Vlákno názorů k článku Pracovní poměr na dobu určitou a chyby při jeho sjednávání od Láďa - Pracuji již 4. rokem u stejného zaměstnavatele a...
-
No jo no, fakticky smlouva automaticky přešla na dobu neurčitou (to kdyby tě chtěl vyhodit), ale je fakt, že banky na to moc nedají - i když aspoň s tou kreditkou by neměl být problém, ty banky nabízejí samy podle historie na účtu, mě už jich bylo nabízeno,...
Faktem je, že někde si s tím hlavu moc nelámou. Já měl taky smlouvu na dobu určitou (na rok), která mi automaticky 1.10. přešla na dobu neurčitou, ovšem písemně jsem to dostal ažvčeravlastně předevčírem :).
Je to problém, pokud je jinak práce OK, chápu, že se nikomu nechce se v tom "štourat", aby nebyl za "potížistu" a nezavřel si např. dveře k vyššímu platu. Pak záleží na tom, jak silnou máš pozici, můžeš před uzavřením smlouvy (ideálně co nejblíž konci roku) říct "hele šéfe, já potřebuju hypotéku a když mi nedáte smlouvu na dobu neurčitou, musím jít jinam", fakt je, že tu je riziko, že řekne "tak běž" :( -
anonymníDonedávna platila možnost opakovaného poměru na dobu určitou a třeba /a nejen/ takoví vysokoškolsky vzdělaní učitelé postupovali každý rok martirium ztrapňovat se v 7. a 8. měsíci na pracáku a nevěděli, zda další školní rok budou znovu přijati.
Modroptáci by to v rámci "modernizace" zákoníku práce rádi opět obnovili. -
Ono je to vše o schopnostech. Čím více člověk umí, tím více bude pro svoje zaměstnavatele zajímavější a budou si jej chtít "připoutat" a když ne, má možnost jít jinam.
Mě možnost práce na dobu určitou vyhovuje, protože mi to otevírá více možností - zaměstnavatel, který mě nezná má menší "blok" mě přijmout. Čím přísnější jsou pravidla, ním méně snadné je pak změnit zaměstnání (a dopracovat se nějaké zajímavé pozice a zajímavého platu).
Takže "otevřený" systém je výhodný pro ty co něco umí, "uzavřený" pro ty, co toho moc neumí. Já se počítám k těm prvním. -
asdfg (neregistrovaný)Já bych to trošku doplnil. Uzavřený systém je výhodný pro ty, co moc neumí a právě jsou v zaměstnání. Pro ty, co zrovna zaměstnaní nejsou, je uzavřený systém jednoznačně nevýhodný. Zaměstnavatel moc dobře neví, co může od nového člověka čekat, zato dobře ví, že v uzavřeném systému bude mít problém se takového člověka zbavit a tak když ten nový člověk jen trošku vzbudí dojem, že by nemusel umět, třeba ho raději ani nezaměstná.
-
Ondrasz (neregistrovaný)To je samozřejmě pravda, ale myslím, že práva zaměstnance a zaměstnavatele by měly být minimálně rovnocenné a spíš v případě zaměstnance i o něco větší jelikož zaměstnavatel je v silnější pozici oproti zaměstnanci a samozřejmě toho může snadno zneužít což se bohužel děje.
Ono je sice fajn, že člověk má znalosti, vzdělání a praxi, ale holt ne každý se může přestěhovat do Prahy nebo jiného velkého města a jsou bohužel regiony kde to nevyužije:( -
jezevec (neregistrovaný)zaměstnanec o kterého zaměstnavatel stojí, nebude mít problém s pokračováním pracovního poměru ani po deseti jednoročních (desetiměsíčních) smlouvách za sebou.
naopak zaměstnanec o kterého zaměstnavatel nestojí stejně, dříve či později dostane výpověď, i když má smlouvu na dobu neurčitou.
správný postup je stát se pro svého zaměstnavatele nepostradatelným, ne nevyrazitelným. potížisti dostanou padáka vždycky jako první. -
Honza (neregistrovaný)Když jsi OSVČ tak také nejsi v zaměstnání a máš stejné trable.
