JAKÉKOLIV VĚDOMÉ ODEBRÁNÍ ŽIVOTA JE VŽDY VRAŽDA. Nevědomé odebrání života i v pomoci neomlouvá. Pokud takový žádá o dědictví zavražděného vědomě nebo nevědomě, jeho vina se potvrzuje. Odpovědnost nemizí. Vyšší zákony nelze obelstít. Lidská forma života je posvátná v tom, že v něm musíme nalézt smysl a hlavně cíl života. Trpíme příčinou a následkem. Pokud příčinu obelstíme, příčina se v následku vždy vrací. Následek nelze odstranit, musí se stát to, co se musí stát vlivem vyšších zákonů. Ne iluzorních zvrácených světských. Život je vždy naplánován u všech tvorů. V dočasném těle trpíme 6 způsoby v lůně, zrozením, bojem o přežití, nemocí, stářím až po likvidaci tělesných funkcí vlivem času. Zákon přežití je zákon zabíjení, mamonu.... Zákon žití je, naučit se přiměřeně zabíjet pouze nižší druhy v zájmu přežití a konečného smyslu života. Rozdíl zabití a neubližování tak dostává rozměr vyššího charakteru, v kterém se lidstvo zcela ztrácí. Pokud se člověk neučí celý život jak umírat, a namísto toho se stará aby nezemřel, žil přes linku života, není o moc lepší než nižší druhy života. Žijeme na začátku toho nejhoršího věku a vše, co se vytvořilo předtím, se v tomto čase bude ztrácet. Milost není to, že někomu pomůžeme tím, že budeme souhlasit s jeho koncem. Milost je to, že si své utrpení musíme nést sami, individuálně, a bez dalších následků, které špatnou volbou poté přicházejí pomalu a nečekaně mění stav života.