S vaším názorem se plně ztotožňuji.
Přestože se v dopoledních hodinách zdržuji doma a přebírání soudních zásilek jsem se nikdy nevyhýbal, soudní zásilky se zeleným pruhem jsou mi poštou automaticky doručovány náhradně a bez pokusu o osobní předání, pouhým vhozením do libovolné schránky na domě, často i do boxu vyhrazeného pouze pro reklamní letáky, jehož obsah vyhazuji pouze nahodile. Tak se mi stalo, že důležitou soudní listinu jsem objevil se zpožděním 10 dnů až při pátrání po příkazu SIPO.
Bohužel, dle mých dosavadních zkušeností s extrémním výkladem soudů obou stupňů k novelizaci ustanovení o doručování, "box vyhrazený pouze pro reklamy" - dle selského rozumu evidentně nevhodný pro obyčelnou poštu, natožpak pro soudní zásilky s procesními lhůtami - je soudy paradoxně akceptována jako "domovní schránka užívaná adresátem" přípustná z hlediska platnosti fikce doručení vhozením zásilky do schránky. Pokud se někdo domnívá, že obrana proti takto nelogicky prosazované a nesmyslné fikci doručení návrhem na zrušení účinnosti doručení je efektivní, pak mohu všechny ujistit, že je na omylu.
Soudům na obou stupních totiž popsaný postup, kdy se účastník nemá možnost s obsahem listiny včas seznámit, protože doručující orgán nepodnikl nic vzájmu upozornění adresáta (navíc zastižitelného) na vložení zásilky (minimálně formou upozorňující nálepky), naopak zcela vyhovuje, neboť jim dovoluje bez poskytnutí soudní ochrany legalizovat jakoukoli levárnu a řízení formálně procesně ukončit jen na základě nepravdivých údajů na doručence. Bohužel, náprava ústavní stížností je pro běžného občana finační luxus. Pokud máte podobné zkušenosti, reagujte.