Názory k článku Darujete peníze? Pozor na to, jak to děláte. Nakonec by je mohl dostat někdo jiný

Zajímavý případ.

Myslím, že soud rozhodl správně v tom, že peníze uložené v peněžním ústavu dočasně nejsou vkladatele, protože ten je svěřil právě onomu peněžnímu ústavu do správy. Ale...

Vím, že v minulosti nebylo možné provést exekuce peněz uložených u peněžních ústavů o nichž existoval právě jen doklad ve formě vkladní knížky. Je teď jedno zda šlo o vkladní knížku na jméno a na čí, důvodem bylo to že na vkladní knížku bylo pohlíženo jako na cený papír (případně cennou věc) - což nebyly přímo peníze které bylo možné zabavit.

Dnes se naprosto běžně děje, že ten kdo má právo nakládat s penězi na účtu, s nimi po smrti zemřelého naloží tak že je vybere aby nevstoupily do dědického řízení.
Celkem by mne zajímalo, když má jeden z dědiců v takovéto nakládání s penězi nedůvěru jak si zajistí informace ohledně pohybů na účtech v období smrti toho po kom dědí a jak má potom ten který má právo s účtem nakládat prokazovat, že případně některé peníze náleží jemu?
Součástí, předpokládám že všech účtů, je možnost sdělit bance kdo má na dědictví nárok (vinkulace v případě smrti) a tedy nakládat s ostatními prostředky může osoba k tomu určená dle libosti. Zemřelý také pochopitelně mohl zanechat závěť.

Je mi jasné, že sporných otázek je zde mnoho a ke sporům bude docházet neustále...
Zejména by mne zajímalo co by se dělo, pokud by například závěť hovořila proti zmíněné "vinkulaci" u účtu? Jak by se pohlíželo na cené papíry, cené papíry v cizí úschově?

Myslím, že bude platit, že vše se má vyřešit pokud možno ještě za života. Pokud bych mohl do budoucna o něco požádat, tak o podrobnosti ohledně žblechtů naší vlády ohledně toho, že dluhy se budou moci přesouvat na dědice, což by byl zřejmě světový unikát.

Dobrý den, Kecko, Vy víte, že na Vaše poznámky většinou reaguji, protože mne zaujmou. Co máte na mysli posledním odstavcem? Přiznávám, že jsem cosi zmatečného o odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele zaslechl, nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost, jednak jsem to přikládal obvyklému pro řadu sdělovacích prostedků typickému novinářskému nepochopení a zjednodušení věci a jednak už ani současné vládní představitele neberu moc vážně, protože chrlí jeden nesmyslný návrh za druhým - vizte kupř. dnešní článek kolegy Hovorky: http://www.mesec.cz/clanky/nefunkcni-zvonek-uz-vas-pred-kracenim-nemocenske-neochrani/. Umíte si představit, kdyby takový nesmysl prošel, jak budou soudy zahlceny soudnímí spory o neplatnost rozvázání pracovního poměru z důvodu porušení léčebného režimu zaměstnancem? Pošlete link, kde jste četl, co zmiňujte o novinkách v dědickém právu, nebo jiný zdroj Vaší informace. Přiznávám, že návrh nového občanského zákoníku nastudovaný nemám, nehodlám se zatěžovat předlohou předpisu, který třeba vůbec nebude schválen (což si přeje mnoho praktikujících právníků) nebo ve zcela jiné podobě. Patrně máte na mysli ust. § 1691 odst. 1 ve spojení s § 1694. Ano, člověk - dědic bude muset být velmi opatrný, bude to chtít velkou právní osvětu. Pak ovšem nechápu tuto vládu, když ministr Drábek se na straně jedné snaží vytvořit zákoník práce srozumitelný údajně každému (aby nebylo třeba právníků), naproti tomu na straně druhé ministr Pospíšil předkládá občanský zákoník, který není srozumitelný ani právníkům, natož aby jej dokázal zvládnout laik - narhovaná legisvakanční lhůta se mi jeví krátká, takovýto balík novinek by pořeboval klidně 5 let.

**
Libuše Čiháková: Tak za tohle ministr Pospíšil zaslouží pochvalu!
(Parlamentní Listy, 20.5.2011)

"Zcela se mění dědění. Zákoník výrazně posiluje roli závěti a obsahuje velmi podrobná pravidla, která dnes neexistují. Člověk bude moci nově uzavřít za života smlouvu se svými dědici, bude také možné do závěti napsat podmínku (dnes to nelze). Autor závěti tak může potomkovi napsat třeba to, že majetek zdědí až poté, co vystuduje vysokou školu. Zatímco dnešní dědici musí platit dluhy zemřelého jen do výše zděděného majetku, podle nového zákoníku budou muset (v případě, že dědictví neodmítnou) zaplatit dluhy v plné výši."