Opravdu není nad smlouvu na dobu určitou. Měl jsem ji dokud to šlo a bavilo mě každoroční vyjednávání se zaměstnavatelem, jestli od Nového roku nastoupím u něj nebo někde jinde. Přijde mi, že se zákoníkem práce je to čím dál tím horší. Pořád více a více omezování svobody smluvních vztahů :( -
liška (neregistrovaný)Jsem OSVČ, neúčastním se Švarc systému a stejné trably nemám.
"bavilo mě každoroční vyjednávání se zaměstnavatelem, jestli od Nového roku nastoupím u něj nebo někde jinde"
To je jednak dost úchylná zábava, druhak a hlavně bych takhle nejednal. Jestli jsem v zaměstnání spokojen, tak bych chtěl taky trochu jistoty. Třeba právě kvůli zmíněným problémům při úvěrování. To stejný platí pro zaměstnavatele, když dá zaměstnanci jistou garanci, tak je to takové vyjádření spokojenosti s ním.
Určitě bude dobře, pokud budou mít obě strany stejné možnosti ohledně ukončení pracovního poměru. -
Nejlépe jsou na tom anální horolezci
Jak kde. Ve státních firmách a na úřadech nejspíš ano. V soukromých firmách spíš ne, hlavně pokud jsou to malé firmy.Potížisti občas ukazují na různé problémy, které je třeba řešiti
..a proto jsou to potížisti. "Pracant" na probémy nepoukazuje, ale (vy)řeší je, eventuelně přijde s řešením. Poukazovat na problémy je akorát k na***...a na zákazníky občas zvysoka dlábnem.
Někdy je to bohužel potřeba. Jedno z pravidel businessu je, že 80 % tržeb přináší 20 % zákazníků a zbylých 80 % zákazníků přináší 20 % tržeb. Firma, která se bude zajímat každou blbostí, nebude mít dost prostředků na to, aby se starala o těch důležitějších (a výnosnějších) 20 % zákazníků. -
anonymníAnální horolezci existují i v soukromých firmách, velkých, malých ...
Nevěřte tomu, že někdo bude chtít problémy řešit. Problém je jak černý Petr. Nikdo se jím nebude chtít zabývat, protože si toho vyřešení nemusí nikdo všimnout a pak onen dotyčný řešitel vypadá, že nic vlastně nedělá, že se fláká.
V poslední době mi připadá, že všichni zákazníci jsou jen na obtíž. "Vyklop peníze a mazej, nevopruzuj!" Po převratu se chvíli tvrdívalo "kdo je tu pro koho? náš zákazník náš pán!"
S paní Jarmilou se nedá jež souhlasit. -
Jarmila (neregistrovaný)Jste vedle jak ta jedle. Pracant si může ruce upracovat po ramena a shora je mu stále dodávána další a další práce spolu se slibem, že dostane o pětku navíc a k tomu vánoční prémie. Nic z toho se ovšem nekoná a pracant občas dostane i padáka. Pracant můžete být, ale pokud k tomu nejste dostatečně hlučný manager, máte smůlu. Zažila jsem i situace, kdy byl vedením odešen schopný člověk, a firma na jeho místo následně musela přijmout dva a třeba i více lidí, protože ten jeden odešený měl práci v malíku a makal jako divý. Jen nebyl dostatečně oceněný, makal, nevyřvával cosi o problémech, ale problémy za pochodu řešil.
Hitem doby a konečným příjemcem balíku peněz za řešení problémů je MBA (mladý, blbý, ambiciózní) manager, který v jedné firmě problémy nadělá a pak přejde do jiné, kde je nadělal jiný jeho kolega, a tam se za velkého halasu pokouší řešit problémy jiného podobného borce. Vy neznáte neustále omílanou vzorovou HR situaci, že odborník je pán z jiného města ani pravidlo nové tváře? -
Ono to spíš opravdu souvisí s tou velikostí firmy.
Dělal jsem ve velké firmě (jak jsem již uvedl operátora v callcentru), kde to takto opravdu fungovalo. Povyšováno bylo ne na základě výkonu, ale na základě osobních vztahů a i když se např. přišlo na to, že přihlášky "nepředvybraných" lidí k výběrovému řízení (které se na pozice konalo opravdu vyjímečně a více méně jen "pro forma") někdo stopil, nic se s tím nedělalo; tedy ti, u kterých se to prokázalo, byli požádání o znovudodání podkladů, ale nikdo potrestán nebyl). Bylo to moje první zaměstnání, tak mi zbytečně dlouho (5 let) trvalo, než jsem pochopil "jak to v životě chodí". A když jsem byl po 5 letech stále jen obyčejný operátor, došel jsem k závěru, že "tady nemám budoucnost" a šel jsem jinam. Naštěstí jsem nastupoval v době, kdy jsme byli jedno z prvních call center a kdy prioritou byla kvalita a ne úspora nákladů, tak aspoň peníze jsem měl velmi slušné (vyšší než průměrná mzda v té době), na druhou stranu to byla jedna z "brzd", protože jsem nebyl ochoten jít s platem dolů.
