není špatné, ale:
- občasné příjmy od příbuzných. No, kdybych jako dospělá brala cokoli od rodičů, tak bych se nejspíš styděla. Spíš bych se snažila jim přispět, zvláště pak tehdy, když by se mi dařilo dobře, takže by se mi suma z + pro mne změnila na -. JInak bych řekla, že příjmy od příbuzných se pohybují spíše v rovině nehmotné, např, hlídání dětí. Pravda, někdo od rodičů bere i v dospělosti, ale mne osobně by to netěšilo. To bych radši osekala výdaje, i kdybych měla mít dvakrát týdně krupicovou kaši.
- půjčku od banky bych neuváděla jako příjem, ale jako výdej pro další měsíce. Se splátkou se musí opravdu rozumně kalkulovat, aby splátky ve svém výsledku nepřesáhly příjmy.
Domácí rozpočet je vynikající věc, ale v podobě excelovské tabulky vyhoví pouze v nejjednodušších případech. Že je takové řešení nepoužitelné v jakékoli složitější situaci ukazuje půjčka zaúčtovaná do příjmů. To je hodně špatné řešení, v účetnictví to pak vypadá, jakoby: "Spoustu jsme vydělali, spoustu můžeme utratit".
Rada pro autora a ostatní: Myslíte-li to s evidencí vážně, chtějte pro své peníze to nejlepší, co jim můžete dát - podvojné účetnictví. Je samozřejmě nesmysl počítat rohlíky a nájem v nějakém podnikovém systému. Pro domácí použití existuje řada různých účetnictví, které se používají snadno a přehledně, existuje k nim řada návodů a publikací, přičemž vše je zcela zdarma.
Sám klientům doporučuji KMyMoney - hned první vygůglovaný odkaz v češtině vede na podrobný návod, jak takové účetnictví používat. (poznámka: funguje i ve Windows).
Já to kdysi v Excelu měla. Všechny možné systémy domácího účetnictví sice dopodrobna rozpitvávaly všechno možné, ale to jsem zase neměla zapotřebí. Takže jsem vyšvihla tabulku, kde byl přehled výdajů (stejně se hodně položek každý měsíce opakuje, je to pořád totéž: elektřina, voda, (možná plyn), koncesionářské poplatky, nájem (kdo nemá, má jistě stavební spoření nebo hypotéku), občas pojistky, stravování pro děti ve školní jídelně, MHD...). Z měsíčních součtů jsem udělala ještě roční sloupcový graf.
Tutéž tabulku jsem měla i jako křížovou, kde byl součet výdajů za celý rok, kurňa, až mi bylo špatně, když jsem viděla ty sumy!!
Dneska už to nepoužívám, protože mám základní přehled o tom, kdy a kolik.
Za hlavní nástroj spoření používám zapomenutou peněženku. To zjistíte, že hodně věcí fakt zrovna nepotřebujete. No, a hlavní je nekupovat to, co doma je (typické: různé šampóny, sprchové gely a další kosmetika. U nás se toho třeba sejde na Vánoce a na různé svátky tolik, že to stačí na celý další rok) a nekupovat nové věci, když staré ještě obstojně slouží.
Pro mé nároky excelovská tabulka opravdu nestačí - jednoduchá tabulka nedovede postihnout takovou drobnost, že "stavební spoření" není výdaj. Vám sice z bežného účtu odejdou peníze a vy to považujete za výdaj, ale ty peníze nejsou utracené, jsou jen přesunuté na jiný bankovní účet, kde jsou pořád vaše. Striktně účetně vzato není výdajem ani ta splátka hypotéky (výdajem je jen spátka úroku). Ale to je jedno.
Podvojné účetnictví se dívá na finance trochu jinak. Lidem vždy říkám, že podvojné účetnictví je nejužitečnější pro univerzálního dědice. Podle podvojného účetnictví je vidět, kolik má kde člověk ulitých peněz (běžný účet, stavební spoření, penzijní připojištění, akcie, dluhopisy, zlato, eura, dolary), kolik dluží (hypotéka, spotřební úvěry, kreditní karta) a jestli se vyplatí dědictví odříci, nebo je sebrat všemi deseti. Podle účetnictví univerzální dědic pozná, jestli má nechat svého (čeština mě nechala na holičkách) předka žít co nejdéle, protože předek je přičinlivý a svůj majetek s úspěchem rozšiřuje, nebo jej má praštit pantokem, protože předek rozhazuje své celoživotní úspory plnými hrstmi.
