Především je dost podstatný rozdíl mezi "mít rezervu ve výši 6 měsíčních platů" a "vydržet 6 měsíců při výpadku příjmu", i když se to v podobných průzkumech a doporučeních často zaměňuje. Především nejsou příjmy nutně stejné jako výdaje (pokud ano, je otázka finanční rezervy bezpředmětná, protože ji není z čeho vytvořit), jednak je logické, že se při výpadku příjmu člověk uskromní a navíc mohou odpadnout některé výdaje spojené se zaměstnáním (dojíždění, oběd v restauraci).
Taky není moc jasné, jestli by se otázka ankety měla vztahovat k výpadku příjmu jednoho z manželů nebo výpadku obou příjmů současně.
Tak ono člověk by i šetřil,ale při našich žebráckých platech,kdy tři čtvrtiny pracujících nedosáhnou ani na průměrnou mzdu to nějak nejde.Ještě existuje dokonce tzv. "pracující chudoba".Kdy lidé pracují,ale vydělají tolik,že ještě musí chodit na sociálku pro dávky.Takže finanční gramotnost v tom nehraje roli,ale ony žebrácké platy.
Nedávno odvysílali na tv se(z)nam,že většina si odkládá 700 Kč na důchod. Čemu věřit. Já přímo investuji, než se spoléhat, že za 50 let tu ještě některá z těch firem bude. Za mě to bude větší krimi případ jak s LTO. Až se druhá generace probudí, že státní důchod nebude a fondy jsou prázdné, protože penzijní společnosti blbě investovaly nebo jejich často zahraniční mateřinky peníze probendily pro své našince na důchod. Důchody a sociální systémy se hroutí v celé Evropě. Řeči, že pojišťovny se sesypat nemohou jsou naprosto lživé.
> znalosti řady Čechů jsou stále podprůměrné.
> V testu finanční gramotnosti dosáhli respondenti jen průměrné znalosti, celkový průměr činil 57 %.
Jistě, řada lidí bude podprůměrná, někdo ± průměrný a řada lidí nadprůměrná. Při Gaussově rozložení průměr přesně netrefí skoro nikdo (člověk bude spíš mírně nad/pod průměrem), takže polovina lidí bude nadprůměrná a polovina podprůměrná.
Jako pracující důchodce jsem měl více štěstí, než rozumu. Ve vhodnou dobu jsem odešel z pozice zaměstnance se slušným platem do pozice OSVČ. Jsem již rok v důchodu a dělám stejnou práci jako dříve (konstruktér strojů). Za dvanáct let na volné noze jsem si našetřil tolik, že spolu s důchodem si dokáži udržet stejnou životní úroveň, jako před důchodem takřka dalších dvacet let. Nezahrnuji do toho ale vnější vlivy, jako třeba inflaci. Co je ale očekávatelné, že se těch dvaceti let nedožiji.
Žádné penzijní systémy v Evropě se nehroutí, jak zde uvádí jeden ze čtenářů. Je stále hodně zemí například v Asii, kde je zajištění na stáří věcí jen a jen daného jedince. Zde stále mnoho lidí spoléhá na stát. Nikdy nevytáhli paty z domu dále než do sousední země, či maximálně na pasivní dovolenou někde u Středozemního moře. Tito pravděpodobně nemají hlubšího ponětí o více věcech, než jen o penzích. Ano, je na každém kolik financí dokáže během produktivního života odložit na stáří. Mnozí jen na cigarety vydají kolem 3 tisíc korun měsíčně/ v závislosti na inflaci a růstu cen tabákových produktů/. Za to by už bylo při pravidelném spoření v penzijním fondu velmi slušné přilepšení v důchodu. Pokud má člověk vyřešeno bydlení, má slušný plat, není žádný problém odkládat i až několik desítek tisíc korun měsíčně. Skutečně lze, je to o nastavení každého. Jsou lidé, co nevyjdou s dvěma nadprůměrnými příjmy a opačně, ti se slabě podprůměrnými dokáží odložit i deset tisíc měsíčně. Moje doporučení: spořit permanentně stavební spoření, spořit v penzijních fondech optimálně částky kolem 3 tisíc korun na osobu, investovat do podílových fondů, mezitím peníze na 6 let ukládat do státních spořících dluhopisů (proti inflační)... Kdo nic nespoří, bude sice zamračený a vykřikovat v hospodě /další únik hotovosti/, že je to bor.el, že stát vše rozkrade atd. Ten druhý se bude moci usmívat a být těžce nad věcí a splnit si i odkládané aktivity. Cestování na delší dobu, za náklady podobné těm v naší zemi /mnoho států po celém světě/, věnovat se koníčkům. A k tomuto cíli nevedou úspory v řádu několika tisíc korun. Každý svého štěstí strůjcem. Ale osobně nebudu zvědavý poslouchat stesky, že druhý se má líp než já. Ten první proto něco aktivně dělal a držel své výdaje na uzdě.
