Vlákno názorů k článku Šmelináři s rouškami. Tváří se, že pomáhají, ale jde jen o byznys od VlK - Zajímalo by mě, kolik autor článku ušil roušek....

Zajímalo by mě, kolik autor článku ušil roušek. (A pokud ušil, jak dlouho mu trvala ušít a na kolik si cení materiál, když by si ho koupil a svůj čas, který šití první roušky věnoval)

Neobhajuji pána z článku.

Ale je zajímavé, že autor článku kritizuje prodej roušek za 149Kč (kdy jedna půjde "potřebnejm" - to by stálo za to ověřit) - ale prodej za 149Kč je lepší, než nešít vůbec, je lepší mít roušku za 149Kč, než ji nemít vůbec.

To, že pán chce za roušku 149Kč autorovi vadí. Ale na druhou stranu autorovi nevadí, že když stát ty peníze vydává za zboží z číny: "Evropská komise vytvoří fond zásob zdravotnických ochranných pomůcek, česká vláda tyto pomůcky prostřednictvím leteckého mostu akčně zajišťuje".

A ani mu nevadí, že stát to taky nedělá zdarma, kdo ví kolik dohromady by nás ta jediná plánovaná jednorázová rouška, která prý bude zasílána každému občanovi bude celkově stát (zaprvé kolik za ni samotnou zaplatí, kolik bude stát i méně viditelné věci: čas úředníků, čas poštáka, čas balení, čas dojednávání této akce v parlamentu, na úřadech).
Když je to pro autora článku lepší, když to zajišťuje EU a ČR. Ví, kolik by nás ta rouška od EU či ČR celkově stojí? Od pána to stojí se vším 149 Kč (a možná dokonce dvě). Na kolik nás přijde rouška od ČR celkově (nebo bude stát naše děti ve formě zadlužení)? Lépe kolik by nás stála ušitá rouška nějak zajištěná úředníky?

A to nemluvím o tom, KDY stát poskytuje roušku. Když by všichni občané čekali, až úřední šiml zařehtá, kolik lidí by vlastnilo dnes roušku? Nechodili bychom ještě dnes (!) např. se šálou?

Mám takový pocit, že výrazně levnější bude dát peníze za roušku pánovi než čekat na stát a pak platit jeho výdaje v nějaké formě daní. A to nemluvím o tom, že raději na černo bych dal co si nějaká paní řekne za roušku, co si doma bez všech těch povolení ušije, než platit jednu jedinou jednorázovou roušku, co měla dojít mi až domů. Nemluvě o tom, že jsme si ty roušky sami ušili (i pro své blízké), ještě před povinností a to včetně úvodní neefektivnosti.

Výrobci desinfekce stát zakáže další výrobu, naštěstí s křížkem po funuse. Na ventilátory jsme přes 10MKč složili https://www.donio.cz/CoroVent (a to možná někteří si dar či různorodé dary ani nebudou moci odečíst celý z daní, protože je v daňovém přiznání limit 15% ze základu daně). A na „výrobce“ roušek pošleme živnostenský úřad dle autora článku?

Tak nějak.

Ti, kteří šijí a prodávají roušky možná nelegálně, udělali pro zlepšení situace mnohem více, než všichni ti, kteří jen sedí doma a křičí, aby se o ně stát postaral. Ostatně kdo má čas doma šít roušky ve velkém? Nejspíš to budou ti, kterým krize sebrala práci. Autor článku o nich píše „zaslouží si pokutu“. Právní hledisko nepopírám, ale vymáhání práva by zde nadělalo víče škody než užitku.

Co udělali představitelé státu:

* Ubezpečovali, že roušek bude dost. No, sami jsme viděli.
* Zregulovali cenu roušek. To může na první pohled vypadat dobře, ale není. Ekonomická teorie říká, že účinné zastropování ceny povede k nedostatku. A praxe? Kdo by dodával do ČR za regulované ceny? Neříkám, že absolutně nikdo, ale as ne v dostatečném množství.
* Zkomplikovali situaci nemocnicím centrálním nákupem. Nemocnice potřebovaly ochranné pomůcky, ale nemohly nakupovat.
* Podobně dezinfekce a pan Žufánek. No, asi bude efektivnější, když si každý budeme shánět suroviny na dezinfekce, chodit po obchodech a míchat sám.
* Podobně testování. Soukromé laboratoře pomáhají (a někdy levněji) mohly ale pomoct už dříve, kdyby to stát zpočátku neblokoval.

