Názory k článku Proč musíme mít účet v bance

Na SIPU máme jen TV+ rozhlas a stejně mně to krká, chci to zrušit a platit rovnou. Inkaso nepoužívám, co se mi má kdo hrabat na účtu. Když potřebuju reklamovat, tak prostě nezaplatím a reklamuju (a doufám, že tahanice s elektrikáři a plynaři už jsou minulostí, když jedni z nich nějak nechtěli pochopit, že jsme změnili topné médium a vyhrožovali soudama, exekutorama i placením vymahačů, já byla 3x u jejich ředitele s vysvětlením, aby si dali oraz a nakonec nám stejně vraceli přes 10.000 přeplatku. Druhý den přijeli a že prý budou kontrolovat, jesli je funkční měřidlo. Dost se divili, že jsme jejich firmě už před rokem hlásili změnu topného média a odjeli s brbláním čehosi o bordelu ve vlastní firmě. Kdyby mohli volně inkasovat, tak jsme rok měli problém s placením a pak další s vrácením. Takhle jsme jen částku jedněm přesunuli druhým).

Nastavte si inkasní limit, a nemusíte se bát, že si vezmou více, než očekáváte.

V daném případě by inkasovali celý rok, než by došlo k ročnímu vyúčtování (a oatřičnému vyrovnání). Nechtěla jsem je zálohovat.
Takhle mám trvalý příkaz.
Mimochodem: E-ON ho neuznává, platbu chce výhradně inkasem, takže mi neustále posílají fakturu. I tak platíme trvalým příkazem. Radši obětuju pár minut na trvalý příkaz než někomu dělat vola.

Kdo nemá v hlavě na.... používá jednorázové příkazy zdarma (např. mbank) a třeba čtvtletní platby (když se mu měsíčně nechce). Tím má své peníze pod kontrolou a žádný poskytovatel služeb mu nemůže ani omylem inkasovat co by jste mu dobrovolně nedali. Tím si šetříte čas a nervy protože se nemusíte pracně domáhat vrácení svých peněz telefonováním, mailováním popř. dopisováním po dnes převážně soukromých firmách.

Tak já vám zkusím otevřít jiný obzor. Bude to vypadat, jako když se zastávám bank, ale není to tak. Je to jen rozšíření pohledu.
Banky samozřejmě mají své náklady s hotovostními operacemi. A pokud jsou na trhu substituční služby, které jsou zpoplatněné (tj. třeba poštovní poukázky, které jsou určeny právě k zasílání hotovostních prostředků na účty), proč by měla banka totožnou službu poskytovat zadarmo a de facto tím zvyšovat svoje náklady?
Některé banky účtují vklad třetí osobou na jakýkoliv účet (např. ČSOB, eBanka+RB), některé tento poplatek účtují třeba jen u vybraných účtů (KB). Každopádně to není jednotné, ale současně to není nepochopitelné. Velké banky s velkým počtem poboček a pokladen by si svou příliš velkou vstřícností v tomto „koledovaly“ o neskutečné fronty na svých pokladnách zvláště v době, kdy se třeba platí elektřina, plyn apod. a k tomu i opakované návštěvy šetřílků, kteří by tuto možnost čerpání bezplatných služeb hojně využívali. A co by měla banka z takových lidí? Nic. Jen víc práce pro pokladníky a víc hotovosti, o kterou by se musela postarat (rozuměj chránit a zajišťovat transport, notabene by šlo zhusta o obrovské sumy mincí a malých bankovek).
Banky, které mají málo poboček, se nemusejí ničím takových zaobírat. Tudíž mohou takové omezení pro třetí osoby klidně ignorovat.
Nemohu přesně komentovat váš příklad s pojišťovnou, ale běžná praxe je taková, že pojišťovací zprostředkovatelé , kteří mají oprávnění vybírat pojistné, neskládají peníze přímo na účty pojišťoven, ale na speciálně vedené účty pro odesílání pojistného vybraného od klientů a teprve z něho to odesílají. Nevím, jestli je to u všech pojišťoven, ale většinou vklad i převod je realizován sumárně a k rozúčtování dochází podle výkazu zaslaného na centrálu pojišťovny.