Dostal jsem se do malé společnosti (včetně majitelů 8 lidí), kde to bylo úplně o něčem jiném. Daleko důležitější byl skutečný výkon a skutečně odvedená práce, než její vykazování. Ale pochopil jsem jednu základní věc, že "doma není nikdo prorokem", pokud chce někdo v životě něčeho dosáhnout, musí těch firem projít víc - prostě platí, že nový zaměstnavatel je mnohem ochotnější vám přidat, než svým vlastním zaměstnancům. A vy získáte i spoustu zkušeností, bez kterých tu cenu na trhu práce nemáte. Měl jsem vyšší plat než můj předchůdce (tedy vlastně předchůdkyně) a stejně to platilo po mém odchodu (samozřejmě mi při oznámení odchodu bylo nabídnuto zvýšení platu, ale i tak jsem měl (mám) v novém zaměstnání víc). Dokonce na moje místo vzali ještě jednu ženskou navíc na 1/2 úvazek.
MBA nemám a i z "nejtěžší střední školy" (VŠE) jsem se nechal vylejt 2 zkoušky před dosažením titulu bakalář - a to z němčiny, kterou se dneska živím :) Částečně také kvůli něčemu, co bych nazval "nepochopení priorit". No, chybami se člověk učí a i odsuď jsem si do života odnesl určité znalosti a zkušenosti, i když ty byly "mimo výuku".
Pro ty schopné platí, že pokud opravdu budou ochotni něco udělat (pro sebe i pro svého zaměstnavatele), tak dříve nebo později to dobré místo najdou, ale nesmí dvacet let sedět na jednom místě a čekat, že "dojdou uznání", to prostě nefunguje. Pokud se objeví nějaká příležitost, chce to neváhat a chopit se jí, i když to ne vždy musí vyjít. -
Jarmila (neregistrovaný)Pane Chrzi, ještě byte měl pokračovat, protože jste popsal naprosto přesně, jak to chodí, ale skončil jste někde ve 30-35 létech.
Pak nějaký rok pracujete, pak přijde někdo další, nový, neotřelý, neokoukaný. Vy ho máte zaškolit, aby on vás pak řídil. Tak si to představuje vedení i váš šéf a všichni se diví, když svému sokovi v práci řeknete jen to, co musíte. Pokud má větší plat, klidně ho v problémech necháte vykoupat, protože by práci měl i rozumět, ne že vy ji budete dělat za něho a on bude pobírat vyšší plat. Bohužel vedení straní jemu. Odejít už nemůžete, pro další zaměstnavatele jste "starý". Jediné, co můžete, je se v tichosti připravovat na to, že můžete být odešen, takže pokud máte nepoužitelnou kvalifikaci, např. jaderný fyzik v atomové elektrárně, je třeba si založit ŽL a v klídku se potichu ve volném čase rekvalifikovat, třeba na majitele butiku, realitního makléře, prostě na něco, co můžete dělat, když se zaměstnavateli znelíbíte. Když se tak stane, prostě jen změníte parketu, i když ten přechod nebude jednoduchý. Proto je dobré nemít klapky na očích a mít co nejširší obecný rozhled. No, a jako OSVČ to pak doklapete do důchodu, teda pokud naše slovutné vlády pochopí, že by ty OSVČ měly nechat aspoň dýchat. -
Nemohl jsem skončit později, protože je mi teprve 32 :)
Momentálně dělám opět ve velké firmě (nedávno mi propršela smlouva na dobu určitou (rok) a změnila se na dobu neurčitou), naštěstí jsem se dostal do oboru IT (takže 3. zaměstnání, 3. obor) a to je v každé firmě tak trochu "stát ve státě", pro ostatní funguje jako "černá krabička" a dokud vše funguje jak má (a o to se tam všichni snažíme), tak nás nechávají žít.
