Pravidla u peněžité pomoci pro zaměstnance z firem v platební neschopnosti se mění. Kdo na ni má nárok?

Po zvýšení peněžité pomoci zaměstnancům firem v platební neschopnosti následuje také změna pravidel pro její přiznání. V dnešním článku si řekneme, kdo má nárok na pomoc, jak nově zaměstnanci vyberou měsíce, za které chtějí peníze od státu, a co všechno mohou dostat.

Ponejprv ale připomeňme poslední valorizaci peněžité pomoci zaměstnancům zaměstnavatelů v platební neschopnosti, a to i když se týká jen zaměstnanců s nejvyššími příjmy. Běžný zaměstnanec na maximální výši pomoci totiž nedosáhne. Maximálním částkám se přiblíží spíš jen manažer.

Tempo valorizace pomoci zaměstnancům insolventních podniků totiž odpovídá nárůstu průměrné mzdy, a ne tomu, kolik řadoví zaměstnanci firem běžně berou. Tak rychle jim obecně přidáváno není. 

Musíme brát v potaz, že jestli 9 dělníků bere 35 000 Kč měsíčně a 1 manažer 250 000 Kč za měsíc, průměrný výdělek činí ve firmě (a podobně i v ČR) 56 500 Kč. To ovšem znamená, že 9 lidí z 10 má podprůměrnou mzdu.

Kolik lze od státu získat namísto od krachující firmy

Byl-li proti firmě podán insolvenční návrh, resp. vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení po 30. 4. 2022 až do 30. 4. 2023 (tedy v době od 1. 5. 2022 do 30. 4. 2023), maximální výše pomoci za 1 měsíc může činit až 56 759 Kč. Ale jak už víme, na takovou částku běžný zaměstnanec nejspíš nedosáhne.

Byl-li ovšem (nebo bude-li) na firmu podán insolvenční návrh, resp. vyhlášeno moratorium po 30. 4. 2023 (až do 30. 4. 2024), maximální výše pomoci za 1 měsíc činí 60 530 Kč. 

(Ovšem pozor: Jak si dále vysvětlíme, od 1. 7. 2023 už není rozhodující podání insolvenčního návrhu, nýbrž až oznámení o zahájení insolvenčního řízení.)

Tahle čísla znamenají, že celkovou maximální možnou částkou, kterou může zaměstnanec (maximálně se vyplácí dlužné mzdy právě za 3 měsíce) obdržet, činí: 

• 170 277 Kč, pokud byl insolvenční návrh podán nebo moratorium vyhlášeno do 30. 4. 2023 vč.,
• 181 590 Kč, pokud byl, nebo bude insolvenční návrh podán nebo moratorium vyhlášeno po 30. 4. 2023, resp. v této době dojde k oznámení o zahájení insolvenčního řízení.

Jde o hrubé částky, před sražením daně z příjmů, resp. její zálohy a dalších pojistných odvodů

Upozorněme, že uvedené částky jsou částkami hrubými, z nichž se sráží povinné odvody. Před uspokojením mzdových nároků provede úřad práce příslušné srážky. Ale je nám už určitě všem jasné, že běžný zaměstnanec na maximum nedosáhne, ať už jde o jeho hrubou, nebo čistou mzdu.

Výběr mzdových nároků pro uplatnění: volba tří měsíců

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce z tzv. rozhodného období. 

Rozhodným obdobím přitom dosud byl kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. 

Příslušné měsíce z rozhodného období si vybere sám zaměstnanec a specifikuje je v příslušné žádosti o uspokojení svých mzdových nároků. 

Změna pravidel od 1. července 2023

S účinností od 1. července 2023 došlo k některým změnám, většinou v návaznosti na změny insolvenčního práva.

Nové definice pojmů vycházející, jak už jsme naznačili, z klíčového okamžiku, kterým je nově den, kdy soud oznámil zahájení insolvenčního řízení vůči zaměstnavateli.

Kdo má nárok na pomoc – kdo je zaměstnancem?

Zaměstnancem se rozumí fyzická osoba, která je, nebo byla u zaměstnavatele v pracovním poměru nebo se kterou sjednal zaměstnavatel dohodu o provedení práce, pokud tato dohoda zakládá podle zákona upravujícího nemocenské pojištění účast na nemocenském pojištění, anebo dohodu o pracovní činnosti, na jejichž základě jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. 

Zákon se tedy i nadále vztahuje na stávající i bývalé zaměstnance zaměstnavatele, rozhodující pro jejich nárok na peněžitou pomoc je, aby jejich neuspokojené mzdové nároky spadaly do rozhodného období. 

Zaměstnanci činní na dohodu o provedení práce mají nárok na uspokojení dlužných mzdových nároků nadále jen za podmínky, že v daném měsíci činil, resp. měl činit jejich započitatelný hrubý příjem více než 10 000 Kč, čili nejméně 10 001 Kč.

Co jsou mzdové nároky, tedy co všechno může zaplatit zaměstnancům stát namísto firmy?

Mzdovými nároky se rozumějí mzda nebo plat, jejich náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem upravujícím nemocenské pojištění nebo dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. 

Mzdovými nároky jsou i nadále peněžitá plnění, která jsou odměnou za práci nebo její náhradou, nikoliv třeba cestovní náhrady, příspěvky na stravování a jiné peněžité benefity, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům.

Co se musí stát s firmou, aby vyplácel mzdy místo ní stát? Kdy je zaměstnavatel v platební neschopnosti?

Zaměstnavatel je v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, anebo dnem následujícím po dni, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení příslušným soudem v ČR, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, od kterého je považován za platebně neschopného v jiném členském státě EU podle přímo použitelného předpisu EU. 

Dosud je zaměstnavatel považován za platebně neschopného dnem následujícím po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu – k tomu viz dále podrobněji.

Z jaké období si zaměstnanci vybírají zaměstnavatelovy dluhy vůči nim, aby je zaplatil stát?

Rozhodným obdobím se rozumí kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě EU, jakož i tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.