No a pokud se týká identifikace klienta při vkladu hotovosti. Je spíše v jeho zájmu, aby byly informace i u nižších částek komplexní, protože i ze své dřívější bankovní praxe si pamatuji na případy, kdy došlo na dohledávání vkladatele a údajů o něm, protože adresát nedokázal např. z VS rozpoznat, kam platbu zařadit. A je jedno jestli chyba nastala na straně klienta při vypisování pokladního dokladu nebo už dříve při předávání informace klientovi a nebo dokonce naopak někde na účtárně, kde špatně zpracovali došlou smlouvu.
A samozřejmě také platí, že banka může odepřít komukoliv své služby a to i bez udání důvodu. A službou je i přijetí vkladu hotovosti. Ačkoliv se to netýká přímo vkladů hotovosti, tak jsem se setkal i s tím, že jsem pro jednoho velice movitého pána vyjednával individuální podmínky a v jedné nejmenované bance mi při zjištění jeho totožnosti přímo ředitel pobočky řekl, že s tím pánem mají velice špatnou zkušenost a nepřejí si, aby se stal jejich klientem. Nakonec jsem si na něho vzpomněl i ve chvíli, kdy jsem toho chlapa pouštěl k vodě jako klienta i já. Je těžko pochopitelné, že i takoví duševní ubožáci dokáží vydělat opravdu velké prachy.

jo třeba stravenky...ty hodí skoro dvojnásobek...uváděné platy výše jsou docela reálné...byl jsem dost let v branži...přestože za několikanásobek prům. mzdy ani náhodou jsem nedosahoval mzdy člověka na stejné pozici na západ od nás - rozdíl opět v násobcích...

Také jsem pracovala v branži. Tu dvacítku jsem brala, ale asi tak před šesti lety. Dnes jsou samozřejmě platy zase někde jinde. A ty odměny mimo základní plat také nebyly k zahození. Nebyly sice každý měsíc. A dovolená navíc také není všude samozřejmostí. Asi záleži na tom, co a kde děláte. Pokud stojíte u vchodu a přejete klientům hezký den a poradíte jim, co si mají na Q-matiku ze 3 nabídek zvolit, tak tam je možná odměna nižší.

Nevím, jestli neumím číst nebo tomu nerozumím, ale já tady nikde nenalézám, že by některý z pisatelů tvrdil, že "stravenky hodily skoro dvojnásobek platu".
My s manželkou ani jeden nebereme stravenky, 13 ani 14. plat, dovolená je v základní zákonné výmeře. Počítám -li 220 dnů ročně x 70 Kč stravenka x 2 lidi, tak mi to vychází na 30 tisíc ročně. pro někoho možná žádný peníz, pro někoho měsíční rodinný příjem, pro někoho možná příjmy za 2 měsíce pro celou rodinu. Stravenkly jsou pro řadu občanů příjemné a nezanedbatelné.

jen jste tomu neporozuměl, chtěl jsem říct, že ty benefity pro řadové pracovníky jsou v podstatě na úrovni stravenek, sem tam nějaké flexi pasy nebo zvýhodněný produkt (ale proč bych si bral hypotéku když již dávno bydlím, na ostatním jsou ty úspory naprosto zanedbatelné), takže to rozhodně nevynásobí měsíční mzdu x2, btw stravenky jsou jeden z mnoha produktů na oblbnutí pracujícího lidu ve stylu nejdřív tě oberu na daních a pojistném a pak ti milý pracují milostivě něco dám zpět...

pane řediteli, je to právě naopak - tím že se účtují poplatky za konkrétní věci, nerozkládají se na všechny klienty, ale jen na ty aktivní, ano populárnější (spíše populistické) by bylo skrýt poplatky do rúzných provizí apod., což je opět rozkládání poplatky na všechny, nakonec spoustu špatných příkladů máme i v jiných odvětvích - zdravotnictví - které je tzv. zdarma, ale když má někdo dát 30Kč tak se může zbláznit...

Nedivte se lidem, že se mohou kvůli 30 Kč zbláznit. Celý život platili daně či jinak nazývaný odvod a nyní tohle. Ono totiž nezůstává jen u těch 30 CZK, ale výdaje pokračují a běžně dosáhnou několika set i několika tisíc, aniž by se z toho ale něco započítávalo do 5000tisícového limitu.


Hospodářské noviny, 18.4.2008:

V Německu se u lékaře platí jinak

Určení ochranné hranice poplatků ve zdravotnictví pevně stanovenou výší 5000 Kč je nespravedlivé. Pro toho, kdo má roční příjem 500 tisíc, je to jedno procento, kdo má 100 tisíc, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více. Aby k nespravedlnosti nedošlo, mají to v Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to pro každého 2 % z ročního příjmu. Další drzostí u nás je vyžadování plateb od bezpříjmových skupin. V Německu se platí až od 18 let.