Tohle jsou všechno informace, které mě zajímají, nejen to, že jsem projezdil za rok 15 tisíc a sám jsem projedl dvakrát tolik. Chci se na sebe dívat nezávislýma očima svého univerzálního dědice a chci vědět, zda jako účetní jednotka na tomto světě prosperuji, nebo jsem jen nablýskaná fasáda na staré, prohnilé barabizně.
Na přehled, kolik a kde mám peněz (spořicí účet, stavební spoření, penzijko), mám šanon. Nepotřebuju tyto údaje vědět každý měsíc, ale do šanonu zakládám roční výpis. Dále jsou v šanonu smlouvy o dalších produktech, např. životní pojištění, úrazové pojištění, to aby pozůstalí věděli, na co mají nárok (protože z účetnictví, třeba i domácího podvojného, nevyčtou podmínky, možná ani firmu, u které je smlouva uzavřena).
No, a ce se týče toho, zda mne nechat žít dlouho nebo praštit pantokem: předpokládám, že mne dítko za léta zná. Automaty nehraju, do loterie nesázím a pokud zajišťuju servis pro jakýs takýs majetek, tak tyto starosti postupně přesunuju na nástupce a snažím se ho vychovat tak, aby i on měl svým dědicům co předat. Takže předpokládám, že dědic mou situaci zná ještě za mého života, ne sice dopodrobna, ale rámcově mu to stačí.
A ještě dodám, že úplně stejně to má náš soused, šikovný autoopravář. Z garážového podnikatele se vyšvihl a ve věku kolem 50 let postavil nový autoservis. Víte proč se nebál investovat? Protože pracuje se synem, jeho snacha jim dělá účetnictví a on jim firmu postupně předává. Otevřeně se přiznal, že kdyby neměl nástupce, NIKDY by ten autoservis nestavěl a až do důchodu by auta opravoval v garáži. A taky řekl, že ho štve jedna věc: že syn má hodně dobrých nápadů a taky větší odvahu do novinek, on že by je nedělal, ale když ho syn častokrát přesvědčí, tak pak vidí, že to firmu posunuje dopředu. Ale je rád, že si vychoval dobrého nástupce, na kterého je právem hrdý. I když to pro něj samotného znamená, že ve své firmě začíná být ten druhý, "starý pán".
Je to zelené, žere to kamení a žije to dvacet metrů pod zemí. Co je to? I moje drahá polovice se snaží racionalizovat každý vtip, který prohodím, takže kamenožrouta zeleného prostě nedovede strávit a s knihou "Fauna a flóra českého podzemí" v ruce a s vážným výrazem ve tváři mně přesvědčuje, že se mýlím.
Berte mou zmínku o dědici jako vtip.
Ne nadarmo musí vést podvojné účetnictví firmy, a to i přes to, že součástí účetnictví jsou pouze informace o penězích. Smlouvy, které za těmito penězi vězí, jsou uložené ve firemním archivu a finanční úřad po nich jde až na základě informací nalezených v účetnictví. Co není v účetnictví, finanční úřad nenajde.
Já o svých financích chci mít ještě lepší přehled, než finanční úřad. Proto si vedu své osobní finance v podvojném účetnictví. Pokud sáhnu po správném nástroji - KMyMoney, je vedení účetnictví snazší a nabízí mi řádově více informormací, než libovolná tabulka v Excelu či nalinkovaný sešit.
Já se s Vámi přece nepřu. Vám vyhovuje podvojné účetnictví. Já ho jednak neumím, druhak mi pro moje potřeby excelovská tabulka stačí. Hlavní ale je jedno: máme rozumný přehled o cash flow ve vlastní domácnosti. Já teda ne přesně do každé koruny, protože by mne krkalo zapisovat si každou dvacku za zmrzlinu, ale třeba potraviny, domácí drogerii apod. beru rámcově (mj. i proto, že když koupím 9-kilové balení pracího prášku v akci, tak ho pak víc než půl roku nekupuju, a pak taky proto, že si člověk občas musí udělat malou radost a koupí si zmrzku nebo tatranku. Kdybych to zapisovala, mohla bych pak mít výčitky svědomí).
