Záporný úrok považuji za správný, pokud je deflace. Což se může stát, pokud nějaké podstatná komodita výrazně zlevní. Ať už je to způsobeno dohodou šejků nebo raději technickým pokrokem - to je přeci cílem.
Poplatky bankám považuji za správné - za službu úschova a směrování peněz. Nechci investovat do vlastního terzoru a nepřeji si aby se s mými penězi rizikově spekulovalo (tj. půjčovaly se).
Daň ze vkladů (a každého majetku) považuji za správnou. Lépe to odpovídá nákladům státu - ty jsou spíše úměrné velikosti majetku než jeho pohybům. Protože statická velikost majetku je neměřitelná (až zrovna na vklady), daní se v současnosti pohyby majetku. A to jen proto, že je to dobře zdokumentované a měřitelné, spravedlivé to ale není.
Závěr: z těchto 3 důvodů by se mělo za vklady platit.
No já tedy nevím, řídím si svoji fiskální politiku především svými příjmy a výdaji. A protože nic není jisté, raději spořím. Ale nemusím logicky spořit jenom do peněz. Jsou i jiné možnosti a je jich hodně. Už jenom třeba opravit barák, koupit nové auto, koupit potřebné věci včetně například stavebních součástí a náhradních dílů. Taky je možné koupit zlato. Ovšem nejsem Rotschild, takže zase problematika příliš velkého rozhazování se mě tak nějak netýká.
Ne pokles ceny čehokoliv, ale tak významny pokles ceny spotřebního koše, aby způsobil deflaci.
Vložíte do banky 100. Deflace bude 1 %. Tedy banky vyhlásí úrokovou sazbu -1 %. Po roce dostanete 99, ale koupíte za to stejné zboží jako před rokem.
V reálu úroková sazba nezávisí jen na inflaci/deflaci, ale na spoustě dalšího. V nízkonákladové bance by to ovšem měla být většina.
1) Sorry, ale spotrebni kos take patri do kategorie "cehokoliv".
2) Proc by pokles ceny spotrebniho kose, tj. pokles zivotnich nakladu, mel automaticky znamenat zapornou urokovou sazbu?
On snad nejaky zakon narizuje, ze naklady museji monotonne rust? Kdyz tedy klesne cena spotrebniho kose, tak se ten neustaly rust nakladu musi dohnat zapornou urokovou sazbou?
To myslite vazne?
Banky jsou soukromé firmy, mohou si stanovit úrokové sazby jaké chtějí, ale proč bych si do banky se záporným úrokem dával peníze? To si je mohu nechat v trezoru.
Situace se však rázem změní, zruší-li státy horovost.
Pak peníze buď nebudete mít (nebudete šetřit a utratíte je za blbosti - zbožné přání obchodníků), nebo je budete mít v bance a ta si z nich může vzít kolik libo.
Bude se pak ještě taková ekonomika nazývat tržní? Dá se o podobné společnosti říci, že má něco společného s demokracií? (Tento scénář je mimochodem již prakticky domluven jako jediné východisko z průšvihu, který velmoci způsobily, když tiskly stále další a další peníze, ve snaze udržet stůj co stůj hrstce vyvolených pohádkové zisky).
Čili jde o jediné: státy si natiskly bezcenné peníze ničím nekryté, musí je zase dostat zpět. Nevezme je však těm, kteří mají majetek v podobě tzv. výrobních prostředků, vezme je střadatelům, důchodcům, všem těm, kteří si šetří pro případ nemoci (bezplatné zdravotnictví odbouráno), nebo stáří.
Peníze jsou kryté stále. Sice ne prací nebo dokonce zlatem, ale dluhem. A záporné úroky by mohly přinést čistě teoreticky jedno riziko, že lidé místo nákupů splatí všechny svoje dluhy a ekonomika minimálně ztratí svůj drajv, neřkuli se přímo zhroutí. Je to sice vysoce nepravděpodobné, ale já to třeba tak plánuju. Než kupovat hlouposti, pak minimálně velkou část svých dluhů prostě splatím úsporami a budu v klidu. Není to sice ideální, ale zaplatit to musím stejně a než bych si nechal peníze sbírat nesmyslnou teorií ekonomů, pak proč ne? Mimochodem nikdy mi zatím nebyl schopen kloudně vysvětlit, proč je inflace tak super a deflace tak škodlivá? Defacto nikdo neví nic, teoretici se mlátí argumenty ale nikdo nic neví. Bohužel běžný člověk je vždycky v roli pokusného králíka.
Když svými penězi splatíte část státního dluhu, stát se zadluží znovu. Je to mj. proto, že politici zadluženého státu jsou pouhé loutky, se kterými se snadno manipuluje, pokud je stát zadlužen. Za první republiky byl stát zadlužen tak, že neměl na výplaty státních zaměstnanců, na které mu každý měsíc znovu půjčoval dr.Preiss (1870 - 1946), mj. ředitel Živnobanky. Mimochodem právě v jeho vile na Smíchově byl domluven Mnichov, proti německým okupantům se ČSR nebránila mj. proto, že pan dr. Praiss, který jako většina české velkoburžoazie více či méně otevřeně fandil nacistům (nebo je aspoň jpovažoval za menší zlo než komunisty - jako Peroutka), na to československému státu odmítl půjčit.