Také se velmi divím rozhodnutí soudu.
Chodkyně byla pod vlivem alkoholu, vstoupila do vozovky v místě, kde neměla a navíc ještě byla skrytá za tramvají. Nedokážu si představit jednoznačnější zavinění.
Ale jak se říká "lepší drzé čelo, než poplužní dvůr". Normálního člověka by vůbec nenapadlo požadovat náhradu škody, nebo se kvůli tomu dokonce soudit. A vida, i v takovémto případě se dá dosáhnout (alespoň dílčího) úspěchu.
Tak na Internetu je to otázka několika kliknutí :)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Poplu%C5%BEn%C3%AD_dv%C5%AFr
Na druhou stranu paní se nedivím, pokud jí nějaký právník řekne, že pro ní vysoudí nějaké peníze, nelze se divit, že do toho jde. Představím-li si sebe na jejím místě, možná bych jednal podobně. Soud rozhodl, že má nárok na odškodnění, tudíž ten nárok má. A není nic špatného na tom dožadovat se svých práv (byť "selským rozumem" posuzováno v právu není).
Spíše mi to přijde nebezpečné z hlediska toho řidiče - byl-li uznán (i částečně) viným, je možné, že vůči němu byly uplatněny nějaké sankce (ať už pokuta, nebo třeba i odebrání řidičáku) a to měl štěstí, že paní nezemřela, protože to by taky mohl jít sedět. Podle popisu v článku neměl šanci střetu nijak zbránit (tedy krom toho, že by odmítl vyjet z garáže), znamená to tedy, že řidiči jsou tak vážně neustále jednou nohou v kriminále, protože některým situacím nemají sebemenší šanci předejít.
Je to tak Patriku, na řidiče se vztahuje presumpce viny - měl předpokládat, že se to stane a přizpůsobit styl jízdy.
Před mnoha léty dostal řidič smyl, protože při dobržďování najel na kus zledovatělé vozovky. Byl to jenom úzký pás u okraje. Dostal smyk , otočil se do protisměru a způsobil srážku asi 5 aut.
Až odvolací soud uznal, že relativně novém povrchu suché silnice, čekat díru v které zamrzla voda prostě nelze. Policajti tenkrát dost brblali a odvolávali se právě na to, že to měl předpokládat.