Euro je za dveřmi (základní informace najdete v článku Nebojte se eura!). Většina evropských měn má už na kahánku a těm šťastlivcům, co se tu a tam podívali do zahraničí a doma jim z těchto výletů zůstaly nějaké valuty, začínají starosti. Kam se zbylými markami a franky? Co s drachmami z loňské dovolené?
Nejosvědčenější radou letošního léta bylo valuty utrácet, zvláště pak malé částky a mince. Byl to způsob nejjednodušší, nejlevnější a také nejpříjemnější. Člověk mohl mít alibi, že si prostě tu novou počítačovou hru koupit musí, protože jinak by ty peníze přišly nazmar. V horší situaci se ovšem ocitl ten, kdo měl doma pod slamníkem měny více zemí. Je sice pravda, že taková prázdninová cesta po dvanácti zemích Unie, navíc okořeněná povinným utrácením, by byla příjemným rozptýlením, ale zřejmě by se jen málokomu vyplatila.
Jenže doba dovolených skončila a do konce roku (resp. do konce února příštího roku, kdy končí platnost většiny evropských měn přecházejících na euro) nezbývá moc času. A ne všichni mohou v zahraničí utrácet pracovně.
Jak se tedy zachovat, pokud vám doma zůstaly „cizí peníze“? Nezoufejte, možností je stále dostatek. (A v nejhorším, když nyní zaváháte, během několika následujících let je budou stále přijímat zahraniční centrální banky.)
Samozřejmě je můžete vyměnit za české koruny nebo za některou ze světových měn, které se k euru nepřipojují (např. dolar, libra). Tento postup bude zřejmě nejvhodnější, pokud vám doma zbylo skutečně jen „pár drobných“ (ovšem ne úplně těch nejdrobnějších, protože naprostá většina směnáren i bank mince k výměně vůbec nepřijímá – je tedy docela možné, že vám zůstanou jako památka na „staré dobré časy“). Je ale třeba počítat s tím, že výměna hotových peněz nemusí být právě nejvýhodnější. Už jen proto, že banky si mohou účtovat nezanedbatelné poplatky, a také při výměně ve směnárnách můžete tratit na kurzu.
Jestliže vám tedy doma zůstalo větší než malé množství valut, můžete začít uvažovat o zřízení devizového účtu v eurech u některé z našich bank. Jeho hlavní výhodou je totiž to, že na něj můžete vložit jednotlivé měny eurozóny a po začátku platnosti eura tyto částky opět vybrat, ovšem již v podobě eur. Nebudete tak zbytečně tratit na směnárenských poplatcích a rozdílech kurzů nákup-prodej.
Ideální by samozřejmě bylo, kdybyste už devizový účet vedený v některé z dvanácti měn zemí eurozóny založený měli. Potom se o fyzickou výměnu prakticky nemusíte starat. Stačí, když vezmete doma uložené valuty měn přecházejících na euro a jednoduše je vložíte, zpravidla zdarma, na váš devizový účet. Tam vám budou nejprve přeměněny na měnu, ve které je veden váš účet (pokud byste je tedy chtěli vybrat před koncem roku, budou vám v této měně vyplaceny), a později budou automaticky, v pravý čas a bez jakýchkoliv poplatků s celým účtem převedeny na euro. Pro převod bude vždy použit fixní kurz dané jednotlivé měny k euru.
Pokud podobný devizový účet založený nemáte, není nic snazšího, než si ho nově založit. Je ovšem třeba říci, že podmínky u jednotlivých bank jsou poměrně odlišné a je nutné dobře zvážit, který je pro vás nejvýhodnější, a jestli se vám vůbec některý vyplatí (sledujte Měšec podrobné srovnání podmínek euroúčtů se brzy objeví). Žádný z nich není totiž úplně zadarmo. Obecně platí, že čím víc peněz vám doma zůstalo, tím spíše se vám devizový účet vyplatí.
Nejvýhodnější je dnes založit si účet přímo v euru (ostatně většina bank dnes ani nové účty v jednotlivých národních měnách eurozóny nezakládá). Na tento účet budete moci bez problémů vložit všechny měny zemí, které na euro přistupují, a ty vám budou na euro automaticky, pomocí fixního kurzu, převedeny. Zřízení takovéhoto účtu je většinou zdarma (pokud se jedná o první devizový účet), často je však podmíněno určitým minimálním vkladem. Poplatky za vedení a další podmínky se u jednotlivých bank liší.
Pokud by chtěl člověk využít devizového účtu pouze k výhodné konverzi na euro, musí počítat s tím, že i za pozdější zrušení účtu se musí platit, většinou něco okolo 100 či 200 Kč. Na druhou stranu, jistou náplastí může být sice nízké, ale přesto existující úročení, zpravidla v rozmezí 0,5 %-1 %. Pozitivní navíc je, že odnedávna jsou i vklady na devizových účtech ze zákona pojištěny, a to z 90 %, do maximální výše 25 000 eur (přibližně 850 000 Kč).
Pokud byste měli zájem o konverzi a zároveň o vyšší zúročení vašich valut, většina bank nabízí i termínované nebo spořící účty v eurech. Zde je však třeba vzít v úvahu, že až na výjimky všechny banky požadují poměrně vysoké minimální vklady (např. 1 000, 3 000 nebo i 7 000 eur) a také delší období fixace termínovaného vkladu (od 1 měsíce výše). Často jsou tyto účty podmíněny existencí vašeho běžného účtu v eurech, ze kterého se prostředky na termínovaný účet převádějí.
Stejně jako u běžných devizových účtů je tedy možné použít termínované vklady pro automatickou přeměnu národních měn v euro (ať už formou počátečního vkladu v některé z měn eurozóny, nebo pozdějšími „přívklady“ v okamžiku vypršení fixní lhůty). Člověk navíc může těžit z vyššího úročení, které se pohybuje někde na úrovni 3 %.
Jste-li tedy stále majitelem šilinků, guldenů nebo lir, a nechcete je právě uchovat pro vnoučata jako základ numismatické sbírky, máte pořád spoustu možností na výběr. Nezapomeňte ale, že v tomto případě skutečně platí, že čím dříve s nimi něco uděláte, tím lépe. Možnost volby se postupem času postupně bude zmenšovat a necháte-li vše na poslední chvíli, můžete se třeba setkat s velmi nepříjemnými a zdlouhavými frontami na přepážkách nebo horentními sumami za poplatky.
ČLÁNKY DO MAILU