Nejasná a mnohovýkladové pojmy jako "dobré mravy" atp. jsou opravdu cestou do "pekel". V tomto mají advokáti naprostou pravdu. Pokud je nějaký pojem nekonkrétní a není naprosto jasně vymezen a definován, pak si jej lze vyložit různě a ten kdo jej bude různě vykládat bude občan na straně jedné a soud na straně druhé. Přibudou spory, zatíží se soudy, přibude mraky jednostranných rozhodnutí a pokukování se po nějakém tom precedentu. Zavedením takovýchto "pastí" do práva se politikům podařilo učinit právní systém snadno manipulovatelným protože "správný" výklad neurčitého pojmu se daří prosadit právníkům, kteří jsou argumentačně schopní a ty nejschopnější si mohou dovolit jen ti nejbohatší.
Já si myslím pravý opak. Zákon je od toho, aby stanovoval v obecnější rovině hranice a soudy to pak vykládali. Doposud to bylo tak, že místo stanovení hranice zákon popisoval jednotlivé špricky plotu, mezi kterými pak šikovní advokáti a zkušení nepoctivci úspěšně kličkovali.
Stačí se podívat, jak vypadají různé smlouvy s bankami, telekomunikačními operátory, atd., jaké se tam používají kličky, kdy uzavřete smlouvu na dobu neurčitou, protistrana má právo jednostranně změnit obchodní podmínky a rázem máte nevypověditelnou smlouvu na několik let, atd. Když to přeženu, tak tohle všechno stačí vyřešit jednou větou, a to že musí být jednání stran v rozporu s dobrými mravy. Nemyslím si, že lidi a soudci by měli tak velký problém rozklíčovat, co v souladu s dobrými mravy je a co není.
Něco jako dobré mravy v právu vždy bylo a podle mne musí být. I když se totalitní režimy snažily chování občanů upravovat do detailu, přesto se to například u nás neobešlo bez ustanovení: „socialistické soužití“, prostě chování lidí a vztahy mezi nimi nelze úplně upravit zákonem. Jinak čím více zákonných ustanovení, tím méně svobody. Třeba u vojáků je upraveno jak mají být ustrojeni a za špatné ustrojení mohou být i potrestáni, ale toto přece nechceme. Např. vztah dvou osob (třeba při koupi a prodeji) by měl stát upravit je základně a dát jim co nejvíce smluvní volnosti. Mám dojem, že nový občanský zákoník to schytává zleva i zprava, to je že je moc rozsáhlý, ale že všechno úplně neupravuje, což je samozřejmě v rozporu.
Když ono je to docela oprávněné. Některé oblasti mají nesmyslně podrobnou úpravu, jiné zase strohou. Typicky ty, které byly důležité v dobách, ze kterých autoři čerpali, jsou upraveny podrobněji, i když třeba teď už moc důležité nejsou (právo pastvy...).
Budí to dojem, že nejen generálové se připravují na minulou válku...
Ona je větší tragédie, že české zákony nemůže v úplnosti pochopit vůbec nikdo. Dokonce ani žádný právník. Neexistuje žádný takový člověk – což považuji za skutečnou tragédii právního stavu.
Myslím, že jakýsi ideál toho, aby alespoň 1 % nejchytřejších lidí bylo schopno české zákony přečíst jako celek a pochopit se všemi důsledky by existoval mohl.
Takto to vypadá, že české právo slouží pouze jako džungle pro osvobození jakkoli těžkého zločince a pro obvinění jakéhokoli prostého člověka, protože vždy se něco najde. Tedy jen jako podvod.
Jinak řečeno pro české občany jsou závazné české zákony, které nikdo na světě není schopen úplně pochopit. Jinak řečeno nikdo v Česku netuší, k čemu všemu je zavázán a povinen, absolutně nikdo.
To nepovažuji za ideální stav.
Mít befel úplně na všechno a mít zamotané zákony jsou dvě různé věci.
Pokud máte zákony, které jsou proplatené jako špagety, kde každý zákon se odkazuje na hromadu dalších, do toho obsahují nesouvisející parlamentní přílepky z jiných oborů. A stejně i kdybyste měli texty všech českých zákonů, tak je to na nic, protože bez komentářů a prováděcích předpisů a vyhlášek se to může vykládat všelijak. A i když toto všechno máte, tak všichni čekají na precedenty, které dají soudy.
Máte pocit, že to výše uvedené je správný postup, jak mít zákony? Já ten pocit nemám.
Navíc, i kdybyste dokonale vše kjolem zákonů znal, nakonec zjistíte, že se nedovoláte práva, protože Vás soudy či další nechají finančně vykrvácet, případně se budete soudit třeba 30 let, než se vám něco povede.
Právo a spravedlnost v tomto státě už je pryč. To se bude napravovat dobrých 50 let a víc.
České právo už neexistuje. Nedá se jakkoli předvídat. Soudy se navíc českými zákony nedají zmást a rozhodují nezávisle na zákonech.
Mimochodem, víte, že jako obžalovaný u českého soudu nemáte právo přivést žádného svědka, který by svědčil ve váš prospěch? Zatímco státní zástupce, který vás obžalovává má právo navrhnout jakéhokoli svědka a soud je povinen ho předvolat a vyslechnout. Je jasné, jaké krásně zmanipulované procesy lze dělat a jakou máte šanci se z něčeho vysekat, pokud někoho budou chtít za každou cenu odsoudit?
České zákony už jsou pasé. Jsou pouze akademickým textem, podle kterého se už dnes nic a nikdo neřídí včetně soudů. Nedělejte si iluze.
Jestli to stejně funguje i v Německu nevím, ale pochybuji.