Tak někde ty banky musí vydělat těch 57 miliard (čistý zisk za 2018), když lidi budou používat jen služby banky, která si nejdříve vezme 2-4% zisku a zbytek 0-3% zůstane střadateli. Penzijní spoření, pokud není štědře dotované zaměstnavatelem, tak se vyplatí jen 5-10 let před důchodem! Dokud má člověk dost času na spoření, tak se mnohem více vyplatí investice do dividendových akcií, nemovitostí na pronájem, firemních dluhopisů..tam kde je 5% p.a. a víc a ne se dívat jak inflace je ve výši ročních úroků běžných spoření.
Mně se líbí ty kecy, kolik lidi utratí za kouření a nechají v hospodě, jak by za to byli ve stáří zajištěni. No, a my, co jsme nikdy nekouřili a hospoda by se z nás taky neuživila, jsme ty prachy asi prolítali na Bahamy nebo snad utralili v kabelčičkách nebo luxusní kosmetice, ne? Dneska už je to podstatně lepší, ale byly doby, kdy mi bylo o dost hůř. A to jsem měla zajištěné bydlení po rodičích a na pracáku jsem nebyla ani den.
Ne, jen jste nedokázali z různých příčin šetřit. Lidé se vždy dělili na ty, co dokáží i z málo ušetřit a opačně. Vykřikováním, že jsem nemohl - a je jen vykřikováním a přiznáním své neschopnosti. Stále hledáte někoho, kdo za to může. Vážená, můžete si za svůj finanční stav sama. Na to jak jste stará, tak si stále nechcete připustit, že svůj život do značné míry si kormidlujete Vy a udáváte směr a tempo. Ano,nemůžete beze zbytku ovlivnit nepříznivé počasí, útok pirátů... ale můžete tyto rizika snížit. Rozvahou, předpovědí počasí, sledováním zpráv...
Paní jistě ví, kde ji roky tlačí bota. Ale snadnější je svalovat vinu stále na druhé. Stát, zaměstnavatele, spolupracovníky, nepřízeň osudu... A co takhle se více spolehnout na sebe, učit se nové věci, studovat, získávat cenné pracovní zkušenosti v cizině... Vidím, že patříte do stejné skupiny plaček.. A že vás je! Ono to také předpokládá odvahu, není úplně lehké roky žít a pracovat zemi, kde zpočátku nedostatečně ovládáte řeč, musíte si najít bydlení, být schopen je také zacálovat... Těžko se to vysvětluje někomu, kdo je plačka.
Ano, utéct je typické "řešení". Vaše teorie má drobnou vadu, pokud tohle udělá každý, tak tu za prvé nikdo nezbyde a za druhé budou pak všichni stejně "dobří", takže zase nebudou mít nic, jako předtím. Možná vám to nikdo neřekl, ale na to, aby se někdo měl lépe se zase někdo musí mít hůře :-) Přičemž vyspělost společnosti se stále poměřuje jako celku. Že se nějaké procento za extrémního úsilí (a promarněného života) má lépe není vůbec podstatné.