To, co jste napsala, si nijak neodporuje, neustálé zvyšování kvalifikace je přínosem jak pro zaměstnance, tak pro jeho zaměstnavatele a když si Vás neváží a máte nějaké (i jiné) schopnosti, tak proč je nevyužít?
Bohužel se obávám, že vzhledem k vývoji politické situace u nás budou podmínky pro OSVČ čím dál obtížnější.
Proč každý spoléhá na nějaké odměny za zásluhy? O ty si měl říct v momentě, kdy je vykonal (zvýšení platu a pak spořit na horší časy) a ne 10 let před důchodem říkat, že před 10, 20, 30 lety pro firmu něco udělal a ta je teď "povinna" mu to nějak vrátit a držet si ho i když jeho práci je schopen někdo dělat lépe, levněji, rychleji (nebo o tom zaměstnavatele alespoň předvědčit). -
anonymníNechci vám nic zlého, pane Chrzi, přát, ale i Vy jednou dojdete do onoho pokračování, přehoupnete 50ku a možná budete pro zaměstnavatele málo mladý, málo blbý, málo ambiciozní a vyšoupne Vás (pokud vás nebude zaměstnávat nějaký strýček, který Vás tam udrží až do důchodu). Pak Vám budou prd platné 4 jazyky, 3 VŠ a 6 titulů, když občas na něco zapomenete, někdo Vám něco někam schová ... Možná budete mít naspoříno z předešlých zaměstnání a přežijete i jako nezaměstnaný, ale věřte, že většině lidí (s průměrným výdělkem) se taková možnost obloukem vyhne.
Nevím, kde přesně pracujete, ale většina lidí, když požádá o zvýšení svého příjmu z důvodů firemních zásluh, dostane nabídku, ať táhne jinam, že je tady nikdo nedrží, že před branami stojí hafo dalších ochotných dělat ještě za nižší peníz a otřesnějších pracovních podmínek. Současná krize to dovoluje i tam, kde se doposud s lidmi jednalo jakžtakž dobře. A tak se lidi "spálí" a dělají pro příště jen to, co musí, nic navíc. Protože ušijí-li na sebe bič, mohou taky chodit ráno půl hoďky před píchnutím a spoklu s přestávkou na oběd obětovat "volný čas"na plnění stále zvyšujících se norem... -
Ano, snažím se ne vše utratit a spořím si na hroší časy, to by měl ale udělat každý. A že většina lidí tuhle možnost nemá? Stačí se podívat na statistiky prodejů čehokoliv, lidi nakupují blbosti úplně bez rozmyslu, takže - pro většinu tahle možnost naopak je, jen jí nechtějí využít, nechtějí se omezovat a co má soused, musí mít oni taky.
Brbly a škemraly nemá nikdo rád. Pokud někdo opruzuje s tím, že chce vyšší plat, tak se nedivím, že ho nedostane. Naopak, kvalitní zaměstnanec maká a čeká (ne moc dlouho) na ocenění, a pokud ho (velmi rychle) nedostane, jde jinam.
V minulém zaměstnání jsem měl super práci, přesně to, co mám rád - já jsem sám byl jedno oddělení (takže jsem byl "manager" (takto jsem byl uveden i na webu firmy), "úředník" i "poslední šmudla"), nikdo se mi do práce ne***, věděl jsem, že jak to večer nechám, tak to ráno najdu (to byla výhoda i nevýhoda (nikdo za mě nic neudělal) zároveň). Dostal jsem se přitom na zajímavá místa a přestože to rozhodně nebyla práce snadná, velmi mě bavila, jen ty prachy mohly být lepší. Šéf měl rád svoje okřídlené heslo "každý je nahraditelný" a platy se sice zvyšovaly, ale ne nějak závratným tempem. Když jsem došel k závěru, že "tady ze mě milionář nebude", dal jsem výpověď a teprve v tom okamžiku jsem dostal "protinávrh" s velmi zajímavým zvýšením platu.
Ona žádost zvýšení platu má mnohem větší váhu, pokud jste ochotni jí podložit výpovědí.
