Vlákno názorů k článku Používat rezervu na investice je hazard, když nemáte plán od Taky budu penzista - Problém je, že i některé "bezpečné" formy spoření...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 29. 9. 2010 12:08

    Taky budu penzista (neregistrovaný)

    Problém je, že i některé "bezpečné" formy spoření (na penzi) mají NEGATIVNÍ zhodnocení a navíc bezpečné vůbec nejsou.

    Tím myslím například komerční penzijní připojištění a životní pojištění s podporou státu (do kterého nás po reformě dokonce budou nutit).

    Tyto instituce většinu prostředků (cca 80%) investují do státních dluhopisů. Ty v nejbližším období budou pravděpodobně mít výnos nižší, než reálná inflace. A v horizontu delším jsou ohroženy například státním bankrotem - uvědomme si, že na penzi se spoří až 50 let a za minulých 50 jsme zažili války, převraty, hyperinflace, měnové reformy, znárodnění, krize, atd...

    Pokud se chceme bavit o OPRAVDU BEZPEČNÉM uložení prostředků, tak předně musí jít o formu, která svou hodnotu nijak neodvozuje od státu a jeho systému. Dolar nebo koruna je prostě papír, jehož hodnota je "krytá" pouze mocí státu tuto měnu ostatním vnutit jako splátku dluhu. Bude tuto sílu stát mít i za 40 let? A pokud ano, kolik dalších takových papírků do té doby vytiskne a jak se to projeví na kupní síle toho našeho?
    Papírem s hodnotou odvozenou jen od slibu je i akcie, dluhopis, ETF, podílový cetrtifikát, atd...

    Reálnou hodnotu má třeba nemovitost, nebo zlato.

    Oboje může nést nejaký (alespoň nominální) výnos.

    Nemovitost ale má řadu nevýhod: její vlastník je znám a tak může být zdaněn či vyvlastněn. Nemovitost není možné sbalit do batohu a odejít s ní někam, kde panují lepší poměry a kde bude mít vyšší hodnotu.

    I proto mnoho lidí rychle ruší penzijní spoření / životní pojistky. Výnos je minimální, bezpečnost pofiderní a hlavně : po novém roce to už ani nepůjde, nebo jen za vyšších nákladů.

    A naopak prostor pro koupi zlata se může zužovat. Nemluvím jen o vyprodaných skladech, které jsme zažili loni. Ale i o snahách států nákupy zlata lidem znepříjemnit, viz například nedávno schválený zákon v USA přikazující obchodníkům hlásit finančáku každý nákup nad 600 USD (dnes ani ne půl unce!). K čemu jim ty informace budou? Aby zlato mohli zase znárodnit, jako ve třicátých letech? Aby mohli lidem s poukázkou na zlato ukázat dlouhý nos jako v roce 1971 (reálně šlo o státní bankrot USA, jen se to tak nesmí nazývat)?

  • 29. 9. 2010 14:29

    Méďa Béďa (neregistrovaný)

    Hm, "Reálnou hodnotu má třeba nemovitost,...". A kdo ty nemovitosti od lidí, kteří si takto "naspořili" na stáří, bude asi tak kupovat, když lidi pomalu nebudou mít ani na žrádlo?

  • 29. 9. 2010 16:13

    Jarmila (neregistrovaný)

    Kde budou ti lidi, co nemají na žrádlo, bydlet? Pod mostem? V jeskyni? Nebo v bytě s regulovaným nájemným? Ano, nemovitost má jistě svou hodnotu, ale musíte se o ni neustále starat, nebo Vám po 50 letech spadne na hlavu.
    Mne třeba fascinují dotace: stát (nebo EU) dá obci dotaci na vybudování penzionu pro seniory ve výši 60 mega. Kapacita penzionu je 20 osob. Kde a za kolik ty lidi bydleli předím, než se nastěhovali do podobního penzionu? Jsou neustálé dotace na kdeco (včetně obyčejné autobusové zastávky nebo přechodu pro chodce) tím nejlepším řešením?

  • 29. 9. 2010 14:39

    ferda vyhulenec (neregistrovaný)

    "I proto mnoho lidí rychle ruší penzijní spoření / životní pojistky"

    Tenhle blábol naprosto stačí k posouzení celého toho tvýho kecu, se kterým sis dal tolik práce, přitom je k ničemu. Za prvé ukaž statistiku, která potvrzuje, že mnoho lidí ruší pp nebo žp, za druhé to lidi povětšinou ruší, protože potřebují peníze, ne protože náhle po letech prohlédli a jsou znenadála finančně o mnoho chytřejší.

  • 29. 9. 2010 16:44

    Pavel (neregistrovaný)

    Já si myslím, že existují pouze dvě spolehlivé metody na dlouhodobé spoření. Buď zavážet sklep konzervovanými potravinami, nebo vychovat co nejvíc dětí. Všchno ostatní je jen sázka do loterie, jestli investice ztratí hodnotu dříve, než zemřu, nebo ne.

