Staňte se šéfem vlastních peněz: Udělejte si rozpočet

První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, vychloubá se učitel Hájek ve filmu Básníci, když Štěpánovi pyšně ukazuje středobod svého života, finanční plán na deset let dopředu. U diváků tato scéna často vyvolávala úsměv, finanční poradce by ale nejspíš pana učitele pochválil, a to s vážným výrazem ve tváři. Faktem totiž je, že díky takovému plánu rodina dokáže mnohem lépe počítat do budoucna.

Bohužel, bez jasné představy o tom, kolik si můžete dovolit, budete pravděpodobně vždy utrácet do té doby, než budete moci. A až vám všechny peníze dojdou, budete utrácet dál, protože jíst a platit složenky musíte, nehledě na to, jestli peníze máte, nebo ne.

Pojďme ale začít od píky – a tedy pouhého zaznamenávání příjmů a výdajů, plánování přijde teprve, až budeme mít v malíčku tohle. K jednoduchému rozpočtu nám stačí vlastně jen tužka a papír a také nějaká ta znalost základní matematiky. V dnešní moderní době ale doporučuji využít možností počítače, kterých je nepočítaně. Asi nejdostupnější a dle mého názoru plně dostačující, je využití některého z tabulkových kalkulátorů, jako je například Microsoft Excel z balíku Microsoft Office anebo kalkulátor řady OpenOffice, který je zdarma. Ušetří nám to mnoho práce, a to je přece naším cílem.

Novější verze programu Microsoft Excel dokonce obsahují několik šablon rozpočtu pro domácnost pro měsíční a roční rozpočet, další se ale dají stáhnout na internetu. Tyto šablony jsou vhodné zejména pro ty, kteří se neradi zabývají tvorbou na míru. Těm, kteří chtějí uzpůsobit rozpočet přesně podle své finanční situace, doporučuji tvorbě tabulek věnovat trochu času, mnohokrát se vám to v budoucnu vrátí, jak časově, tak finančně. A teď už pojďme k tomu, jak může takový rozpočet vypadat a co všechno má obsahovat.

Váš finanční deník

Pro lepší pochopení budu v tomto článku často odkazovat na rozpočet, který jsem vytvořil pro účely výzkumu do mé diplomové práce. Můžete si ho také stáhnout (odkaz na konci článku) pro své účely a upravit podle svých potřeb.

Osobně se mi osvědčilo zavést takzvaný finanční měsíc, jinými slovy finanční deník na každý měsíc začínat nikoliv prvním kalendářním dnem v měsíci, ale dnem, kdy pravidelně dostáváte výplatu, a končit dnem předcházejícím výplatě další. Získáte tak větší přehled a lépe vidíte, kolik vám ještě zbývá peněz. U podnikatelů s více příjmy je samozřejmě složitější.

První položka, kterou by měl váš finanční deník obsahovat, jsou příjmy. Většinou je to mzda, která chodí jednou měsíčně. Je nutné sem ale počítat například i různé sociální dávky, invalidní důchod nebo třeba dočasnou výpomoc od příbuzných ale také půjčku od banky. Například osoby samostatně výdělečně činné ale můžou mít příjmy každý měsíc jiné a můžou jich mít několik, proto stojí za zvážení, jak příjmy zaznamenávat.  Součet těchto příjmů by měl být vždy vyšší než součet veškerých výdajů.

Další položkou jsou výdaje. Těch je v měsíci většinou mnohem víc než příjmů, doporučuji proto být co nejvíc na pozoru. Mně osobně i v provedeném výzkumu se nejvíc osvědčilo výdaje členit jednak podle jednotlivých kalendářních dní v měsíci a také je zařadit do několika kategorií. Výdaje samozřejmě nemusíte zapisovat každý den – stojí to víc času – ale je to nejefektivnější. S takto strukturovanými výdaji se dá také velmi snadno dělat různá statistika pomocí přehledných grafů, což běžné programy typu Excel umí velmi jednoduše a byla by velká škoda toho nevyužít. Mně osobně se tedy velmi osvědčila tabulka, kde v řádcích jsou uvedeny jednotlivé dny v měsíci a ve sloupcích jsou jednotlivé výdajové kategorie (viz obrázek).

Autor

Ukázka výpočtu

Díky takovému použití pak může tabulkový program velmi snadno automaticky počítat třeba celkové výdaje za jednotlivé dny, stejně jako celkové výdaje v jednotlivých kategoriích (například za potraviny nebo auto) za celý měsíc. Takové rozdělení se mi velmi osvědčilo, protože díky členění na jednotlivé dny a kategorie, můžete data zpracovávat prakticky jakkoliv. Díky správnému členění můžete pak snadno zjistit, kolik například utrácíte za vašeho koníčka průměrně každý měsíc (pokud máte data za víc měsíců).

