Prakticky všichni se dnes už shodují na tom, že v zemích se stárnoucí populací (tedy především v Evropě, ČR nevyjímaje) jsou průběžné důchodové systémy ekonomicky neudržitelné. Nutnost přechodu na smíšený systém uznávají nejen mezinárodní instituce typu Světové banky, ale už i tak konzervativní instituce, jako je Mezinárodní organizace práce.
Snad by tedy bylo načase přestat teoretizovat a začít jednat. Co se týče ČR, je skutečně za minutu dvanáct. Každý rok odkladu reformu, vzhledem k demografickému vývoji, neuvěřitelně prodražuje. Pokud ji budeme déle odkládat, nemůže to skončit jinak než katastrofou.
Čemu se říká smíšený systém? Kombinuje průběžný systém, tedy ten, který máme teď my – ten je jakousi pojistkou pro případ nepříznivého ekonomického vývoje. Druhým prvkem je fondový systém, který je efektivní součástí, odolnou vůči nepříznivým důsledkům vývoje demografického. Za třetí pilíř je považováno individuální penzijní připojištění, které u nás zavedeno je, přičemž jeho roli fakticky plní i jakékoli jiné spoření na stáří.
Otázkou je to, jak se v naší situaci ke smíšenému systému dostat. Lze to provést různými způsoby, důležitá je ovšem rychlost a cena. Pokud by reforma byla příliš pomalá, nepodařilo by se zachytit nepříznivé důsledky demografického vývoje a reforma by se nepodařila. Na druhé straně jednorázová reforma s sebou přináší příliš vysoké náklady a rizika. Z tohoto důvodu se jako optimální jeví tzv. metoda komplementární konverze. Spočívá v tom, že stále se zvyšující část dnes placeného pojistného na důchodové zabezpečení se postupně převádí do penzijního fondu, který si každý vybere (včetně možnosti zvolit si fond státní). Tomu odpovídajícím způsobem pak jsou vypláceny důchody: jednak z dosavadního průběžného systému, jehož podíl se postupně zmenšuje, jednak z fondu, jehož význam naopak roste. Celkový důchod je přitom stejný jako dnes.
Oproti obvykle doporučovanému přechodu na smíšený systém počínaje od mladších ročníků tým odborníků z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA), který s tuto metodou přichází, navrhuje začít od starších ročníků. Předběžné propočty ukazují, že optimální by bylo začít u 20 předdůchodových ročníků, z toho minimálně prvních pět výhradně dobrovolně. Tím by se reforma urychlila, protože se začnou rychle projevovat úspory na straně výdajů státního systému, aniž by byl poškozen kterýkoli jednotlivec. Mladší se mohou zapojit postupně, podle vývoje situace.
Protože ve fondu se peníze zhodnocují, stačí na stejné důchodové dávky spořit méně. To umožní v první etapě eliminovat počáteční deficit do doby zhruba 15 let od zahájení reformy, vyrovnat nepříznivé důsledky demografického vývoje a ještě výhledově snižovat pojistné. Samozřejmě že to zpočátku něco stojí. Podstatné ovšem je, že to v součtu stojí mnohem méně, než zachování současného stavu, a řeší to problém do budoucna. Více informací k navrhované metodě lze nalézt na www.isea-cz.org.
Hlavním znakem této metody je flexibilita. Je možné kdykoli změnit parametry a přizpůsobit se vývoji situace. Díky tomu je možné – oproti metodám, použitým např. v Polsku a Maďarsku – ochránit systém i jednotlivce proti nejrůznějším rizikům. V celé věci není nic politického ani asociálního. S ohledem na rostoucí deficit současného systému a obrovská rizika spojená s nečinností by jistě stálo za to otevřít věcnou a odpolitizovanou debatu k navržené metodě.
Ministr práce a sociálních věcí má jistě pravdu, když tvrdí, že tato vláda důchodovou reformu ve svém programu nemá a že její spuštění nevyřeší momentální rozpočtové problémy. US-DEU reformu v programu má, ale zase neví, jak na to, aby to bylo pro sociální demokraty přijatelné. Výše uvedený způsob umožňuje dosáhnout žádoucího cíle a přitom minimalizovat či dokonce eliminovat rizika, kterých se bojí nejen sociální demokraté. Od vlády, která bude nucena hospodařit s mnohem menšími rozpočty, než si původně naplánovala, bychom logicky očekávali jasné zadání navržený model dovést do aplikace a předložit k veřejné diskusi. Bylo by to vstřícné gesto, které by si řada lidí mohla vyložit jako otevření cesty rozumu a věcné diskusi.
Autorka působí v Institutu pro sociální a ekonomické analýzy (www.isea-cz.org)
ČLÁNKY DO MAILU