Předpokládá se, že pak už dítě má vlastní příjem. Pokud ne, má již nárok na sociální podporu, ze které musí platit, a to zase jen do výše 2 % (chronicky nemocní jen 1 %). Za návštěvu u lékaře se u našich západních sousedů platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí ve výši 10 eur. A nezáleží na tom, kolikrát lékaře navštívíte. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic.

Poplatky vybírá sestra, která je posílá zdravotní pojišťovně, u níž je pacient pojištěn. Nejsou tedy určeny lékaři. Stejně tak odvádějí poplatky pojišťovně i lékárníci. Totéž se týká i poplatků v nemocnicích.

No, a trocha reality z Metra 21.4.2008:

Nelidské zacházení s pacienty

Byl jsem nedávno ve vinohradské nemocnici jako doprovod maminky své přítelkyně. To, co jsem zažil, je pro mne zarážející a nedokážu se stím smířit. čekali jsme asi hodinu a mezitím jsem sledoval chování setřičky. Místo otázek typu "Dobrý den, co byste potřebovala?" nebo "Dobrý den, co vás bolí?" používala úvodní větu "Máte zaplacený poplatek?" Když to řekla už třetímu příchozímu (dokonce špatně chdící babičce, kterou poslalo o patro výš k automatu), říkal jsem si v duchu, že je to selhání jednotlivce. Jenže na druhém oddělení to fungovalo stejně! První otázka i tam zněla: "Máte zaplacený poplatek?" Nic nezmohly nářky pacientů, že je to opravdu moc bolí. Reakce byla vždy úplně stejná: "Nejdřív zaplaťte, pak vás vezmu!" Jestli tohle má být součást reformy našeho zdravotnictví, tak by se měl pan ministr Julínek stydět.

Přitom všude bylo deklarováno, že se má platit až po zákroku. Pacient většinou dopředu neví, co s ním lékař "bude dělat". Ale z praxe a od dalších známých vím, že lékaři považuji za klinické vyšetření vše (včetně přepsání zprávy od specialisty do své evidence nebo předepsání pravidelných léků na počkání přes sestru /bez poplatku je to řešeno tak, že pacient si počká celé dopoledne v čekárně, až pan dr. bude mít na předepsání léků klid/, aniž by pacienta nějak vyšetřovali. Změření tlaku nebo teploty sestrou snad nelze považovat za klinické vyšetření - to si může občan udělat i sám.

Poplatky vůbec neregulují (jak mohu ovlivnit návštěvu dalších lékařů, když mne tam odesílá praktický lékař, ke kterému jsem mnohdy přišel na preventivní prohlídku, která má včas objevit případné nemoci - mohu se s lékařem hádat, že toto a toto vyšetření je zcela zbytečné, ať diagnózu stanoví on a po stanovení diagnózy aby mne místo specializovaného pracoviště léčil obvoďák?), ale jen vedou k nemalým výdajům řady občanů a k nemalým příjmům některých zdravotníků.

To není socialismus. V socialismu stát rozhodne, kolik co bude stát - a nenese žádné riziko z toho, jestli na tom firmy nebo zákazníci prodělají nebo vydělají, a ani firmy ani zákazníci do toho nemůžou mluvit.

Tady banka sama nastavuje cenu. Základem trhu je rozdíl mezi nákladem a přijatelnou cenou: když bankovní převod stojí - plácnu - 0,1 Kč, a pro Vás má užitek v hodnotě 5 Kč, je pro Vás a banku výhodné spolupracovat a převod provést, ať je cena 0,2 Kč, 4,9 Kč nebo něco mezi. Když si představíte, kolik by Vás stálo času a námahy převést peníze bez banky (složenkou nebo osobně), zjistíte, že bankovní převod by v principu mohl být ještě mnohem dražší.

A banka jako soukromý subjekt samozřejmě může nabídnout cenu pod náklady, když "chce": Stejně jako někteří lidé dávají na charitu, protože "chtějí", banka může zlevnit jednu službu, protože to lidi ovlivní tak, jak ona "chce".

