Člověk platí nemalé částky za nájjem jenž často převyšují i částku na splátku hypotéky, a ve finále furt nebydlí ve svém a ani není nějaký výhled že bude ve svém. Hypotéka ho možná někdy vyjde dráž než nájem ale za pár let ten barák/byt bude jeho. A jistota vlastního bydlení bez rizika že tě někdo vypoví z nájmu je k nezaplacení.
Zatímco článek a diskuse se věnuje rodinnému poměru, mne zaujala kategorizace klientů dle chování. Pokud se pokládám za „spořiče“, pak budu ukládat prostředky minimálně na SPOŘÍCÍ účet, neřku-li do podíl. fondů či akcií. V takovém případě ale je veliká pravděpodobnost, že to nebude u stejného bank. ústavu, u kterého mám zřízen běžný účet. Pak se mohu v očích bankovního auditora jevit jako „točič“. Bude v takovém případě banka brát v potaz mé úspory v jiném finančním ústavu?
rady "přistupujte ke svým financím zodpovědně" a "pořiďte si rodinu" si z čistě ekonomického směru naprosto odporují :D i když chápu jak to zřejmě autor myslel.
Jinak s tím prospěchem rodiny na scoring je to dost dvousečné, neb si sice s dětmi pomůžeme ve scoringu, ale uděláme si nemalý zářez do též posuzované bonity.