Všichní víme, že za naprosto stejnou práci dostaneme například v Německu trojnásobek peněz, přitom ceny jsou tam prakticky stejné jak už dnes v Praze. Podle vaší teorie se má celá Praha přesunout na západ, kde získá "cenné pracovní zkušenosti" v tom, že jsou tu celou dobu okrádáni, protože pouhým přesunem o pár set kilometrů se najednou jejich produktivita magicky zvedne na trojnásobek :-)
Zkráceně se tomu říká hraběcí rada.
Píšete páté přes deváté. Vždy se lidé budou dělit na od schopný až po totálně neschopný, bohatý až extrémně chudý. Jde vidět, že ve Spolkové republice Německo jste nikdy ani nežil ani nepracoval. Náklady na život jsou v BRD podstatně vyšší. Za špeluňku o pár metrech čtverečních v totálním zapadákově o pár desítkách domovních číslech dáte pár kilometrů od státní hranice klidně 500 - 600 euro. Energie si připočítejte. Každá oprava v domácnosti, stavební práce, servis vozu... je mnohem dražší než zde, i když různí vykukové si dokáží napálit pořádnou cenu. Každý občan automaticky při přihlášení na Gemeidde Amt platí za TV, bez ohledu, zda jí fyzicky vlastní. A nejde v přepočtu o 135 Kč. Návštěvy lékaře jsou zpoplatněny. Pokud si by si měli být všichni rovni, tak nikdy USA nejsou nejvyspělejší ekonomikou na světě. Vám se jen stýská po době před 30 lety, kdy se většina lidí měla +- stejně, kdy inženýr strojař, technolog, mistr ve výrobním závodě měl méně než pomocný stavební dělník třeba u dopravních staveb, kdy dělník bral s prémiemi o hezkých pár stovek více než mladý inženýr kolem 30 let a ještě se mu otevřeně vysmíval, že je trouba. Tak to napište otevřeně a nestyďte se.
vy-jedna osobo-jste měl jen prachsprosté"štěstí"že vám např.bylo umožněno vystudovat,měl jste-nebo máte-rodinu,kde vás manželka nechtěla po rozvodu oškubat,že vaše příjmy stačí na studium vašich dětí(a nebo máte jen jedno)jste zdravý a nepotřebujete péči,vaši rodiče nepotřebují od vás finanční výpomoc....atd.,atd,..........jak se opovažujete posuzovat lidi a obviňovat je z kňučení nad svou situací,když o nich víte úplný PRD?????Nikde není napsáno,že se i vám může život razantně obrátit.....pak teprve poznáte,o čem ti ostatní psali.......vzpomeňte si na to,co jste tu nasmolil za bláboly!Fuj
Potvrzujete staré pořekadlo o chcíplé koze. Neužírejte se, že Vás soused jezdí v mercedesu či Audi (ne 20 let starém s přetočeným tachometrem a přeraženým VIN). Nikomu se peníze z nebe nesypou. Většinou si je musíte i tvrdě odpracovat. Nemám žádný výčitky, že kolem mne je velká skupina neaktivních, nemotivovaných, nepracujících atd. Každý strůjce svého štěstí.
Původně jste reagoval na mně, takže tady´ode mne máte odpověď: nevím, kolik Vám je a ani nevím co děláte. NIKDY jsem sousedovi nezáviděla Mercedes, on ho měl kvůli tomu, že pracoval a svou práci precizně uměl, prostě to byl PAN NĚKDO a skutečně vyhlášený a vyhledávaný řemeslník. Leč i někdo musí vytřít podlahu a nemocnému podat mísu nebo bažanta. Vy jste v takové situaci jistě nikdy nebyl, nepřeju Vám to, ale vězte, že ti lidi jsou opravdu mizerně placení, ale bez nich máte opruzeniny jako prase nebo - s odpuštěníním za ten výraz - ležíte ve vlastních hovnech, dokud Vás někdo z Vaší rodiny nepřijde do špitálu omýt. Pokud ten Váš rodinný příslušník bude hákovat na lince v Kolbence, odkud nemůže každé dvě hodiny odejít a nebude se tedy bát, že přide o práci, pak čest Vaší památce. Práce těchto lidí je NENAHRADITELNÁ, ale setsakra mizerně placená. Já ji teda nikdy nedělala a ani bych ji dělat nemohla, ale hluboce si jí vážím a ty lidi obdivuju. NIKDY bych si nedovolila je urazit tím, že bych jim pohrdavě řekla, že se měli líp učit, aby po druhých nemuseli uklízet jejich smradlavé exkrementy. Protože na tom nemocničním lůžku můžu klidně zítra ležet i já, ale třeba i Vy, víte? Jak dneska říkal Karel Gott, dej mu Pámbu věčnou slávu, "chceš-li rozesmát Boha, řekni mu něco o svých plánech do budoucnosti".
