Slovo reforma je velmi často používáno v souvislosti s neustálými změnami legislativního rámce zdanění příjmů. Má evokovat úsilí státu o stabilizaci příjmů do státního rozpočtu a systémovou změnu daňové soustavy.
V českém prostředí by však s ohledem na záběr a skutečný dopad změn bylo daleko vhodnější mluvit spíše o dílčích zásazích, resp. jednotlivých novelizacích. Úpravy daňových zákonů totiž nejsou vyvolané skutečnou potřebou stabilizace podnikatelského prostředí a konkurenceschopnosti české ekonomiky, ale potřebami krátkodobého řešení jednotlivých příjmových kapitol veřejných rozpočtů.
Chybí stabilita
Kvůli častým fiskálním změnám jsou firmy vystaveny vysoké míře podnikatelského rizika – nemohou dlouhodobě plánovat své investice, protože netuší, jaké budou za pár měsíců náklady na práci ani zdanění firem. Totéž se samozřejmě promítá i do státního rozpočtu.
Tyto změny navíc vedou úspěšné české firmy k zásadnímu rozhodování, zda se jim vyplatí setrvávat v dlouhodobé nejistotě, nebo zda mají raději přesunout sídla svých holdingových společností do jiných zemí. Pro jejich volbu není určující jen konkrétní sazba daně z příjmů, důležitým kritériem je hlavně stabilita podnikatelského prostředí a legislativního rámce jako celku.
Jistě se shodneme na tom, že daňová reforma je doopravdy nutná: prostředí, ve kterém dochází k častým změnám, není pro podnikání ani pro státní správu příznivé. Jednotlivé společnosti, státní správa i domácnosti musí operativně reagovat na aktuální ekonomickou situaci. Dlouhodobé strategické plánování příjmů i výdajů na všech stranách je tak minimalizováno. Podnikatelská sféra v neustále se měnících daňových podmínkách logicky využívá všechny okamžité výhody na úkor dlouhodobého plánování a rozložení investic.
Dopad daňových změn na chování všech ekonomických subjektů je zcela jasně měřitelný na všech úrovních: ve změně základních ekonomických parametrů celé ekonomiky, na úrovni jednotlivých podniků i ve změně struktury výdajových priorit konečných spotřebitelů. Důsledkem v dlouhodobém horizontu je menší čitelnost a předvídatelnost podnikatelského prostředí; příjmy a výdaje podnikatelů, jednotlivých domácností i veřejných rozpočtů jsou plánovány a odhadovány krátkodobě.
Jsou-li uzákoněny mimořádné odpisy, podnikatelé této situace logicky využívají – ve standardních podmínkách by své investice rozložili do delšího časového období. Dodavatelé následně s většími náklady musí reagovat na produkční výkyvy ve výrobním cyklu.
Meziroční změny ve výdajových paušálech opět vedou podnikatele k časové „optimalizaci“ jejich příjmů a výdajů s jasným cílem výdajové paušály maximálně ekonomicky využít. Nesprávně nastavené výdajové paušály mohou navíc spolu s výrazným odvodovým zatížením závislé práce podporovat rozšíření tzv. „švarcsystému“ i v těch oborech, kde pro něj nejsou objektivní předpoklady a opodstatnění. Změna statutu primárního živitele rodiny ze zaměstnance na OSVČ kvůli jeho zapojení do švarcsystému
znamená zvýšenou nejistotu dlouhodobě stabilních příjmů domácností.
Dalším rizikem neustálých změn a aktualizací v daňové sféře je rostoucí únava daňových poplatníků, jejich obavy z budoucího vývoje a konkrétních dopadů každé očekávané změny na hospodaření domácností. Roste míra kritičnosti v jejich hodnocení kvality veřejných služeb (zejména v oblasti školství, zdravotnictví, sociálních služeb a dopravní infrastruktury) za subjektivně vnímanou cenu.
Opět jde o důsledek dílčích jednotlivých změn, prezentovaných jako zásadní přelomové reformy. Běžný občan nemá možnost v praxi pochopit objektivní nutnost daňové reformy a její dlouhodobý dopad – v reálném životě totiž zatím nedostal příležitost ani čas reformu zažít, vstřebat a vyhodnotit. Může jen reagovat na každoroční změny, snažit se jim přizpůsobit příjmy, náklady i uvažované investice své domácnosti.
Zklidnění podnikatelského prostředí a legislativního rámce přinese postupné zvýšení důvěry daňových poplatníků a jejich ochotu se podílet na státním rozpočtu nejen jako příjemci prostředků, ale také jako jeho aktivní zdrojoví přispěvatelé. Potřebují uvěřit, že podstupované krátkodobé negativní dopady reformy přinesou společnosti i jim osobně dlouhodobý pozitivní efekt.
…ale také osobní příklad státu
Je proto nutno zvýšit ochotu všech lidí i firem systémové změny postupně přijmout a podstoupit. Jako daňový poradce vím, že je nutné neztratit měřítko: kromě vize a plánu provedení jednotlivých kroků je třeba dát důraz i na motivaci domácností i podnikatelské sféry. Neopominutelný je osobní příklad státu v dobrovolném plnění povinností a znovunastavení fungujícího etického rámce, zejména nekompromisní eliminací korupce a netransparentního hospodaření s veřejnými prostředky.
…a politická shoda
Základním předpokladem takové reformy všech aspektů ekonomického a společenského prostředí je však shoda na politické scéně o koncepci získávání stabilních zdrojů do státního rozpočtu, jeho dlouhodobých příjmových i výdajových prioritách a nastavení růstového cíle v oblasti konkurenceschopnosti české ekonomiky.
Výsledkem takové reformy bude zklidnění podnikatelského prostředí. Kromě propracovaných, vzájemně provázaných a logicky navazujících zákonů je podmíněno také jejich správným uplatňováním a jednoznačným výkladem v praxi. Koncepce reformy pak dokáže řešit i operativní příjmové potřeby státního rozpočtu v závislosti na ekonomickém cyklu – zvyšováním nebo naopak snižováním daňové zátěže nebo investičními pobídkami.
Závěrem
Troufám si tedy tvrdit, že daňové „reformy“ v současné podobě budou pokračovat tak dlouho, dokud se nebude zároveň řešit také systémový přístup k budování stabilního ekonomického a podnikatelského prostředí.
Autor je daňovým partnerem společnosti Mazars
ČLÁNKY DO MAILU