Nakonec banka musí být v zisku, to je klientům (dohromady) poskytovat služby, které mají _větší užitek pro klienty, než je jejich cena_. Jak to udělá, a jestli bude účtovat u každého úkonu nákladovou cenu, nebo zavede paušál nebo udělá něco úplně jiného, je čistě na ní.

Ještě jedna poznámka: čistě nákladové ceny jsou praktický nesmysl - budete v bance platit poplatky podle toho, které dveře jste otevřel a na kolik čtverečních centimetrů koberce jste šlápl?

Nejprve vám potvrdím i vyvrátím vaše „podezření“. V bankách jsem pracoval, ale nyní už jsem na druhé straně barikády a naopak se živím finančním poradenstvím, přičemž jednou z činností je i vyjednávání individuálních podmínek od bank pro mé klienty. A divil byste se, jak daleko jsou banky schopny zajít. A to prakticky všechny. Pokud jste totiž pro banku opravdu zajímavým klientem, tak vás nemusejí zajímat sazebníky a služby mBank by se vám zdály neúměrně drahé vzhledem ke „komfortu“, který poskytují.
Mj. z tohoto důvodu je můj pohled na bankovní problematiku velmi realistický. Vnímám a posuzuji to v širším spektru, než jak je to běžné u osob, které se s bankovnictvím setkávají jen jako klienti. Proto sice dokážu pochopit mnohé jejich výtky a názory, ale současně je mohu posoudit i ve světle informací, které by si s tím normální klient banky ani nemusel spojit, ale které jsou pro správné pochopení velmi relevantní.
Něco jiného by bylo, kdybych se přel o výši jednotlivých poplatků. Ale to nedělám, protože se sám domnívám, že v globále prostor pro snižování poplatků existuje. A to velmi velký prostor. Dále je jen otázkou času, kdy dojde k transformaci některých transparentně prezentovaných poplatků, které ovšem mají negativní mediální obraz, v poplatky a provize skryté a přenášené na klienta prostřednictvím nějakého zprostředkovatele a tudíž adresně nekritizovatelné.

Že banky deformují ceny, to lze kritizovat také z dvojího pohledu – jednak navyšují ceny služeb, které by mohly být vzhledem k jejich nákladům nižší, ale současně snižují ceny služeb, které by bez dotace z jiných zdrojů musely být jen z nákladového hlediska podstatně dražší. Jako transparentní příklad lze zase použít práci s hotovostí v kontrastu s cenami za bezhotovostní převody. Trochu to nadsadím, ale zase ne tak příliš, a uvedu takový modelový příklad: Bezhotovostní převod by vzhledem k nákladům a i se započítáním přiměřeného zisku banky mohly stát tak 0,30 – 1Kč. Naopak hotovostní vklad na účet by při započítání nákladů mohly stát desítky až tisíce korun v závislosti na výši částky a na počtu mincí a bankovek, které jsou skládané. A to jsme jen u jednoho typu poplatků. Celé je to samozřejmě mnohem složitější. Jediné, co je neoddiskutovatelné je to, že u nás si banky v zájmu udržení srovnatelné výše příjmů z provizí a poplatků, jakou mají banky jinde ve světě, účtují za některé služby buď absurdně vysoké poplatky a nebo poplatku skutečně absurdní. Jo, ale holt se to líp plánuje, než vývoj úrokových sazeb a těžko dojde k jinému vývoji než k transformaci formy než ke skutečnému snížení poplaktové a provizní hladiny.

Pokud se domníváte, že obchodníci si do nákladů nepromítají provize bankám, tak to žijete v hlubokém omylu. Nejedná-li se o obchodníčka, který bere karty buď jen ze zoufalství nebo ze sportu, ale který jejich akceptaci využívá především z toho důvodu, že se mu vyplatí využívat jejich psychologického efektu – co oči nevidí, to srdce neželí, tedy že lidé při bezhotovostních platbách utratí víc než při placení hotovostí, tak v tom případě bankovní provize zaplatí zase zákazník. Mimochodem i to je jeden z důvodů, proč se třeba anglickým bankách vyplatí klienty zahrnovat službami, které na jejich straně nejsou zatíženy poplatky, ale které je ve svém důsledku nutí ještě více využívat platební a úvěrové instrumenty a zvyšovat tím provize bank placených obchodníky, u nichž ovšem ty karty klienti využijí a ty půjčené peníze jimi utratí.

