Zkusme se však nezaujatě podívat na celý komplex daňových formulářů, který je plátcům k dispozici. Formuláře se v toku času vyvíjejí, mění a procházejí určitou metamorfózou, která je avizována údajem o pořadovém čísle příslušného vzoru. Dlouhou dobu bylo pro plátce stěžejním problém zjistit, který typ formuláře vlastně potřebuje a který vzor je platný. Základním atributem formuláře je mj.
- název formuláře
- číslo, pod kterým je evidován,
- vzor formuláře a
- pokyny k jeho vyplnění.
Nejstarším a nejdostupnějším zdrojem pro získání formulářů byly donedávna jen a pouze podatelny finančních úřadů. Formuláře si zde žijí svůj specifický latentní život, kde jsou více či méně přehledně a logicky uloženy spolu s pokyny k jejich vyplňování. Pro snadnější orientaci jsou vytištěny barevně a řádky odlišeny tak, že bílá pole jsou určena k vyplnění, barevná pole se nevyplňují. Pohled na takto barevně vyvedené řady bohužel ani zdaleka nevede k asociaci rozkvetlé louky, ale spíše vyvolává u pozorovatele kopřivku, v horším případě pocit neskonalé marnosti veškerého lidského počínání.
Dlouhou dobu byly formuláře po aktualizaci ministerstvem expedovány do „terénu“ s určitým zpožděním, které bylo zhusta úměrné vzdálenosti FÚ od centra. Zjistit, který vzor formuláře je platný právě pro určité zdaňovací období, spočívalo především na pracovnících podatelen.
Od doby působení ministra Pavla Mertlíka došlo k určitému pokroku, který spočívá v tom, že všechny daňové formuláře i pokyny byly digitalizovány do souborů pdf a umístěny na webových stránkách ministerstva financí, kde jsou daňové tiskopisy vč. pokynů k dispozici ke stažení. Soubory jsou členěny do čtyř skupin:
Druh tiskopisu | Počet souborů (druhů) |
Registrace | 9 |
Všeobecné | 1 |
Vyměřovací řízení | 62 |
Letáky MF | 7 |
Skupiny jsou bohužel poněkud nevyvážené, jak je z tabulky patrné již na první pohled. A ne dosti na tom. Aby to vše nebylo tak fádní, přehledné a jednoduché, tak pod pojmem tiskopis či soubor se rozumí jak formulář DP, tak poučení k jeho vyplnění či leták ministerstva financí.
Tento způsob prezentace formulářů v digitální podobě skýtá určitou záruku, že obdržíme vždy „čerstvé zboží“. Pro uživatele, kteří nemají instalovaný program Acrobat Reader, je tento software k dispozici ke stažení zdarma. Toto řešení ukončilo diskuse plátců daní s pracovníky finančních úřadů o správné, aktuální verzi formulářů.
Plátci daně, kteří nemají k dispozici PC a Internet, případně jim vztah k PC schází úplně, jsou odkázáni na „krásné barevné“ tiskopisy. Pokud však hodlá plátce zpracovat dodatečné daňové přiznání, tak to je možno účinně podat pouze na původních vzorech, a pokud vzor již neplatí, tak digitální soubory na Internetu k dispozici nejsou. Takže nyní zbývá jediné – zpátky na stromy, resp. znovu na podatelnu nejbližšího finančního úřadu.
Pro vytvoření podrobnějšího obrazu o této oblasti jsou zde uvedeny dvě tabulky (55,5 kB) s přehledem daňových formulářů a poučení k nim. V této podobě je bohužel na webu MF ČR nenajdeme. Proč? Bůh suď.
Podívejme se však blíže na počet formulářů, které po nás erár vyžaduje, abychom mu je vyplnili a postoupili, pokud se na nás samozřejmě vztahují. Už při prvém pohledu na 79 souborů našince zamrazí. To opravdu není málo. Svědčí to o nepřiměřené složitosti českého daňového systému. Sami pracovníci finanční správy však uvádějí, že některé formuláře jsou používány minimálně.
Samostatnou kapitolou by bylo hodnocení čísla vzoru u jednotlivých tiskopisů, kdy např. číslo 10 až 12 znamená, že tento formulář byl aktualizován v průměru více než 1 x ročně (od roku 1993 – počátku nové daňové soustavy).
Abychom však tento výčet alespoň částečně zrekapitulovali:
k 10.6.2002 nabízí ministerstvo financí celkem
- 52 tiskopisů pro daňová přiznání, resp. registrace k daním, či hlášení, oznámení, žádosti, apod.
- 20 tiskopisů pokynů k vyplňování a konečně
- 7 tiskopisů letáků MF ČR k daňové problematice,
tedy úhrnem 79 evidovaných úředních tiskopisů. Daňová přiznání jsou koncipována na více než 180 stranách (182 stran) a pokyny k vyplňování a letáky pak na více než 80 stranách (86 stran). Přesná kvantifikace počtu stránek je poněkud problematická, protože řada daňových přiznání obsahuje zhusta i poučení k jejich vyplňování a kupř. v případě přiznání k DPH činí text zhruba polovinu tiskopisu. Někdy jsou pokyny ukryty v daňových formulářích (daň z nemovitosti) a jindy je tomu naopak (příloha k dani z příjmů právnických osob).
Na výsledném dojmu to však nic nemění. Více než 260 stran úředních tiskopisů je poněkud tučné sousto i pro podstatně větší zemi, než je ta naše. Poměrně pracná je již pouhá snaha o zachování přehledu o této agendě. Snad se jednou dočkáme toho, že některá z politických reprezentací dostane odvahu tento neutěšený stav změnit ku prospěchů poplatníků.