Většinou se to totiž smrskne na takové to velkohubé prohlášení, ale když dojde k lámání chleba, tak většina lidí nebude riskovat ztrátu teplého místečka a raději stáhne ocas. Ti to ale nikam nedotáhnou, ti úspěšní vždycky museli něco riskovat! -
anonymníCo ze svého okolí znám, tak kvalitní zaměstnanci makají a čekají na ocenění tak, až se nedočkají. Zaměstnavatel ví, že přidávat nemusí - kam by přece šli ... Ano, nebydlíme v Praze, ale na menším městě, kde všechny fungující fabriky řízeně zkracovaly jako ukázkový případ, že co za socialismu fungovalo, v dobách "demokratických" fungovat nemůže. Takže je to otázka přežití. Chce-li někdo dojíždět jinam, za vyšší mzdu - proč ne. Mzda se mu o 2 tisíce zvýší, ale on 3 tisíce měsíčně projezdí, o časové ztrátě ani nemluvě. Pokud někdo dobrý chtěl z firmy odejít, nebylo mu v tom vůbec bráněno, natož aby se vedení pokoušelo přidat nějaký ten peníz. Sice v konečném důsledku místo 3 kvalitních lidí dělá onu práci 5 méně kvalitních, v součtu možná i za vyšší peníz než ti původní, ale to dneska přece nemůže nikomu vadit.
-
A co jako by měl člověk dělat? Naříkat na Měšci?
Tak buď zaměstnanec tu (vyšší) cenu má a pak jí dostane a nebo jí nemá a pak může být rád aspoň za to, co má.
Ono se může vyplatit i jet pracovat za ty 2+ někam dál, i když na tom vzhledem k dopravě (dočasně) prodělá. Získá totiž kvalifikaci a pak se může "obloukem" vrátit do "staré" firmy a nebo přejít zase do jiné (za další 2, 3 a více +) kde už mu to dopravné pokryje.
Důležité je nefňukat a něco dělat, protože žádný "hodný strýček" to za nás neudělá.
Když ale někdo jenom "sedí na zadku" a dělá jen to, co musí, tak se nesmí divit, že se zaměstnavatel zrovna nepřetrhne, aby mu přidal. -
anonymníTo není naříkání, to je konstatování, jak se dnes věci mají. Žádné růžové brýle, žádná skupinka 5 % zbohatlíků majících se dobře, je to realita nejširších mas.
Nevím, zda je zvykem se pracovně vracet do stejných vod, které pracovník kdysi opustil.
K (dočasnému) prodělání - jste si jistý, že jde jen o dočasné prodělávání, zvláště v dnešní krizové době? Spousta lidí je ráda, že při ztráte zaměstnání vůbec něco sežene, a aby si polepšila pracovně a platově, o tom si většina lidí mimi Prahu může nechat jenom zdát.
Ono je lehké poradit skláři, aby se překvalifikoval do nějaké automobilové montovny a dojížděl. Je to populistické a laické. Ony totiž i montovny propuštějí! A mají ty lidi z montovny jít se překvalifikovat na skláře, textiláka, nábytkáře, zemědělce a já envím které profese tu ještě nedávno bylyy a dnes nejsou. Jedině rozšířit parlament a senát - tam by se dovedl jít vyspat za peníze snad každý. -
anonymníBýt pro zaměstnavatele nepostradatelným = dělat ze sebe vola, 24 hodin denně, ztráta soukromí, které neměli komunisti moc rádi. A už zase znova? Raný kapitalismus byl ve vyspělém světě již dávno překonán. Člověk by měl mít po 8 hodinách práce čistou hlavu a čas na rodinu ... Ostatně, podívejte se do vyspělých zemí, jestli je tam každý běžný zaměstnanec pod pantoflem ...
-
Ondrasz (neregistrovaný)Souhlasím, bez výjimky. Je fakt, že pokud je to solidní a rozumný zaměstnavatel, tak to zařídí ještě před uplynutím konce pracovní doby a nedělá mu to problém.
Problém nastává pro zaměstnance v případě, že s tím prodloužením automaticky počítá, nechá to být a týden před vypršením doby určité se dozví, že mu smlouvu neprodlouží...:/ -
Jezevec (neregistrovaný)Našel byste si takového, který na dobu neurčitou zaměstná ... platilo to možná v nedávné minulosti.
Dnes, pokud nezastáváte nějakou VIP pozici, tak všude snižují stavy a může se vám klidně přihodit, že nenajdete stejně dobrou a placenou práci, můžete si i pohoršit. Nekonečný růst všeho nejde donekonečna.
ČLÁNKY DO MAILU