Zvýšená cena ochranných pomůcek je sice nepříjemná, ale má několik dobrých důvodů:

1. Říká nám, že s tím máme šetřit. Jak často mám roušku měnit? V případě levných roušek bychom klidně mohli je měnit každou chvíli, a bylo by to i hygieničtější. Ale s množstvím, které máme, musíme šetřit.
2. Motivace výrobců. Stávající výrobci jedou na plné obrátky. Objevili se i další výrobci, kteří se přeorientovali z výroby něčeho úplně jiného. To taky není zrovna levná záležitost – stroje, školení lidí, dodavatelský řetězec, a to všechno jen kvůli něčemu, na co snad za rok či dva bude vakcína. To se asi nevyplatí při původní ceně. (Noví výrobci tu cenu částečně stlačí, protože roušek bude na trhu více. Ale to zvyšuje motivaci začít s výrobou co nejdříve.)

Oni i spekulanti v tom hrají důležitou roli. Pokud trh jinak „spí“ a prodává příliš levně (tzn. bude toho nedostatek), mohou zvýšením ceny jednak tlačit na vyšší výrobu a efektivnější využití a jednak ponechat roušky do doby, kdy si lidé lépe uvědomí, že s nimi mají šetřit. Pokud se zmýlí, zaplatí za to sami – při hromadě levných roušek přímo od výrobců mohou stěží prodávat svoje zásoby draze. Ve výsledku i takový spekulant pro zlepšení situace udělá mnohem více než státní úředník pokutující za snahu něco zlepšit: https://devian.cz/2011/chvala-spekulace-vrazi-z-wall-streetu-a-nevinna-pretty-woman/

Pane Kutálku, děkuji za odpověď a vaše komentáře. Mnohé z nich se strefují do toho, co jako akademik na poli ekonomie a podnikání studuji a přednáším...

<hr />

V. KUTÁLEK: Zajímalo by mě, kolik autor článku ušil roušek. (A pokud ušil, jak dlouho mu trvala ušít a na kolik si cení materiál, když by si ho koupil a svůj čas, který šití první roušky věnoval) ** R. NOVOTNÝ (autor). Roušku jsem neušil, daroval jsem materiál a získal roušky pro svou rodinu. Říká se tomu směnných obchod. Určovat cenu roušky odvozeně z nákladů je z pohledu ekonomického uvažování tak trochu uznávání Marxovy pracovní teorie hodnoty. Ať se to někomu líbí nebo ne, existuje neviditelná ruka trhu. Dnes, když píši komentář, ceny roušek byly opět stlačeny, pohybují se kolem 50 korun. Také existuje dělba práce a specializace. Někdo šije roušky, jiný píše více či méně povedené články. Než bych ušil roušku, zabralo by to dva dny. Dělba práce prostě zvyšuje produktivitu, snad nechcete, aby si sestry v nemocnicích samy šily roušky.

