Pěkný rozhovor, děkuji. Akorát občas by to chtělo dodat historický kontext pro lidi pod 50 let, například v čem bylo revoluční Sporožiro a čím se lišilo od běžných účtů.
A co se týče onoho přijímání platebních karet v Německu, není to tím, že berou jen ten zvláštní Německý standard s menšími poplatky a ne klasické Mastercard / VISA?
Děkuji panu Chvátalovi za připomenutí mých mladých let. Ano, mohu potvrdit, že v naší bytovce obcházela byt od bytu pracovnice české spořitelny a vysvětlovala nám výhody sporožira, které si tehdy založil skoro každý. Pamatuji novomanželskou půjčku na 20 000 Kč a později nám ještě 10 000 Kč přidali. Bohužel česká spořitelna už pro mě není tou přátelskou, rodinnou bankou. Dnes je to obrovský byznys, paní u přepážky věcem, které chcete zařídit, nerozumí, musí někam volat, nabízí mi osobního bankéře, ten mi nabídne pouze jejich produkty, účet bez poplatku jen, když si o něj řeknete a ještě k tomu jen na rok.... pro mě je to neosobní bankovní instituce. Ano, asi mi zajistí komplexní služby, za které si ale musím náležitě zaplatit, ale když je nepotřebuji, tak adios, jdu k jiné bance, která vyhovuje mým potřebám. Proto jsem brzy po revoluci po 20 letech ukončil sporožiro a přešel k FIO bance, která tehdy byla jedna z prvních, která nabízela běžné bankovní služby zdarma.