Co se týče té vaší poznámky k pojišťovně – tady se s vámi naprosto nepřu o tom konkrétním případě. Jen vás upozorňuji, že většina poboček pojišťoven není to samé, jaké jsou pobočky bank, ale jde spíše o prostory, které využívají nikoliv zaměstnanci pojišťoven, ale spíše smluvní prodejci a případně jejich zaměstnanci. Ale jak říkám, nemohu říci, že naprosto přesně takhle to bylo i v tomto případě.
A co se týče identifikace platby, i kdyby nebylo na výpise uvedeno jméno vkladatele, na tom pokladním dokladu uvedené bude a pro dohledání platby je to opravdu užitečné. Ale to je jen dobrá rada od člověka, který prošel bankovní praxí.
No a jestliže vás budou chtít identifikovat z důvodu zjištění, zda jste nebo nejste majitelem daného účtu a vy se budete bránit, potom je to spíš postoj k smíchu. Logicky majitel, díky tomu zvýhodnění ve formě bezplatného vkladu, se na 99,9% bránit prokázat svou totožnost nebude, takže je to jen taková tak potížistická póza.

Co se týče služeb bank v oblasti hotovostních operací, potom by vaše logika velela všem bankám zajistit hotovostní přepážky, ať už by jejich zaměření bylo jakékoliv. To určitě považujete i vy sám za scestné. Současně ale nemůžete komukoliv nařídit, aby uzavřel jakýkoliv obchod s kýmkoliv.
Navíc váš příklad je více než hloupý. Kdybyste však místo salámu a housek použil třeba cihly a cement, zjistíte, že to může proběhnout přesně tak, jak popisujete – nejdřív zaplaťte a až budou peníze na účtu, přijeďte si pro to. Nebo můžete zaplatit kartou bezhotovostně (tady do transakce vstupuje nějaký zprostředkovatel, který ručí za to, že transakce proběhne a obchodník své peníze dostane). A nebo můžete zaplatit v hotovosti. A tady to může vypadat tak, jak popisujete, ale to je v místních reáliích nepříliš pravděpodobné, protože ze strany obchodníka jsou tyto náklady už započítané v cenách zboží. Takže pravděpodobnější bude, že najdete obchodníka, který vám naopak dá slevu za hotovostní platbu. To se děje hlavně v případech, kdy on sám musí hodně hradit v hotovosti a díky vaší platbě nemusí pro peníze do banky a druhým nejčastějším důvodem je možnost nepřiznat takové hotovostní úhrady v příjmech a krátit tak daňovou povinnost.

Asi bych se s vámi musel hádat. Příklad se salámem je nepřípadný, zavádějící a scestný. Pokud nutně chcete vybrat nějakou bankovní službu, na kterou byste mohlo tento příměr použít, ačkoliv je opravdu podivné porovnávat služby bank a maloobchod s potravinami nebo vůbec s čímkoliv, tak by to byl příměr ke směnárenské operaci na pokladně. Tam zaplatíte hotově a dostanete okamžitě to, co jste zaplatili. Ovšem porovnávat různé obory už z principu je velice citlivé a jako vidno, tak populisty a demagogy i snadno zneužitelné.
Jak byste se tvářil na porovnávání prodeje nemovitostí s prodejem jablek v zelenině? Jasně, jde o prodej, tedy za směnu nějakého předmětu prodeje za prostředky univerzálně směnitelné, tedy peníze. Ale to je také jediná podoba. Takže nejprve se hluboce zamyslete a potom teprve zvolte opravdu vhodné srovnání.
A jen pro upřesnění: Můj příklad s cihlami a cementem není srovnáním, ale pouze příkladem, že vaše logika je děravá a lze ji velice snadno rozbít jiným příměrem, na které si jen lze vzpomenout.

Budeme-li se držet faktu, že zaměstnavatel si vybírá mezi uchazeči jen na základě toho, jestli má bankovní účet, je toto kritérium v rámci pracovní pozice velmi nepodstatné a možná diskriminující.

Vůbec bych za tím nehledal loajalitu nebo celoevropský rozbor ekonomik - jde prostě o platný zákon. I já si umím představit zaměstnance, který bude tzv. brzda, ale stejně tak někoho asertivního - nemůžu z toho udělat jasný závěr. Spíš se přikláním k tomu, že ti co se neozvou, stojí za starou belu :-)

No, taky se to dá interpretovat tak, že si vybírá zaměstnance podle toho, jestli jsou si schopni aspoň otevřít účet. A kde je tady nějaká diskriminace?