Chodím sem už léta, mnozí mne tu už z nicku znají, a znají možná i můj životní příběh. Vy jste měl štěstí na milující rodiče, co Vám umožnili studia a pomohli Vám ve startu do života. Já jsem na rozdíl od Vás podobné štěstí neměla. Přišla jsem o rodiče ještě před ukončením povinné školní docházky, a můžu Vás upozornit, že podobý start do života opravdu není jednoduchý. Je to pád z růžových obláčků čerstvě -náctiletého človíčka doslova do kupy hnoje. Pokud ještě máte rodiče, tak si jich važte, jsou lidi, co podobné štěstí na milující rodiče nemají. A buďte rád, že se Váš životní osud ubíral tou cestou, kterou se ubíral. Ne každý je vždy strůjce svého štěstí, někdy nám tím štěstím Pámbu (nebo příroda nebo co vlastně celý ten všehomír vlastně řídí) řádně zamíchá.
Máte 100% pravdu, jsou to blbosti.
Stejně jako ty jak jsou nízké platy, vysoké ceny, ze se mohl každý lépe učit ...
Nic z toho nedává smys. Každý má jiné předpoklady a podmínky. Stejně tak má každý jiné výdaje a nároky.
Každý se ma tedy tak jak se o sebe postaral a chtěl postarat.
Někdo šetří každou korunu, někdo to neumí a někdo nechce.
Finanční gramotnost souvisí s rozumovou úrovní lidí, která by si bohužel zasloužila lepší hodnoty. Ale s tím se toho asi moc neudělá.
Jinou otázkou je, že skoro všechny články nabádají k různým nesmyslům, jako penzijní spoření od 20, pravidelné měsíční úspory, investice do fondů, které vám sežerou část příjmů jakože na odloženou spotřebu, ve skutečnosti ale jen vykrmují různé finanční instituce a poradce (ono už jít se poradit o financích s finančním poradcem je nebetyčná blbost, protože to není poradce, ale prodejce).
Spíš než spoření za každou cenu doporučuju si užívat, dokud to jde, přitom se snažit mít slušné příjmy, cestovat a žít naplno. Když to budete dělat, nějaké peníze začnou po zaplacení bydlení a odchodu dětí stejně přebývat, to vám bude jako přilepšení k důchodu stačit. V důchodu je hlavní zdraví, peníze jsou až za ním, a s nějakým velkým cestováním na stará kolena moc nepočítejte, to chce dělat především za aktivního života a nic na "potom" neodkládat.
S posledním odstavcem naprosto souhlasím. Čím dříve si tohle uvědomíte, tím lépe. Představa že budete celý ekonomicky aktivní život živořit a na stará kolena si pak užívat (peníze na to mít možná budete, zdraví a energii už ale ne) je absurdní. Každý k tomu musí dojít jinak, také jsem si plánoval život dopředu a pak stačí jedna nečekaná zdravotní komplikace a pochopíte, že žádné "potom" už nebude. Ostatně pracuji nakonec i na přesunu do země, kde není nutné naprosto zbytečně kupovat byt a tím se zaseknout na jednom místě, přitom tam neutratíte polovinu platu jen za předražený nájem za podivných podmínek.
