Proč zdražuje elektronika?

Vše má na svědomí novela zákona o odpadech. Evropští politici se rozhodli podpořit ekologičtější nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči a v novém zákoně stanovili všem výrobcům a dovozcům povinnost zajistit zpětný odběr, zpracování a odstranění starých elektrospotřebičů.

Největší změnu pocítí jako obvykle především koncoví spotřebitelé. Nový systém si samozřejmě vyžádá vyšší náklady, které obchodníci okamžitě promítnou do cen elektrických a elektronických výrobků.

Obchodníci tak začali v posledních dnech přičítat k prodávanému zboží tzv. „recyklační poplatek“, který jim má pokrýt náklady spojené s likvidací staršího zboží. Výše poplatků je smluvní a není definitivní, sdružení výrobců si ji stanovují individuálně, takže je pravděpodobné, že se časem bude měnit.

Nejvyšší recyklační příplatek je u chladniček a mrazniček – zde mohou výrobci a dovozci k jejich základní ceně připočíst až 420 korun. Poplatky v řádech stokorun jsou spojeny i s nákupem nových tiskáren, větších monitorů, televizorů, praček či myček. V zásadě platí pravidlo, že čím větší spotřebič, a tedy náročnější recyklace, tím vyšší je i poplatek.

Recyklační příspěvek pro daný rok odráží náklady skutečně vzniklé s recyklací zařízení sebraných v dané skupině zboží a v daném roce, vysvětluje sdružení REMA, které slučuje největší dovozce informačních a telekomunikačních technologií v Česku a které bude mít na starosti likvidaci odpadu svých členů.

Recyklační poplatek všichni výrobci a dovozci odvádějí na základě solidárního systému do společného fondu, ze kterého je efektivnější recyklace vysloužilých výrobků financována.

*poplatky jsou včetně DPH

Jaký podíl z ceny kupovaného zboží tvoří recyklační poplatek, poznáte snadno – obchodníci mají povinnost uvádět tuto položku na platebním dokladu či faktuře odděleně od základní ceny.

Vyznačí-li se na cenovce poplatek samostatně, umožní to spotřebitelům uvědomit si reálnou cenu spotřeby, která obsahuje ekologické náklady. Tato transparentnost zvýší povědomí spotřebitelů o potřebě sběru výrobků s ukončenou dobou životnosti pro potřeby ekologicky šetrného zpracování a likvidaci, píše se poměrně krkolomně na internetových stránkách sdružení REMA.

Recyklační poplatek se týká zboží, které bylo vyrobeno do 13. srpna. Tento poplatek mohou obchodníci k základní ceně připočítávat až do roku 2011, resp. do roku 2013 u velkých domácích spotřebičů. Z vybraných prostředků se bude pokrývat recyklace vysloužilého staršího zboží.

Novější zboží (uvedené na trh po 13. srpnu) má již přirážku za budoucí likvidaci zahrnutu v ceně. Znamená to, že při koupi nové pračky rovnou zaplatíte i za její likvidaci v budoucnu. Otázkou ovšem zůstává, zda tento systém bude fungovat i například za 10 let, až se vysloužilé pračky budete opravdu chtít zbavit.

Z pohledu spotřebitele je dopad nových, ekologičtějších pravidel jasný – nákup elektra bude dražší. Výhodou je to, že se již při nákupu nového zboží nemusíte starat o likvidaci vysloužilého spotřebiče, neboť to je teď starostí obchodníka resp. výrobce. Při nákupu vám je prodejce povinen odebrat starý elektrospotřebič a postarat se o jeho ekologickou recyklaci.

Odpovědnost prodejce za likvidaci starého zboží není úplně doslovná. Většina prodejen totiž není zařízena na skladování většího objemu vysloužilého zboží. Svou povinnost tedy také splní tím, že vás informují, kde je nejbližší místo zpětného odběru, kde může zboží zdarma odevzdat.

Celý systém má největší nedostatek právě v chování koncového spotřebitele. Evropští poslanci, kteří vyhlášku připravili, zřejmě zapomněli na nějakou motivaci právě pro ně. Bude stačit vědomí, že když už jsme si za ekologickou recyklaci zaplatili, tak této možnosti také využijeme? I s recyklačním poplatkem je totiž snadnější odvézt rozbitou pračku někam do lesíka…