Pokud mate na vyber ze dvou zhruba stejne schopnych zamestnancu, pricemz jeden souhlasi s posilanim vyplaty na ucet a kvuli druhemu byste ve firme musel zavadet praci s hotovosti (pro vas objektivni naklad), tak kteremu date prednost? Predpokladam, ze pokud ve firme uz/jeste vyplaty v hotovosti funguji, tak tohle nikdo resit nebude, resi se to ciste proto, ze firma v hotovosti nevyplaci a vyplacet nechce.

Jezevče, a proč by měl být český zaměstnanec loajální? Když je zaměstnavateli zle, to prosí, ba i někdy nějakou korunu pustí. Když je zaměstnanec v úzkých, je kliďánko propuštěn. Kdyby byl loajální zaměstnavatel, zaměstnanec by si ho i vážil. Jenže u nás máme zlatokopy, kteří se pak diví, že padla a hotovo. Co ze své loajality zaměstnanec má??

Loayalitu nejlépe vystihuje tento vtip:
Jdou dva pracovníci na obchodní prezentaci. Mladý má v jedné ruce laptop, ve druhé tašku s prezentacemi, USBéčky, flashkami, CDčky. Starší, 55letý si nese igeitku s rohlíkem a jablkem. Mladší obdivně vzdychne: "Já Vám tak závidím, za ta léta praxe už to máte všcho v hlavě, že?" A starší odpoví: No, v hlavě, to zrovna ne, ale u pr**ele, mladej, mám to u pr**ele."

A ještě jeden:
Ministr zdravotnictví
České republiky

Vážená paní, vážený pane

Dovolte, abych Vás jménem našeho ministerstva požádal o urychlené zaslání několika mililitrů Vaší krve a alespoň 5 dkg Vaší stolice. Naléhavě totiž potřebujeme zjistit, zda máte svou práci v krvi, nebo zda na ni s***te.

S úctou

Tomáš Julínek, ministr zdravotnictví

Čeští zaměstnavatelé to tak chtějí. Soudný člověk si přece nemůže myslet, že třeba požadováním neplacených přesčasů bez příplatku (ale na poslední chvíli) si vybuduje nějakou loyalitu...
Když se majiteli jisté firmy nezdály představy zákazníka, řekl mu, že není charita. Ale sám chtěl všechno zadarmo a nejllépe ihned. Několikrát jsem třeba viděl jak kolegové dělali něco do práce doma, ve svém volnu. Ale neměli z toho vůbec nic. Takže se pan podnikatel nemohl divit, že příště raději řekli že to neumí, aby se ho zbavili a měli klid.

Takže se pak zaměstnanci nemohli divit, že při příštím propuštění měli přednost ti, kdo neumí a mají klid - zatímco při příštím navyšování mezd se přidávalo hlavně těm co umí a přijdou.

Asi by to tak bylo, pokud by k tam k nějakému propouštění docházelo a pokud by si zaměstnanci nevyměňovali svoje zkušenosti. Jenže oni si to vesměs řekli, takže si nakonec každý dával pozor aby nedělal nic víc než bylo nutné.
V uvedené firmě byla situace s navyšováním mezd asi taková, že se nenavyšovaly :) Díky tomu zaměstnanci po pár letech odcházeli sami a pouze když dotyčný přijal někoho nového, dal mu víc než měl ten předchozí. Výjimkou bylo snad jenom když někdo chtěl odejít už s tím že si našel něco jiného, tak trochu přidáno dostal (samozřejmě jednorázově).

No, asi takhle. Zaměstnavatel ví, že když je to NEZBYTNĚ nutné, tak jsem ochoten zůstat v práci o nějakou hodinu déle, případně věnovat jeden den z víkendu. A já zase vím, že když je to NEZBYTNĚ nutné, tak můžu odejít dříve, nebo přijít později, připadně nepřijít vůbec. Obojí samozřejmě po předchozí domluvě. Navzájem si věříme, že to nezneužíváme - ostatně s lidmi, kteří si nevěří, se dost těžko spolupracuje.

Mno, můj zaměstnavatel to bere asi tak: pracuj pro mně, přesčasy - když je třeba odvést práci v temínu - ti ale nezaplatím, že se šturmuje kvůli mojí chybné organizaci práce ale nezměníš, dřív odejít nemůžeš, prostě se to děje. Pak se diví, že padla a hotovo a že nikdo neudělá víc než nezbytně musí. Pokud se toho pravidla drží svorně všichni zaměstnanci, má smůlu a ostatní neohne.

