Povinnosti a práva spojená se společným jměním manželů nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2 občanského zákoníku – o. z.).
Z právních jednání (např. smluv) týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou pak manželé podle § 713 odst. 3 o. z. zavázáni (odpovědni) a oprávněni společně a nerozdílně.
Právo opomenutého manžela rušit právní jednání toho druhého
V záležitostech týkajících se společného jmění (manželů) a jeho součástí, které nelze považovat za běžné (nejde tedy o záležitosti běžného, obvyklého, každodenního, všedního hospodaření v takříkajíc obyčejných záležitostech), právně jednají (jsou povinni jednat) podle § 714 odst. 1 o. z. manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého.
O významných majetkových záležitostech tedy musejí manželé rozhodovat společně.
Jedná-li právně manžel (např. uzavírá smlouvu) bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy jeho souhlasu bylo zapotřebí (např. bez jeho vědomí a souhlasu uzavře smlouvu týkající se vyšších majetkových a finančních hodnot), může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.
Opomenutý manžel, který se nemohl vyjádřit k opatření týkajícího se společného jmění, které provedl druhý manžel bez jeho souhlasu (nebo přes jeho nesouhlas), tak může negovat – zneplatnit právní jednání (např. uzavřenou smlouvu) druhého manžela.
I smlouva, která porušila práva druhého manžela, platí, dokud ji nezneplatní
Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k věci tvořící součást společného jmění zakládá proto relativní neplatnost takového právního jednání tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního jednání nedovolá, jde o právní jednání platné.
To je podstata tzv. relativní neplatnosti: Právní jednání je platné, pokud není vznesena oprávněnou osobou námitka neplatnosti. Určité právní jednání tak není neplatné absolutně, tedy ze podle zákona, ale jen relativně, pokud se neplatnosti někdo dovolá.
Co když je jako vlastník nemovitosti ve společném jmění v katastru zapsán jen jeden?
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 27. 1. 2023 vysvětlil, že oba manželé nemusí být nutně účastníky smlouvy, kterou se převádí věc patřící do jejich společného jmění (spis. zn. 22 Cdo 2586/2022).
Vlastnické právo k nemovitosti na nabyvatele (kupujícího, obdarovaného) přejde i v případě, že smlouvu ohledně převodu věci, která je součástí společného jmění manželů, uzavře jen jeden z manželů, evidovaný v katastru nemovitostí jako její výlučný vlastník. (Pokud by bylo v katastru nemovitostí uvedeno, že nemovitost je ve společném jmění manželů, nedošlo by k vkladu vlastnického práva nabyvatele – katastrální úřad by návrh na vklad zamítl. Může se však stát, že nemovitost je ve společném jmění manželů, ale jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsán jen jeden z nich.)
Opomenutý manžel pak může uplatnit proti takové smlouvě za určitých podmínek námitku relativní neplatnosti. Jak je to ale s vymožením plnění, které bylo na základě takové zneplatněné smlouvy, poskytnuto druhé straně?
Jak získat majetek zpátky, když se manželovi, který neplatnou smlouvu uzavřel, nechce?
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 4. 2025 vysvětluje, že problematika vrácení plnění ze smlouvy uzavřené jedním z manželů bez souhlasu druhého, který se úspěšně dovolal neplatnosti smlouvy, vyžaduje v režimu nového občanského zákoníku (o. z.), jiné posouzení, než tomu bylo podle předchozího občanského zákoníku (spis. zn. 31 Cdo 3263/2024).
Především je nutné přihlédnout k tomu, že podle § 713 odst. 2 o. z. mají práva a povinnosti manželů spojená se společným jměním, tedy představující součást společného jmění, solidární povahu. V takovém případě, jde-li o společnou pohledávku manželů, platí podle § 1877 o. z., že po dlužníkovi může žádat plnění kterýkoliv z manželů. (Je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může podle § 1877 o. z. kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první.)
Dochází k bezdůvodnému obohacení
Jestliže se opomenutý manžel dovolá neplatnosti právního jednání druhého manžela, podle kterého již bylo druhé straně plněno (např. vyplaceny peníze, převedena nemovitost), vzniká nárok na vrácení plnění z důvodu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.
Podle § 2991 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Zákonný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je bezpochyby spojen se společným jměním a k jeho uplatnění je oprávněn podle § 713 odst. 2 a § 1877 o. z. každý z manželů. Lze rovněž dovodit, že „ochuzeným“ ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. jsou oba manželé, kteří mají shodná práva i povinnosti ke společnému jmění.
Nemělo by logiku, kdyby se opomenutý manžel nemohl domáhat vrácení
Podle § 2993 o. z. má právo na vrácení plnění z neplatného závazku „strana“, která plnila. (Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pokud plnily obě strany, může každá z nich požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala…)
Není pochyb, že opomenutý manžel, který se úspěšně dovolal neplatnosti jednání, k němuž nedal souhlas, nebyl jednou ze stran tohoto jednání.
Ovšem nelze přehlédnout, že právo žádat vrácení bezdůvodného obohacení (zde vrácení plnění z relativně neplatné smlouvy) vzniklo právě na základě jednání opomenutého manžela a je spojeno se společným jměním manželů a podle § 713 odst. 2 a § 1877 o. z. je k jeho nárokování oprávněn každý z manželů.
Vzhledem k tomu je nutné pod pojem „strana“ v § 2993 o. z. zahrnout nad rámec doslovného výkladu i opomenutého manžela, který se úspěšně dovolal neplatnosti smlouvy.
Opačný výklad by byl v rozporu s výslovným zněním § 713 odst. 2 a § 1877 o. z. a založil by nelogickou konstrukci, která by ve svých důsledcích mohla vést ke zmaření práv a oprávněných zájmů opomenutého manžela.
Jestliže by totiž možnost nárokování vrácení plnění z důvodu bezdůvodného obohacení ležela pouze na manželovi, který při jednání opomenul druhého manžela, potom by opomenutý manžel ani poté, co úspěšně uplatnil námitku relativní neplatnosti, neměl reálnou možnost domoci se svých práv.
Tak by tomu bylo například v situaci, kdyby druhý manžel aktivně nenárokoval vrácení bezdůvodného obohacení a pohledávka by byla z tohoto důvodu promlčena.
Uzavřel-li tedy jen jeden manžel bez souhlasu druhého s třetí osobou smlouvu vztahující se k věci týkající se jejich společného jmění a opomenutý manžel v souladu s § 714 odst. 2 o. z. uplatní námitku relativní neplatnosti této smlouvy, je podle § 2993 o. z. oprávněn (aktivně věcně legitimován) k uplatnění nároku vůči třetí osobě na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění podle této neplatné smlouvy každý z manželů, nikoli pouze manžel, který neplatnou smlouvu uzavřel. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2025 (spis. zn. 31 Cdo 3263/2024).
ČLÁNKY DO MAILU