Něčemu v tom nerozumím (nebo v článku chybí informace):
Proč podle nejvyššího soudu by nemělo zaplacení pokutu "osvobozující" účinek? Znamená to, že ta zaměstnankyně pak celý rok dodržovala konkurenční doložku a bývalý zaměstnavatel ji žaloval až po roce? Nebo se soud tak dlouho vlekl?
Nemohla tam nastoupit omylem? Vždyť dnes jsou firmy, jejichž produkce sahá od paliv přes hnojiva, chemický průmysl až po potraviny a oblečení. Nemohla to, že zaměstnavatel má tisíc kilometrů daleko fabriku konkurující jejímu bývalému zamestanvateli, zjistit až dodatečně (a okamžitě kůli tomu dát výpověď)? Já, když jsem dělal pro jednu takovou velkou firmu, jsem o celém rozsahu její produkce neměl ani tucha.
Takže, jestli to dobře chápu - paní nic neporušila, nebude platit pokutu. A potom tedy zaměstnavatel bude platit , protože ona NIC neporušila ?
Nějak tomu nerozumím, ale platí zde asi výrok jednoho známého právníka - soudy soudí nezávisle, a to i na zákonech. Bohužel.