Připadá mi jako veliká škoda, že lidé, kteří si peníze počítají, často nemají o podvojném účetnictví představu a považují je za něco složitého. To platilo možná v době, kdy se vedlo účetnictví v knihách - s dnešními nástroji a s přístupem očesaným o věci potřebné pro firmu je to velmi snadné.
Mám i trochu podezření, že na neznalosti podvojného účetnictví se podílejí ekonomické školy. Znám spoustu lidí, kteří studovali nějakou střední ekonomku, případně i vysokou školu, ale ze svých studií si odnesli v hlavě kopu nicneříkajících čísel účtů a panický strach cokoliv pokazit a cokoliv vyzkoušet (ve firemním účetnictví se "nedá opravovat"), ale princip podvojného účtování mnozí nepochopili. Nikdo ze studovaným ekonomů v mém okolí si ani nedovede představit, že to, co se ve škole řadu let učili, by mohli snadno využít k počítání vlastních peněz, ve svůj osobní prospěch.
Je škoda, že lidé koumají, jak ve škodovce (excel) odvézt fůru písku, přičemž o ulici vedle stojí tatrovka sklápěčka - stačí se jen podívat za roh. A pokud už za roh nahlédnou, chytí se za hlavu: "Jejda, to auto je strašně veliké, tohle nikdy nezvládnu", za volant se nikdy ani nepokusí posadit, a vrátí se pokorně lopatovat písek do kufru své nebohé rodinné škodovky.
...a nakonec se stane převážení písku v osobním automobilu předmětem jejich diplomové práce a napíšou o tom do novin...
Od října používám RQ Money a jsem s ním spokojen. Je jednoduchý a poskytuje dobrý přehled o stavu účtů, příjmech a výdajích, ať už ve zvoleném časovém rozpětí nebo podle jednotlivých kategorií. Zatím mě nenapadá nic, co bych v něm postrádal, ale asi pro porovnání vyzkouším ještě ten KMyMoney, třeba bude něčím přínosnější.
Jenže ono je podstatné, co od sledování svých financí potřebujete a do jaké hloubky chcete nebo musíte jít. Pokud jste "trouba", který neví, za co utrací, tak je asi nutné extra sledovat útratu za svačiny, cigára, pivo, mhd, koníčky, kroužky, atd.
Pokud je ale člověk soudný a ví, kde mu ty prachy odtékají, tak stačí naprosto jednoduše výdaje slučovat do skupin (běžné, auto, domácnost, splátly úvěru ...), a může se vykašlat se na nějaké přepočítávání ročních plateb na měsíční, tvorbu nesmyslných grafů., protože vše se krásně ukáže v delším časovém horizontu, nebo jen prostě v ročním součtu.
Domácí účetnictví je jen nástrojem, který popíše to, co už bylo, do nějaké hloubky a při určité časové náročnosti. To, jestli u dotyčného jsou možnosti úspor, zlepšení finančních toků, zvýšení příjmů, snížení nákladů už je stejně jen na tom člověku, ne v tom, jestli pracuje v excelu nebo něčem jiném, modernějším, sofistikovanějším....
A srovnání s tatrovkou? I škodovka je moc na to, abych odvezl poloprázdný kyblík těch několika málo potřebných čísel, které na finanční řízení domácnosti stačí.
Doma používám Vámi zesměšňovaný excel a už 14 let si naprosto bohatě vystačím s měsíčním sledováním příjmů, výdajů a finančních aktiv, vše průběžně v průměru ve 20 sloupcích, k tomu pár stupidních podtabulek na sledování závazků.
Různé programy a systémy domácího účetnictví jsou podávány jako samospasitelné nástroje, které odhalí něco "nového", ale realita je jiná. Neodhalí, jen popíšou. A chytrý si z toho může vzít ponaučení.
Nejlépe se rozpočet vede v Excelu zde je můj návod http://leharo.blogspot.cz/2012/06/asgdasgd.html