Ta banka vypadá zajímavě. Nejen vysokým zhodnocením na spořáku, ale třeba i úvěry. Já mám třeba v současné době problém s úvěrem. Potřebovala bych úvěr, ale bankám vadí vyšší věk (65+). Mám co dát do zástavy, mám pasivní příjem, ještě při důchodu částečně pracuju, ale co je to platné, věk je prostě nepřekročitelný. A to jsem poslední úvěr na bydlení splatila nikoli za předpokládaných 11 let, ale za necelých 6 let (protože jsem krkoun, co by si pro korunu nechal vrtat koleno. Vadilo mi, kolik peněz na úrocích bych platila za úvěr, tak jsem ho splácela "plnou parou"). U těch úvěrů pak ale záleží na podmínkách, aby to nebylo RPSN jako u spotřebitelského úvěru.
Zrovna z předčasného splacení banky moc radost nemají a u stejné banky to může být důvodem pro odmítnutí dalšího úvěru (u takového klienta se hůře kalkulují náklady).
A ten věk je také problém. Cokoliv nestandardního zvyšuje náklady. Tj. i třeba splacení úvěru prodejem zástavy., protože klient zemřel.
Akvizice nového klienta něco stojí (minimálně čas pracovníka, často různé provize, atd). Takže pro banku je výhodnější mít klienta, který splácí úvěr 10 let, než dva, kdy každý splácí 5 let. Navíc málokdy přesně navazují jeden na druhého, takže tam je i nějaké "hluché" období.
Prostě banky to tak mají, ti, kdo předčasně splatí úvěr, nebo např. zruší kreditní kartu, tak při opětovné žádost mají "body dolů" a často jim stejná banka už úvěrový produkt nedá. Mám v mém okolí takových lidí víc a vlastně jsem sám jeden z nich - i když já už jsem extrém, úvěrové produkty beru ne proto, že potřebuji peníze, ale abych získal nějaký bonus a pak produkt splatím/zruším. V automatizovaném systému se to špatně rozlišuje a manuální posouzení je příliš drahé. Proto jsou takoví žadatelé často automaticky zamítání.
Může se to zdát nelogické, ale je to tak. Stejně tak obecná mylná představa "ukládám do banky peníze, které ona může půjčit a tak by se mi měli klanět". Naopak, pokud se banka někomu "klaní" tak to nejsou vkladatelé, ale dlužníci. Ti bance přinášejí zisk. Spořící účty nejsou zisk, ale náklad - často spíše jen vábničkou pro akvizici klientů (proto výhodné úročení je často omezováno jen na malé vklady) pro pozdější prodej jiných produktů a služeb. Aktuálně jsou banky doslova "napěchované penězi" pro které jen obtížně shánějí solventní zájemce o úvěry, takže dělají jen to, že peníze uloží u ČNB za cca podobných podmínek, za jaké je od klientů vybrali (je třeba mít na paměti, že z vkladů se platí příspěvky do fondu pojištění vkladů a do evropského fondu stability a část vkladů je povinnost mít uložené u ČNB na bezúročných povinných minimálních rezervách).
úplně nejlepší jsou lehce delikventní dlužníci. Platí pokuty a penále a kvůli záznamu v registrech mají jen minimální šanci refinancovat k jiné bance. Banka jim pak může (pokud to podmínky produktu povolují) dát vyšší úrokovou sazbu.
Proč myslíte, že banky, jako podmínku hypotéky, často chtějí, abyste si k nim nechali posílat výplatu? Když vám těsně před koncem fixace klesnou příjmy, "nabídne" vám vyšší úrokovou sazbu, protože odhaduje, že je jen malá pravděpodobnost, že budete chtít refinancovat jinam.
Připomíná mi to jeden podkast, kde jakýsi majitel firmy uváděl, že nejlepší zaměstnanci jsou "3H" (hlad, haranti a hypotéka). Ten vám neuteče, když mu jinde nabídnou o fous víc peněz (a aktivně ani nic hledat nebude), potřebuje jistotu a stabilitu.
V minulé firmě mi náš podnikový právník říkal něco jiného - ideální zaměstnanec - rozvedený alkoholik, co platí alimenty na 2 děti. V pátek se vyleje a v pondělí je zase zpět v práci, protože musí vydělávat na sebe i na ty alimenty.
