Bud jsem to prehledl a nebo poradce zapomnel zapocitat tyto vydaje:
1) Fond oprav (ten v najemnim pravdepodobne neplatili)
2) Zvysene naklady na dojizdeni
3) Dite neco stoji (plinky, obleceni, autosedacka, kocarek, casto i Nutrilon/Sunar atd.)
Pokud vlastni bydleni vyjde levneji nez najemni, tak samozrejme neni co resit. Dilema to muze byt v Praze, kde vlastni bydleni vychazi az na dvojnasobek oproti najmu.
"Pokud vlastni bydleni vyjde levneji nez najemni, tak samozrejme neni co resit. Dilema to muze byt v Praze, kde vlastni bydleni vychazi az na dvojnasobek oproti najmu."
Pouze u toho nejdražšího bydlení, typu byt za 10+M. U běžných bytů je už dávno vlastní výrazně levnější, pokud hovoříme o celkových nákladech za životnost člověka/bytu. A jen o cca 30% dražší, pokud hovoříme o okamžité "kešflou" u (teoretické) 100% hypotéky.
Z čehož vyplývá, že "místem přestupu" z nájmu do hypotéky, je u běžných bytů mít naspoříno 20% u menších, a 40% u velkých bytů. V Praze.
V případě takového Děčína nemá vůbec smysl o nájmu uvažovat, ten je nevýhodný v jakékoli variantě.
Byt, který se reálně nyní pronajímá v Praze za 16k jsem pořídil za 4,8M (výhodně koupil totálně vybydlený po neplatiči+sám zrekonstruoval), takže "návratnost" bez započtení úroků 28,5 roku (započítáno 2k měsíčně fond oprav). Srovnatené byty hotové po rekonstrukci se v sousedním baráku prodávaly (a z větší části jsou prodané) za 8,5-11,5M (takže návratnost bez uvažování úroků 50 let a více). Takže asi tolik k "výhodnosti" pořízení bytu v Praze k jeho dalšímu pronájmu.