Spíš mě udivuje jiná věc. Co to je chuť utrácet? Já to nevím. Když něco potřebuju, tak si to koupím. Udělám si samozřejmě alespoň rámcový cenový průzkum - čím dražší věc, tím dokonalejší a hlubší - ale rozhodně nekupuju nic, co bych nepotřeboval. A to budu dělat vždycky bez ohledu na stav globální ekonomiky -ovšem čím méně peněz, tím větší a důkladnější rozhodování o nákupu. Není mi tedy jasné, proč bych měl utácet když se mám dobře? To je spíše čas na tvorbu rezerv na horší časy ne? Nebo proč bych měl utrácet, když mi někdo tvrdí, že to dělat musím?
Jenze co je to "potrebuji"? Potrebuji lide treba televizi? Ne, nepotrebuji, da se zit klidne bez ni. A presto ji drtiva vetsina ma. A mozna maji i treba velkou LCD kdyz by jim klidne stacila mensi a za polovinu.
To je ta chut utracet - rikaji si "Ted mam penize, tak co za ne koupim?" a ne "Ted mam penize, to je dobre, radsi si je schovam protoze zitra muze byt hur". A zadluzovani je jeste dal nez utraceni - lide tak veri v dobrou budoucnost, ze jsou ochotni utratit i penize ktere jeste nevydelali.
Nesnažte se na obecné chování masy spotřebitelů napasovat svoje osobní názory a své přístupy a naopak. Tím se nedostanete nikdy ke smyslupnému výsledku.
Pokud se hovoří o ochotě utrácet, což se v ekonomice nazývá sklonem ke spotřebě, která je tak trochu protikladem sklonu k úsporám, nejedná se o nic jiného než poměrně exaktně vysvětlené jevy, které se ovšem také dají velice přesně identifikovat v chování masy spotřebitelů, byť samozřejmě není nezbytně nutné, aby to bylo chování do detailu u všech totožné.
To mate pravdu. Nicméně z čeho budu generovat úspory v těch "chudých" časech? Jedinou cestou je podle mě efektivní rozvržení spotřeby a současné zajišťování pro případ nouze. Jsou věci, které mohu s klidným svědomím oželet. Mezi tyto věci patří třeba metrová televize, dovolená někdě v zahraničí, nejnovější auto a podobně. Na druhé straně jídlo, nájem, energie, benzín, pojistky a podobně těžko mohu někam odsouvat. A i to je spotřeba.
Sklon k úsporám není termín, který by říkal, že chudý spoří a bohatý utrácí. Je to empiricky vyjádřený vztah mezi výší mzdy (důchodu) a ochotou utrácet nebo spořit, což má dále vztah na úrokové sazby. Spíše je to obráceně, že spoří bohatší a chudí utrácejí, ale to je hodně eufemisticky řečeno.
No a pokud v motivaci lidí k různým nákupům hledáte logiku, tak s tím klidně přestaňte. Nenajdete ji. Podle této logiky by přece muselo i platit, že kouřit a pít alkohol si mohou dovolit jen bohatí a přesto to tak není. Stejně tak by se logicky měli inteligentní lidé kouření a alkoholu vyhýbat, protože vědí, že to škodí zdraví, ale ani to neplatí. Prostě v chování jednotlivců logiku nehledejte.
A ještě jeden zlehčující příklad - neznám nikoho, kdo by přiznal, že si vybírá zboží podle reklamy, protože všichni jsme přece reklamou přesyceni a znechuceni. Ale ejhle, docela prokazatelně se ukazuje, že zboží, které je inzerováno v reklamě (a to zvláště v té nejodsuzovanější televizní) jde na odbyt víc než takové, které je třeba i levnější, ale žádnou reklamu nemá. Tak co, jste vy nebo já schopni vybírat si naprosto vždy podle sebe a ne podle toho, co se nám snaží vnutit reklama? Já se přiznávám, že tomu tak není jen u velmi specifického a úzkého okruhu zboží, ale v ostatním jsem stejně zmanipulovatelný, jako kdokoliv jiný.