8. 3. 2024, 16:18 editováno autorem komentáře
Ano, 2H (haranti, hypotéka. Hladem snad u nás nikdo netrpí) jsou nejlepší pracovníci. S alkoholiky bych si tak jistá nebyla. Ti totiž utratí peníze hlavně za vlastní chlast. Že nezaplatili nájem nebo alimenty, to je jim jedno. Pokud je nedožene exekutor a nestrhne jim alimenty z platu, tak do práce zas tak moc nepospíchají. Aspoň u nás ve firmě to tak bylo. A další nespolehliví byli ti v insolvenci. Ty jsme zaměstnat nechtěli vůbec. Ti měli minimální zájem o práci, protože jim stejně zbývalo málo peněz. Většina z nich se snaží tak maximálně splatit nejnutnější povinnou částku někdy ani to ne. A navíc obvykle kradli, protože měli vysoké potřeby (většinou chlast a kouření, někdy i děti) a exekutor jim moc peněz nenechal. Ale zase jsou to vcelku dobří pracanti při práci načerno nebo pro fyzické osoby. Tam totiž dostanou peníze na ruku, na které exekutor nedosáhne. Takže pokud třeba potřebujete vykopat na pozemku jámu, zjednejte si právě tyto lidi :-).
U posledního úvěru, který jsem teď dosplácela, jsem měla skupinové. To je nejlevnější forma ŽP, ale hodí to nějakou tu desetinku procenta dolů na úrokách. Ale ono to možná půjde. Měním banku a převádím na ni příjmy. Zatím mám v internetbankingu předběžně schválený úvěr na cokoli (200.000) a na bydlení(300.000). Takže to možná v pohodě zvládnu :-). Banku měním ne z důvodu, že bych byla nepokojená, ale přece jenom roky přibývají a od mojí původní hlavní banky (mB) mám nejbližší pobočku "pouhých" 65 km. Já sice pobočku zas až tak nepotřebuju, ale může se mi zhoršit zrak, případně můžu špatně chodit, tak bych radši měla pobočku při ruce, pro sichr.
Já bych tomu věřila. Takto jsem to měla u posledního úvěru od Lišky. na výpisu byl předschválený úvěr, dostala jsem ho naprosto bez problémů, a to byl ve výši skoro mega. Ale to jsem měla asi tak třetí v pořadí od Lišky, mezitím něco i jinde... Já bych jim věřila. Zeptejte se v bance, ale problém bych tam neviděla. Banka obvykle velmi dobře ví, kolik vám chce a může nabídnout.
mam v bance csob u svyho beznyho uctu taky predschvaleny uver. Co si mám pod tim predstavit? Jako ze si muzu o ten uver zazadat a oni mi ho schvali?
No, to je taková představa, kterou se banky snaží v klientech vzbudit, ale k realitě mívá dost daleko. Ale právě u ČSOB si pamatuju, že když jsem byl ještě jejich klientem, měli tam vždycky nenápadnou poznámku drobným písmem, že na poskytnutí úvěru není nárok. A když jsem pak jednoho dne chtěl kontokorent s limitem 30000 Kč, který byl taky každou chvíli mezi těmi "předschválenými", stejně jsem musel projít standardním procesem a výsledné podmínky byly dost odlišné od těch "předschválených" (samozřejmě k horšímu).
Obvykle je to taková "reklamština". Banka na základě pohybů na účtu nějakým algoritmem vyhodnotí, kolik může danému člověku půjčit. Jenže když o ten úvěr opravdu zažádá, jde to do klasického posouzení. Tady se může ukázat, že ne všechny příchozí platby na účet jsou ziskem/výdělkem/příjmem/důchodem, ale může jít třeba jen o nějaké přeposlání peněz, které ale se schopností klienta splácet vůbec nesouvisí.
A na druhé straně se může ukázat, že klient má dluhy jinde a další peníze mu půjčit už nejde.
Dříve, když byly mírnější podmínky pro úvěrové produkty, šlo získat některé typy úvěrů (např. kreditní kartu) jen na základě tohoto předschválení, ale dnes už to nejde.