**(1/6)** V. KUTÁLEK: Neobhajuji pána z článku. Ale je zajímavé, že autor článku kritizuje prodej roušek za 149Kč (kdy jedna půjde "potřebnejm" - to by stálo za to ověřit) - ale prodej za 149Kč je lepší, než nešít vůbec, je lepší mít roušku za 149Kč, než ji nemít vůbec. ** R. NOVOTNÝ (autor): Kdo něco prodává za účelem zisku, a dělá to opakovaně, na toho se dříve nebo později slétnou kontroly. Neříkám, že je to dobře, o tom jak je to nastaveno by se dalo promlouvat do omrzení. Mám ale obavy, že odpovědní by to stejně nevyslyšeli. Příspěvek chtěl ukázat, že ti kdo skutečně pomáhají a živnostenský úřad je nachytá na švestkách a budou pokutováni, sice podnikají načerno, ale v realitě pomáhají. Peníze, které určitě potřebují a zaslouží si je, jim přeji. Článek je vlastně upozorněním, že taková kontrola může nastat. Já nikoho neudávám ani na nikoho neupozorňuji, ale i úředníci živnostenských úřadů používají počítač (tedy pokud zrovna nedělají kontrolní zápis, ten podle mé zkušenosti ve 21. století píší ručně). Jako OSVČ jsem na vlastní kůži zažil dvě „zvláštní“ kontroly. Oni kontroloři mají jisté vychytávky (špeky), které kontrolují. Od náležitostí webu, po testování, zda náhodou člověk nemá provozovnu, když ji nemá ohlášenou. Když chtěli pro ověřování švarcsystému doložit výdaje, ohradil jsem se Jako OSVČ, která funguje paušálem, že toto ale zákonem předepsáno nemám. Podívali se na sebe a chtěli mne poučovat. Následně se role převrátily, přednáším Podnikatelské minimum a musím být v těchto věcech kovaný. Díky studentům a jejich všetečným dotazům a zkušenostem se také něco dovím. Prošel jsem bez ztráty kytičky, ale jen krčil rameny a myslel si svoje.

**(2/6)** V. KUTÁLEK: To, že pán chce za roušku 149Kč autorovi vadí. Ale na druhou stranu autorovi nevadí, že když stát ty peníze vydává za zboží z číny: "Evropská komise vytvoří fond zásob zdravotnických ochranných pomůcek, česká vláda tyto pomůcky prostřednictvím leteckého mostu akčně zajišťuje". A ani mu nevadí, že stát to taky nedělá zdarma, kdo ví kolik dohromady by nás ta jediná plánovaná jednorázová rouška, která prý bude zasílána každému občanovi bude celkově stát (zaprvé kolik za ni samotnou zaplatí, kolik bude stát i méně viditelné věci: čas úředníků, čas poštáka, čas balení, čas dojednávání této akce v parlamentu, na úřadech). ** R. NOVOTNÝ (autor): Ne, to že někdo účtuje za roušku 149 korun, je mi šum a fuk. Je to nabídka a poptávka. Článek je pohledem ekonoma na to, jak svět kolem nás funguje. Pokud bych stál nyní v přednáškové místnosti, rozvinul bych úvahu o tom, že existuje cosi jako marketinový mix, že cena je jen jedním prvkem. Pan Dobrotivý to má marktingově zvládnuto. Vyjadřovat se k věci normativně „vážení studenti, mně vadí, že marketingové praktiky chtějí oslovit srdce zákazníka, ale ve skutečnosti oslovují peněženku“ by bylo zvláštní. Ekonomie morálky není mou profesí.

**(3/6)**
V. KUTÁLEK: Když je to pro autora článku lepší, když to zajišťuje EU a ČR. Ví, kolik by nás ta rouška od EU či ČR celkově stojí? Od pána to stojí se vším 149 Kč (a možná dokonce dvě). Na kolik nás přijde rouška od ČR celkově (nebo bude stát naše děti ve formě zadlužení)? Lépe kolik by nás stála ušitá rouška nějak zajištěná úředníky?
**
R. NOVOTNÝ (autor): Pane Kutálku, bohužel pláčete na špatném hrobě. Já roušky nakupované státem neanalyzoval a ani nepsal, že cesty zajišťování něčeho erárem jsou efektivní.

**(4/6)** V. KUTÁLEK: A to nemluvím o tom, KDY stát poskytuje roušku. Když by všichni občané čekali, až úřední šiml zařehtá, kolik lidí by vlastnilo dnes roušku? Nechodili bychom ještě dnes (!) např. se šálou? ** R. NOVOTNÝ (autor): Nevěřím v to, že erár, ať už úředníci nebo politici, jsou schopni efektivně zajistit potřebné. Když přednáším na soukromé půdě, vždy jsou k dispozici psaní schopné fixy. Na akademické půdě si raději přednášející nosí fixy své, třebas i koupené ze svých peněz. Ono když erární nákup vysoutěží a koupí ty nejlevnější, zní to pěkně. Kontroloři jásají, nicméně tragédií je když takové fixy nepíší, píší slabě, že studenti nic nevidí, atd.

