Názory k článku Odmítl pracovat byť jen o kousek jinde, než původně, a soud mu dal za pravdu

takže když se zaměstnavatel přestěhuje, což ani nemusí vždy být jeho vůle a nápad - zaměstnanec si může vybrat, jestli chce dále pro něj pracovat, a nebo jestli radši chce na účet zaměstnavatele ležet doma.
a pak se někdo diví, že zaměstnavatelé nevytvářejí pracovní místa. případně, že stanovují do pracovních smluv paskvily jako že místem pracoviště je "česká republika".

Ano, přesně tak, okud se zaměstnavatel přestěhuje třeba z Prahy do Ostravy tak si zaměstnanec může vybrat, jestli po něj bude dále pracovat a ráno jezdit z Prahy 5 do Ostravy, odpoledne zpátky, nebo jednoduše ne ............. Jednoduché, že ?

To mi připomíná situaci, jak se ředitel našeho (okresního) Úřadu práce dal slyšet, že lidé radši volí nezaměstnanost než "výhodnou" nabídku práce ve firmě, která se přestěhovala. Co na tom, že část firmy se přestěhovala z Jižních Čech do Ostravy a druhá část pouhých 50 km do sousedního okresního města. Njak mu nedošlo, že pracovníci mají rodiny a že když se za prací přestěhují, pak jeden člen rodiny může sice v novém mětě práci mít, ale druhý člen rodiny o ni přijde, nehledě na to, že třeba neseženou školku pro děti. Se školou problém není, ta je povinná. Dále se divil, že zaměstanci firmy nechtějí ani dojíždět. Nějak chlapec nepobral, že dojíždění ženy 50 km autobusem nebo i vlakem za prací znamená i dosti velkou spotřebu času a kdo bohužel nemá hlídání pro děti nebo je nedokáže vyzvednout že školky/školy, má v tom případě smolíka.

Příště, než zareagujete, si zkuste článek přečíst několikrát (tady dokonce stačí jen nadpis) pro lepší pochopení psaného textu. "Odmítl pracovat byť jen o kousek jinde".

Ale v článku jsou adresy zamlženy a dozvídáme se pouze že se jedná o Prahu, čili absolutně není zřejmé jaký dopad na dojíždění přestěhování mělo, což je naprosto zásadní pro posouzení toho, zda se zaměstnanec snaží zneužít situace a zákonné ochrany a obstrukcemi z toho něco vytřískat nebo mu změna pracoviště objektivně komplikuje život.

Ale tady se nejedná o vzdálenosti sta kilometrů. Jde o kousek vedle.

"Kousek vedle" může být v případě Prahy taky 40 km. Je rozdíl, jeslti se do/z práce dopravuju několik minut nebo více než hodinu.
V daném případě to možná byla jen schválnost ze strany zaměstnance, protože: "zvláště nebyla-li jeho práce redaktora vázána pouze na setrvávání na konkrétním pracovišti a jiná místa, kde měl žalobce možnost práci vykonávat, byla rovnocenná místu sjednanému pro výkon práce z hlediska dostupnosti v městě Praze a kdy žalovaná nemohla přidělovat žalobci práci ve sjednaném místě „z objektivních důvodů“ ". Pokud se stejně pohybuji po městě, pak mi je možná jedno, přesně na kterém místě toho města se pohybuji. Chtělo by to ale více informací.

je úplně jedno, jestli to bylo vedle o barák nebo na druhým konci republiky, pokud měl v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu prace na konkrétní adresu (číslo popisné).

Řekl bych, že případ má dvě roviny. As "vychcanost" zaměstnance (otázkou zda oprávněně nebo ne), neboť opravdu nevidím problém pracovat o 1-2km dál, při stejné dostupnosti spojů, dopravy, stejné pracovní době atd.

Druhá rovina je nepořádek zaměstnavatele, který neumí řádně právně situaci vyřešit. Prostě měla dotyčná předložit dodatek ke smlouvě a pokud by zaměstnanec nechtěl, nazdar a může si dobrovolně hledat práci.

Do té doby bych neviděl problém vyslání na "pracovní cestu".

Zaměstnanec má jistě práva, která by se neměla obcházet, ale v tomto případě i povinnosti.

V popisovaném případě bych zejména hledal i šedou zónu, která v rozsudku není. Vsadím se na nekorektní vztahy mezi dotyčnými, protože rozumní lidé se vždy domluví. Tady něco zaskřípalo a šlo to prostě soudu, kvůli formálnímu pochybení v papírech.

Zkuste si domyslet, co by se stalo, kdyby ten zaměstnanec začal pracovat na nové adrese a tam si třeba zlomil nohu na schodech. Protože by nepracoval na místě určeném pracovní smlouvou, nebyl by to pracovní úraz!

Zaměstnanec byl zcela v právu, protože určení místa práce má i další právní následky, není to jen přidělení židle.

A co má dělat zaměstnavatel, když se přestěhuje? No, nabídnout dodatek k pracovní smlouvě, a když zaměstnanec ho odmítne, tak dá výpověď kvůli organizační změně (tedy 2 měsíce výpověďní lhůta + tříměsíční odstupné). Jestli to tady náhodou nebylo naopak tak, že zaměstnavatelka chtěla šetřit na odstupném. Kdo ví.

má do smlouvy sjednat místo výkonu práce šířeji, ne na konkrétní adresu, ale třeba na celé město, pak tento problém nevznikne (jde-li skutečně o přestěhování firmy v rámci města).

služební cesta je blbost, a i kdyby to nakrásně takhle šlo, zaměstnavatel by musel proplácet cesťáky a to by se mu stejně nelíbilo.

navíc přemístění zaměstnavatele je důvod pro rozvázání pracovního poměru (par. 52 b, ZP), takže se ho mohl zaměstnavatel zbavit (byl-li to skutečně problémový zaměstnanec), samozřejmně s vyplacením odstupného, ale to by ho patrně vyšlo levněji, něž takovýto soudní spor.

upřímně mě docela překvapuje, že takovýto jasný spor doputoval až k nejvyššímu soudu.

je to jeden z tech příkladů, které přispívají k nízké úctě k našim soudcům.
žalobce očekával zdravý rozum, a obdržel právní purismus.

Jsem ve stejné situaci-firma sídlící v Praze zrušila pracovní místo v O.,ale o odstupném se bavit nechce. Prý mě pošlou na pracovní cestu. Co je výhodnější pro firmu - vyplatit odstupné nebo hradit jízdné, stravné, ubytování včetně mzdy? Nehledě k tomu,že jsem postupem a chováním vedení firmy zklamaná a už bych u ní pracovat něchtěla. Smlouva je právoplatná a co je psáno to je dáno a i já se budu držet smlouvy stejně jako pán, o jehož případu diskutujeme