  • 29. 9. 2010 18:40

    Pavel 2 (neregistrovaný)

    Tady bych poznamenal pouze to, že i zavařené potraviny mají pouze omezenou dobu použitelnosti řádově v jednotkách roků a tudíž toto řešení není ideální například pro čtyřicátníky a k těm dětem? Jo, kdyby třeba desat dětí dostalo befelem, že každej si odtrhne od huby dva tisíce a dá to rodičům, budiž. Ale nikdo to nechce udělat už jenom s tím, že musí živit vlastní rodinu. Takže to také není řešení. V jednom filmu jsem viděl takovou zvláštní tašku, kterou tuším rozesílalo ministerstvo sociálních věcí starým lidem, bylo na ní napsáno tuším terminační balíček a byl tam i návod k použití. To si myslím, je jediná schůdná alternativa. Dělat dokud to jde a pak se ukončit. Koneckonců těm již zmíněným čtyřicátníkům ani nic jiného nezbude. Tedy já ani s ničím jiným nepočítám. Ještě že už zbývá pouze 27 měsíců. :-)

  • 30. 9. 2010 9:27

    Pavel (neregistrovaný)

    Test použitelnosti konzerv běží už přes sto let. Konzervy uložené před sto lety jsou stále poživatelné (pokud se, samozřejmě, neporuší jejich obal).

  • 30. 9. 2010 9:37

    Méďa Béďa (neregistrovaný)

    Tak tak... Na začátku 80. let jsme na vojně fasovali KDčka, která tu zřejmě nechal wehrmacht při ústupu...

  • 29. 9. 2010 19:16

    Jarmila (neregistrovaný)

    Děti nejsou pojistkou na stáří. Platí staré přísloví: "jeden otec uživí deset dětí, ale deset dětí neuživí jednoho otce". To bylo i v minulosti. Rodina se starala o své potomky, ale na předky už jaxi nezbývalo. Senioři pomáhali seč jim síly stačily, ale stačilo ulehnout a všechna péče byla rázem v jeteli. Bylo málo případů, kdy děti odešly (třeba jen do města nebo i za hranice za prací) a senioři zůstali sami. Jindy se ani ne děti, ale jejich životní partneři - tedy snachy a zeťové - chovali k seniorům tak hrubě, že to radši odešli do obecního chudobince. Takže celožiotní povinné spoření na stáří bylo v těchto případech lepší (toto mám prosím pěkně od pamětníků, kteří byli v 50. letech mladí, měli své rodiny a k tomu se ještě měli starat o své seniory).
    Řekněte mi upřímně: pokud žije dítko v panelákovém bytě (třeba i 3+1), má vlastní (malé) děti, tak jak se má starat o seniora, zvláště pak pokud zařezává od-do v místní Kolbence? Pokud takový senior ulehne, tak se bohužel v domácích podmínkách o něj NEMÁ KDO STARAT. Někdo totiž musí vydělávat na živobytí, třeba i na to nájemné.

  • 30. 9. 2010 7:37

    Pavel (neregistrovaný)

    No, asi žijeme každý v nějakém jiném světě. Já zase ze svého okolí neznám případ, kdy by se děti o své rodiče ve stáří nepostaraly (a dokonce i o své bezdětné příbuzné). A nedovedu si představit, že já bych se zachoval jinak. A předpokládám, že i moje děti. Holt, kdo se chová slušně, k tomu se budou chovat slušně (většinou, existují patologické výjimky) i jeho potomci, a kdo byl na své rodiče pes, nemůže čekat od potomků žádné ohledy.

  • 1. 10. 2010 0:33

    Pavel 2 (neregistrovaný)

    Nu, to je krasny priklad, ale bohuzel nerealny. Kdyz mi ulehnout rodice, tak je dam do nejake LDN a budu za nima jezdit, pripadne jim doplacet peci. Jsem sam a vic nemohu udelat. Neexistuje, abych kvuli nim zustal doma, to bych prisel o praci a mohl bych si lehnout k nim. Dneska uz to nelze delat jako za starych casu, kdy byly velke vicegeneracni rodiny. A neni to o tom, ze je nemam rad anebo nejsem vychovany. Sam nevim, jak to budu resit, az to nastane. A mam z toho docela strach.

  • 1. 10. 2010 11:45

    benzin (neregistrovaný)

    Myslim ze tohle je strasne hodne o osobnich prioritach. Kdyz chcete zit "postaru" tak neni problem si ten vicegeneracni dum sehnat, nebo postavit (rozdil oproti jednogeneracnimu neni az tak strasny. Vetsinou starym staci k bydleni dve mistnosti). Samozrejme ze to je i omezujici, obzvlast kdyz rodice ziji v miste kde maldy neni schopen sehnat zamestnani a na duchod se nechteji prestehovat.
    --
    Nicmene ja mam jednoho dedu, ktery strasne rychel senilni a jeho ctyri deti se o neho stridave staraji (dve z jeho deti jsou jiz take ve starobnim duchodu, presto stale pracuji). O babicku moji pritelkyne se stara jeji teta (ziji spolu v jednom byte). My ted planujeme dum do ktereho si nastehujeme prarodice pritelkyne (hned jak nastoupi oba na duchod). O moji babicku (nez zemrela) se staral stryc, kery si postavil dum hned vedle ni. O moje rodice se nejspise postara moje sestra, ktera zije s nima v jedne vesnici (ale ti jsou nastesti stale fit).
    --
    Takze skutecne rodina vypomoc funguje i kdyz samozrejme asi ne u kazdeho.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).