**(5/6)**
V. KUTÁLEK: Mám takový pocit, že výrazně levnější bude dát peníze za roušku pánovi než čekat na stát a pak platit jeho výdaje v nějaké formě daní. A to nemluvím o tom, že raději na černo bych dal co si nějaká paní řekne za roušku, co si doma bez všech těch povolení ušije, než platit jednu jedinou jednorázovou roušku, co měla dojít mi až domů. Nemluvě o tom, že jsme si ty roušky sami ušili (i pro své blízké), ještě před povinností a to včetně úvodní neefektivnosti.
**
R. NOVOTNÝ (autor): Nikdy bych ani nepomyslel, že by měl stát organizovat výrobu roušek nebo respirátorů. Stát prostě není dobrý hospodář. V Brně sleduji a krčím rameny, jak se rozrůstá počet místních svou podstatou komerčních subjektů v majetku města. Brněnské veletrhy, nově Technologický park. Město se má angažovat do komerčních záležitostí? To jako je schopno uřídit a ziskově spravovat třebas podnikání v sektoru nemovitostí, které je z podstaty cyklicky rizikové?
Nejsem zastáncem toho, aby se ať už stát, tak kraj nebo město angažovalo v takovýchto aktivitách. Nyní aktuálně vznikající ztráty z tohoto ponesou ti, kdo přispívají do veřejných rozpočtů… O tomto rozhodují politici a nepříliš šťastně.
Politici také vymýšlejí nespočet nesmyslu a povinností. Nechci jmenovat všechny ty vzniklé úřady. Kontroloři by měli mít rozum, nicméně jsou to jen úředníci. Když dnes například vnímám, jak nějaký šéf LDN zoufale na twitteru psal, že se mu ozval, tuším, že Úřad bezpečnosti práce na kontrolu dodržování pracovní doby (dnes v době koronavirového ochromení, karantén, atd.), tak to popisuje realitu.
Trh, zdravý rozum a solidarita naštěstí funguje i v době, kdy legislativa, úředníci a politici (možná i jim navzdory) dovedli systém do stavu, ve kterém se s efektivitou nacházíme. Určitě bych se podepsal pod to méně státu, méně úředníků, méně nesmyslných regulí.

**(6/6)** V. KUTÁLEK: Výrobci desinfekce stát zakáže další výrobu, naštěstí s křížkem po funuse. Na ventilátory jsme přes 10MKč složili https://www.donio.cz/CoroVent (a to možná někteří si dar či různorodé dary ani nebudou moci odečíst celý z daní, protože je v daňovém přiznání limit 15% ze základu daně). A na „výrobce“ roušek pošleme živnostenský úřad dle autora článku? ** R. NOVOTNÝ (autor): Díky za upozornění. Ani mě nenapadlo, že cílovou skupinou čtenářů by mohli být úředníci živnostenských úřadů. V realitě je to častý případ. Třebas maminka na mateřské dovolení začne prodávat a je jen na ní, aby prokázala, že to nedělá opakovaně za účelem zisku. Existuje regule, které to upravují a stát platí úředníky, kteří to kontrolují nebo posuzují. To, co se kontroluje, je dle mého soudu buzerační – a možná někdy jsou do zákonů propašovávány požadavky, aby taková kontrola přišla, podívala se, zda máte někde pověšený „nějaký“ papír a jednoduše zinkasovala pokutu. V případě mé kontroly se pracovnice živnostenského úřadu domáhaly kontroly v místě trvalého bydliště – aniž zde mám provozovnu. Kontrolní řád sice cosi takového umožňuje, ale není k tomu žádný důvod. Po dlouhých tahanicích jsem se domohl možnosti, že navštívím úřad osobně. Pracovnice radost neměly, protože kdyby se vydaly do vísky kdesi v rekreační oblasti, byl by to pro ně pěkný výlet spojený s obědem. Za mne tedy určitě méně regulace, méně buzerace, ničí to ekonomiku a podkopává růst a vytahuje nám peníze z kapsy!