Kmanci volaji po REFENDU lol

Na netbankingu vidím hned zítra, že mi tam ty peníze přišly. A taky hned vidím, jestli odešlo to, co odejít mělo. Vidím to HNED, ne až na 6 neděl, až laskavě dostanu výpis. Na to přece nepotřebuju přepážku ani navštěvovat banku. A pokud mám mBanku nebo FIO, tak vím, že tam nemám poplatek, co mi tvrdili, že už není, protože tam prostě nemám ŽÁDNÝ poplatek.

V internetovém bankovnictví vidím vždy aktuální stav účtu. Rozhodně banky neudržují dvě databáze přičemž do jedné by se koukali na pobočce a do druhé v internetovém bankovnictví.

To kdy se připíší převody z jedné banky do druhé je ovšem druhá věc. Některá připíše příchozí platbu v 10 dopoledne, další v poledne a jiná v 5 odpoledne, ale rozhodně se klient o příchozí platbě nedozví na pobočce dříve než v internetovém bankovnictví.

Milé Berushko a Jarmilo. Je sice hezké, že zrovna vy si vystačíte s bankou na internetu. Dokonce se najdou statisíce a možná i o něco víc lidí, kteří jsou na tom stejně, ale věřte mi, že docela určitě existuje několik milionů lidí, kteří tento postoj s vámi nesdílejí a je naprosto jedno, jaký k tomu mají důvod.
A neberte to, prosím, jako nějakou urážlivou poznámku. To je jen konstatování skutečnosti a tudíž s tím musíme my všichni počítat jako s realitou a tako to je třeba zohledňovat při formulaci nějakých postulátů.

Když je někdo líný/neschopný naučit se práci s PC (nebo mobilem nebo jinými vymoženostmi moderní doby), tak má smůlu a může nadávat naximálně na vlastní blbost nebo neschopnost. Nemám ráda lidi, co jen hledají výmluvy, jak něco nejde. S těmi, co se nejsou schopni naučit ovládat mobil/PC nebo získat řidičák, mám své nepříliš dobré zkušenosti. Pardon, ale takoví lidé mají fakt smůlu, ti ať platí za svoji blbost. My ostatní si sedneme k netu, poklábosíme a nezitím si najdeme ty informace, které potřebujeme, popř. si něco přezařídíme, objednáme, prostě vyřídíme hafo věcí, které by nám jinak trvaly několik dnů. Ve zbylém čase odjedeme na dovolenou a je nám dobře na světě. Nemám pravdu Q:-))

Nemáte pravdu. Podle mého názoru žijete v izolovaném světě svých představ a ideálů a evidentně nemáte ánung o jiném životním stylu, než jaký vyznáváte vy sama. Nehodnotím ani to, jestli váš styl je lepší nebo horší než styl jiných lidí a dokonce i jiných sociálních a ekonomických skupin, jen tvrdím, že jste zaslepená ve víře, že zrovna to vaše je to nejlepší a v tom se hluboce mýlíte.
Osobně nepřestávám žasnout, jak dokáží lidé žít a jak tráví svůj čas, ale nikdy si netroufnu říct, že by pro ně bylo lepší, kdyby žili stejným stylem, jako já.

Nezlobte se, to že někdo zrovna nemá přístup k netu, nezamená, že ho nemá vůbec. Máme v příbuzenstvu rodiny, kde rodiče net nepoužívají, ale pořídili PC dětem, protože usoudili, že ty ho potřebují pro školu, aby si vyhledali potřebné informace, no a děti jim klidně zařídí netbanking a potřebné úkony, jako jednorázové přikazy, jim udělají.
Máme v příbuzenstvu 80-letou babičku, která sice neumí pracovat s internetem, ale ví, co to je mail a jak se dá použít a potřebné věci jí udělá vnuk. Tato babička třeba dělá rodokmen celé rodiny do X-tého kolena. Tuhle potřebovala přeložit záznam z matriky z r. 1820. V archivu jí to oskenovali, ona si to donesla na flashce domů a vnuk poslal mailem další osobě k překladu. Taky patří k lidem, co sice internet nemají, ale proč by jí vnoučata občas nevypomohla? Podotýkám, že ani není z Prahy, ale v vesnice na Moravě.