**
Nový občanský zákoník - Přechod dluhů

Přechod dluhů

Závazky zůstavitele jeho smrtí zpravidla nezanikají, ale přecházejí na jeho právní nástupce, nejčastěji v rámci dědictví. Střední občanský zákoník z roku 1950 zásadním způsobem zasáhl do práv věřitelů v případě, že jejich dlužník zemřel a tehdy zvolené řešení přechodu dluhů zůstalo bohužel dodnes nezměněno. Zákon upřednostňuje ochranu dědiců před oprávněnými zájmy zůstavitelových věřitelů.

Dnešní koncepce přechodu dluhů vychází z povinnosti dědice hradit zůstavitelovy dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Při dnešním právním stavu lze s jistou nadsázkou říci, že se dlužníkovi vyplatí zemřít, než by splácel své závazky. Zásadní problém, který potvrzuje i praxe, spočívá v tom, že dnes je předmětem pozůstalosti jen to, co dědicové musí nezbytně přihlásit (nemovitosti, vklady na účtech, apod.). Naopak většina movitých věcí, jako např. drahé obrazy, starožitnosti, sbírkové předměty atd., dědicové většinou nepřiznají a dochází tak ke zkrácení práv věřitelů, jelikož dědicům za toto jednání nehrozí prakticky žádná sankce.

Pokud by se věřiteli podařilo prokázat, že nebylo do pozůstalosti zahrnuto vše, dojde jen k rozšíření pozůstalosti o ty věci, o kterých věřitel prokáže, že patřily zůstaviteli, a povinnost k úhradě dluhů se rozšíří o jejich hodnotu, což většinou stejně nestačí k pokrytí zůstavitelových dluhů. Věřitel tak v případě smrtí svého dlužníka zpravidla nedojde plného uspokojení.

Jelikož není důvodu zvýhodňovat dědice na úkor věřitelů, kloní se návrh nové úpravy dědického práva ke koncepci, která je obvyklá v nejen tradičních právních řádech, ale i v právních řádech, které mají podobné historické pozadí svého vzniku (např. Polsko). Předkládaná úprava posiluje pozici věřitelů tím, že primárně dochází k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu. Dědic musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého výlučného majetku. Jistě není v určitých případech vhodné, aby dědic byl povinen k úhradě dluhů nad rozsah nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana, spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů. Dědic může požádat o vyhotovení soupisu pozůstalosti, který zpravidla vyhotoví notář. V jednoduchých případech může být soupis pozůstalosti nahrazen společným prohlášením dědiců o majetku.

Jestliže si dědic vyhradil soupis pozůstalosti, bude povinen k úhradě zůstavitelových dluhů jen do nabytého dědictví. Zdá se, že se v případě vyhrazení soupisu pozůstalosti pro věřitele oproti dnešnímu stavu nic nemění, ale není tomu tak. Jestliže dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy zůstavitele v plné výši.

Dobrý den,

Jinak jsem na Parlamentních Listech ještě četl cosi o změnách dědického řízení, prosazovaných a požadovaných EU. Informací je však málo a kdo ví jak vše může dopadnout pod taktovkou politiků Česka.

Pospíšil: Dědická řízení v rámci EU se zásadně zjednoduší
(Parlamentní Listy, 12.6. 2011)

V situaci, kdy roste mobilita evropských občanů, s níž často souvisí rozptýlení movitého a nemovitého majetku ve více členských státech, je neexistence obdobného předpisu překážkou, která ve svém důsledku narušuje volný pohyb osob v EU. V přeshraničních dědických věcech je často nezbytné zahájit dědické řízení v různých členských státech samostatně pro dílčí část majetku. Je tomu tak proto, že rozhodnutí či veřejné listiny vydávané v dědických věcech soudy, úřady nebo notáři členských států nejsou s ohledem na odlišnou právní úpravu uznávány a vykonávány v jiných členských státech. Paralelní řízení vedou k průtahům a ke zvýšeným nákladům především pro samotné účastníky řízení.

Nově by mělo být o celém majetku zůstavitele rozhodnuto v zásadě v rámci jednoho dědického řízení. Dědění bude podléhat jedinému rozhodnému právu, a to právu státu, kde měl zůstavitel svůj obvyklý pobyt v době smrti. Z tohoto hlavního pravidla by se měla uplatňovat výjimka pro případy, kdy obvyklý pobyt zůstavitele nelze určit (kočující osoby) či kdy by použití práva státu obvyklého pobytu zůstavitele by vedlo k nespravedlivému výsledku (osoba si udržela silnou vazbu s jiným státem).