Jak si výdaje rozdělíte, záleží čistě na vás. Jde o to, aby pro vás byl pro rozpočet co nejvíc vypovídající, ale zároveň přehledný. Čím méňe budete mít kategorií, tím odlišnější výdaje budete řadit do jednoho sloupce. Naopak čím víc kategorií mít budete, tím snazší bude každý výdaj zařadit do správné kategorie, celý finanční deník bude ale o to víc nepřehledný. Já osobně jsem zvolil docela podrobné členění, kde například jídlo jsem rozdělil do třech kategorií, a to Potraviny (jídlo nakoupené v supermarketu určené pro konzumaci doma), Eurest (jídelna v práci) a Restaurace, hospoda a alkohol (kam jsem řadil útratu v restauracích, tedy i útratu za alkohol a nápoje). Jak si výdaje rozdělíte, závisí čistě na vás a je to velmi důležité. Rozdělení by prostě mělo charakterizovat vaše osobní potřeby.

Při rozdělení výdajů je třeba řídit se hlavně svými zvyky a zájmy. Například pro sportovce, který často utrácí například za posilovnu nebo různé sporty se vyplatí mít zvláštní kategorii Sport, pro vášnivého čtenáře, který si měsíčně koupí třeba deset knih, zase zvláštní kategorii Knihy. Naopak nemá smysl dělat zvláštní kategorii pro něco, za co utrácíte třeba jen jednou měsíčně nebo několikrát do roka. Takové výdaje je nejlepší začlenit pod nějakou jinou kategorii.

Jak s deníkem zacházet

Největší škodu dokážou na finančním zdraví rodiny napáchat paradoxně malé a časté výdaje. Ty jsou největší hrozbou pro finanční zdraví rodiny. Utrácení malých částek si většina lidí příliš nerozmýšlí, a proto se na ně snadno zapomíná. O to větší je překvapení, když se takové malé částky na konci měsíce sečtou. Proto je vhodné používat počítačové programy, které výdaje od příjmu snadno počítají automaticky a průběžně, takže každý den jasně vidíte, kolik peněz ještě můžete utratit.

Pro výdaje, které se naopak příliš nemění a přicházejí každý měsíc (tedy jsou víceméně pevné a pravidelné) doporučuji speciální místo stranou hlavní tabulky. Do takových pravidelných výdajů by měly patřit například výdaje za nájem, elektřinu, vodu, fond oprav, koncesionářské poplatky, hypotéku, telefon, pro podnikatele třeba zdravotní a sociální pojištění, dále bankovní poplatky třeba auto nebo spoření a investice. Toto je správné místo také na započítání splátek úvěrů, pokud nějaké máte. Zapomenout nesmíte ani na výdaje, které platíte třeba jen jednou nebo několikrát do roka. Například je to povinné ručení za auto, daň z nemovitosti nebo legitka na MHD. Takové výdaje je potom vhodné začlenit do těch pravidelných a přepočíst je na jeden měsíc (například povinné ručení placené jednou ročně vydělit 12).

To nejdůležitější ale přichází, když máme příjmy a výdaje za celý měsíc rozčleněné a zapsané. A to je odečtení všech výdajů od příjmů. Pokud vám zbude velká částka, stojí za promyšlení, zda nezvýšit pravidelné úložky na spoření nebo investice. Tím, že necháte volné peníze na běžném účtu je totiž pomalu, ale jistě připravujete o jejich hodnotu, kterou ztrácejí kvůli inflaci. Pokud vám nezbude nic nebo dokonce skončíte v mínusu, pravděpodobně to znamená, že jste si museli půjčit. Taková situace není dlouhodobě udržitelná! Je tedy čas udělat maximum proto, abyste vaše příjmy a výdaje dostali alespoň do rovnováhy.

Teď už víme, kolik jsme utratili za jeden měsíc a jak si naše výdaje stojí oproti našim příjmům. Ovoce z finančního deníku ale budete sklízet až v budoucnu. Data za jeden měsíc jsou totiž na to, abychom z nich dělali nějaké velké závěry, málo. Až po několika měsících totiž můžete začít jednotlivé kategorie i celkové výdaje průměrovat – to teprve bude mít průměr nějakou vypovídající hodnotu.

Až průměry za dostatečně dlouhou dobu vám totiž řeknou, jak si vlastně s těmi penězi stojíte. A můžete začít konečně pořádně plánovat. Už dnes ale můžete udělat první krok vedoucí ke zdravým rodinným financím a začít vést svůj vlastní finanční deník. Udělejte si tabulku a začněte. Chce to disciplínu, odměna, kterou časem získáte, za to ale stojí. Říká se jí finanční stabilita. O tom, udělat krok číslo 2, tedy jak z finančního deníku udělat finanční plán a jak s ním zacházet, si řekneme příště.