Co odvádíte státu není určeno jen na penzi. Nakonec OSVČ tam dají asi 1/4 toho, co zaměstnanec. Jejich boj, potom ale budou zřejmě pracovat až do chvíle, kdy je převeze Charón přes řeku Styx do podsvětí. Ale i toho bude chtít mnoho živnostníků přečůrat:-) a nezaplatit. Jinak si musíte také uvědomit, že každý přispívá různou měrou na bezpečnost, zdraví, je solidární s lidmi, kteří buď nemohli či přímo nechtějí nic dělat... Tak to je. Největší troufalost je, když nějaký podělaný živnostník křičí na úřadech, že je platí a on ten fiškus vlastně nic neplatí. A na jeho úvěry se skládají ti, co právě sedá za tou pomyslnou přepážkou.
Nevím přesně, kolik odvádí živnostník ve srovnání se zaměstnancem. Nicméně má větší svobodu se svými penězi naložit, jak uzná za vhodné. Pokud všechny peníze utratí a na stará kolena dostane mizivý důchod, je to jeho věc. Nebo je taky může někde investovat a na stará kolena žít z toho, co vydělal. To už je každého rozhodnutí.
Právě se chystám vybrat penzijní spoření, v kterém spořím již třetím rokem. Stavebko vybírám jednou za šest let a penzijko jednou za tři roky. Od začátku spoření se vklad zvýšil o čtyři tisíce, což je při připisování tisícovky za měsíc lepší, než spořící účet. Co nám to namlouvají, že máme být jen čtvrtinu života v důchodu, když někteří odcházejí do důchodu plnoletostí. To nás chtějí ve třiceti letech popravit?
Pokud chcete být 1/4 života v penzi, tak budete muset žít minimálně do 87 roků (86,66) a to se zde muži zdaleka nedožívají. Průměr bude něco kolem 75 - 76 let u mužů. takže Vám lžou a Vy jim zřejmě věříte. Jinak by jste si to dokázal sám spočítat. A to Vám ještě nesmí zvednout věk do penze z 65 let.
Není ta otázka špatně položená? Nějak jí nerozumím.
Nemělo by to být “Jak se změní životní standard v případě ztráty zaměstnání?”
Peníze se spoří přeci z jiného důvodu, než abych přežil půl roku. Spořím, abych přežil neomezeně dlouho nebo si zvyšoval životní standard.
Ztráta zaměstnání by mne a moji rodinu citelně zasáhla a museli bychom se hodně uskromnit. Ale na placení závazků (hypotéka, půjčka na auto) bych měl stále.
Všude se stále mluví o diverzifikaci. To platí i o příjmech. Dnes jsou moje příjmy ze zaměstnání už jen asi 60%. A to procento se každým rokem snižuje.
Nedávno se mi porouchalo mé dvacetileté osobní auto,na straně jsem měl cca 25.000,-,oprava stála 21.000,-.
To byly veškeré peníze ,které jsem měl ušetřeny jen z inv.důchodu ,který pobírám.
Peněz moc nemám ale vyrovnává to volnost a čas kdy se mohu věnovat sobě a svým zálibám,kdopa ví jak dlouho tu budu...
Letos jsem si nechal spočítat výši mého starobního důchodu,který budu zanedlouho pobírat,zatím mi vychází 17.800,-.
Jen škoda ,že to není přes dvacet ale asi jsem se málo snažil avšak věřím ,že přes osmnáct ten svůj důchod dostanu.
Nic neplánuji nechci Boha rozesmát,natož abych šetřil a dával korunky do banky se zápornými úroky ,či si trhal od úst a utrácel za inflaci.
Zdraví je priorita, bez debat. Peníze potřebuje každý, kdo strká hlavu do písku, koleduje si jen o chudinskou dávku zvanou starobní důchod. Potom může do omrzení psát pod články své rozumy, které jsou jen výkřiky. Pro mne je v současné době slušný příjem pro život v post produktivním věku něco kolem 25 až 30 tisíci měsíčně. Zhruba na úrovni mediánu mezd a platů.