Díky za info, o tomto nic nevím.

Zdravím, důvodovou zprávu jsem (záměrně!!!) nečetl - nechci být ovlivněn tím, co napíší legislativci. (Nalistoval jsem kvůli Vám právě a jen příslušná ustanovení návrhu zákona.) Něco s odpuštěním mohou nakecat poslancům - nechci být ovlivněn, já si chci udělat svůj vlastní výklad, posouzení, a to i kdyby event. bylo nesprávné - ono však tak zcela nesprávné být nemůže - pokud se můj výklad liší, znamená to, že právní norma není jednoznačná, že může být vyložena i jinak. Mimochodem, hodně mě vytáčejí poslanci, kteří nečtou předlohy a říkají něco jako "pan poslanec Kalousek ale říkal, že to znamená to a to..., my jsme nevěděli, o čem hlasujeme, my jsme mu věřili..."... (To snad netřeba dále rozebírat. Už si nemapatuji v souvislosti s jakým zákonem tohle padalo... Ať se na mne nikdo nezlobí, ale pak musím zmínit V. I. Lenina, ačkoliv jsou mi komunisté cizí stejně jako pravověrnému pivaři víno (nezlobte se, lepší příměr mne hned teď nenapdá), že "Buržoazní parlament je jen žvanírna", nějak takhle to řekl či napsal a (lituji) měl pravdu.) Nicméně musím konstatovat, že Vámi citovaný publicistický příspěvek vzásadě koresponduje s mým výkladem. Nemám proto co bych měnil na předchozím vyjádření.

Podle mne "žvaní záměrně", konkrétně o Kalouskovi jsem o tom stoprocentně přesvědčen.

On je sice takový ten tip který se hrne neustále dopředu dokud mu jde karta, ale mnoho ostatních politiků na svých hormonech ujíždí mnohem víc. Kecal bych kdyby říkal že takové chování nechápu, je vlastní všem chlapům.

Jenže on kalkuluje. Podle mne kalkuluje i s lidskou sklerózou, ovlivňováním médií, záměrným matením veřejnosti vypouštěním polopravd a odporujících si tvrzení,...

Pokud mu jen fandím tak jen jeho plus. Já bych radši aby pracoval jinak nebo radši vůbec nebyl členem vlády. Klidně je možné, že tuto zemi pomůže dovést, během pár let, do stavu který mi bude v konečném důsledku vyhovovat. To až lidé srovnají konečně všechny politiky do latě! Ale zatím... ? Potkat ho takhle o samotě, by pajdal ještě měsíc!

Na FinExpertu jsem ještě našel zajímavý článek Dědí se nejenom majetek, ale i dluhy, který je "aktuálního" data a popisuje stav současný, tedy situaci kdy dluhy se hradí maximálně do výše dědictví. Uvádí se zde, kromě jiného toto:

Dědické řízení
Věřitelé se musí se svými pohledávkami k dědickému řízení přihlásit. Když se věřitelé nepřihlásí do skončení dědictví, tak kvůli novým dluhům se dědické řízení již znovu neotevírá.

Veřejné instituce
V případě, že dědic převezme majetek i s dluhem, tak je vhodné se spojit s věřiteli a ihned s nimi komunikovat. U všech dluhů není od věci zkusit namítnout promlčení. Šance sice zpravidla není velká, protože veřejné instituce si své pohledávky čím dál více hlídají, ale za pokus to jistě stojí. Veřené instituce jsou totiž povinny v případě námitky promlčení ze strany dědice prokázat, že je vše v pořádku a k promlčení nedošlo.

Veřejné instituce navíc přihlašují k dědickému řízení nejenom dluh na pojistném, ale taky penále. Mnohdy je právě penále vyšší než jistina dluhu.

Dědici mají přitom velikou šanci na prominutí penále v plné výši. I když je tedy např. do dědického řízení přihlášen ze strany zdravotní pojišťovny dluh na pojistném 65 000 Kč a na penále 92 000 Kč, tak má dědic velkou šanci na prominutí celé částky na penále. Jakmile dědic uhradí veškeré dlužné pojistné, tak se zpravidla veškeré dlužné penále na základě písemné žádosti promine.

**
Předpokládám, že když už teď i ten --zloč-- (škrtnuto), pardon "nemrava", Kalousek je přinucen platit, byť jen symbolickou, pokutičku 80 tis. Kč (doufám že z toho byl alespoň chvíli oficálně, a všeobecně uznatelně, pominutý), že veřejné instituce budou muset v budoucnu penále vymáhat ?!?

Celkem by mne zajímalo jak to bude s uplatněním nároků jen v rámci dědického řízení v budoucnu?
A jak je to vlastně dnes, když jednak není dědic dohledatelný? Jednak, když se přesně neví jestli nedisponuje nějakými dokumenty, které ho opravňují dědit více než kolik rozhodci dědického řízení naznačují doposud známá fakta.

Ještě si dovolím dodat něco ve prospěch předlohy nového OZ, že kupř. vyšší míru testamentární volnosti rozhodně oceňuji.

Takze pribude odmitnutych dedictvi. Protoze dedicove si stejne ty drahe movice veci odnesou a pokud bude dluh presahovat nemovity majetek (a ten dokladovany) tak proste dedeni odmitnou. Otazkou je, jak dedicke rizeni probiha dal po odmitnuti dedictvi vsemi dedici. Dojde k prodeji vsech predmetu v pozustalosti a k castecnemu uspokojeni veritelu? A nebo proste dedictvi propadne statu, ale dluhy uz ne?

Benda měl zase jakýsi proslov. Po pravdě řečeno jsem moc neporozuměl, protože některé věci které jsem dříve slyšel byly s jeho dnešním vyjádřením v rozporu. Navíc je u něj těžko rozlišitelné kdy se vyjadřuje ke stavu současnému a kdy k jakému konečnému stavu nové normy. v každém případě mne zaujalo toto:

"Pokud není provedený soupis majetku nebo sepsaná závěť, odpovídá dědic za dluhy v plné výši," upřesňuje senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) pro ParlamentníLis­ty.cz.

„Když například dědic prohlásí, že tatínek nic neměl, tak odpovídá za dluhy v plné výši. Když ale tuší, že byl tatínek předlužený, musí sebrat veškerý tatínkův majetek, nechat o tom udělat soupis a pak odpovídá pouze do výše svého dědického podílu a zbytek mají věřitelé smůlu, protože to byl člověk, který žádný majetek neměl," uvádí pro jistotu příklad.

Neopatrný dědic může zdědit dluhy i za ostatní

Když tedy někdo neprovede podle nového zákoníku takzvanou "výhradu soupisu", což je v podstatě seznam majetku zůstavitele (zemřelého), zaplatí veškeré dluhy neomezeně. „Pokud je například více dědiců, kteří jinak ručí solidárně - tedy stejným dílem, dojde k tomu, že dědici musí nejprve splatit dluh v plné výši a pak se teprve vypořádat mezi sebou. Navíc je v zákoníku uveden princip, že když bude například pět dědiců, čtyři z nich uplatní výhradu soupisu a jeden nikoli, ten jeden pak nehradí dluhy jen ve výši toho svého podílu, ani ve výši svého podílu celkového dluhu, ale veškeré dluhy zůstavitele (zesnulého)," říká Jiří Diesntbier, který také na tuto okolnost právě při jednání expertů upozornil.

„Myslím, že se vychází z toho, že pokud je soupis dělán ve prospěch dědiců (když jde o nezletilé děti, dělá se takový soupis automaticky), takže pokud bude tento soupis proveden, mělo by být jasné, že se hradí pouze do výše provedeného soupisu," vysvětluje Marek Benda.

**
Vyvolává to celou řadu otázek, co když někdo zdědí jen dluhy, a spoustu dalších, které se řetězí geometrickou řadou...

Rozhodně to bude problém. Myslím, že i když si lidé dají tu práci a novou normu nastudují a pochopí a následně si budou jako ostříži muset hlídat aby jim vzniklo co nejméně neočekávaných problémů, bude zde stále přinejmenším problém s kvalitou vykladačů zákona - soudců a právníků.

Naše zákony jsou hodně divné a hodně špatné, ale tento zákon mi příjde rovnou už jako z předpeklí. Přitom na počátku byl možná dobrý úmysl (naše současná norma kolem dědictví je otřesná)... a pak pravděpodobně někdo zasáhl a promítl do normy zvrácenosti...

Zapoměl jsem uvést zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/poslanecka-snemovna/204976.aspx

a to že na rozdíl od darovací smlouvy, která nemusí být uzavřena písemně, musí smlouva o postoupení pohledávky mít písemnou formu. Postoupení pohledávky také nesmí odporovat dohodě s dlužníkem - banky si dávají do podmínek tuhle klausuli, tj. postoupení není možné bez jejich souhlasu.

Chtěl bych se zeptat, kdyby vše proběhlo řádně (tj. darovací smlouva, souhlas banky), musí se změnit i jméno majitele vkladní knížky resp. vydat novou knížku (knížky na doručitele již nejsou a hodně laicky řečeno, pohledávku má ten jehož jméno je napsáno ve vkladní knížce)?