Majetkové daně mají ve slušných státech jiný účel, nežli zajištění státního rozpočtu. Jde o to, že „peníze dělají peníze“ (nájmy, pronájmy, úroky dividendy atd.)
Zároveň je pro společnost potřebné, aby byl majetek využíván a používán.
Majtekové daně mají zabránit tomu, aby po delším čase neskončil stát tak, že zděděný majetek bude v rukou malé skupiny lidí, kteří ať z neschopnosti, nebo protože nebudou mít potřebu, ho nebudou rozvjet, zušlechťovat, používat.
Například půda. Bude v rukou malé skupiny lidí + nájemci bez navždy majetku, bez vztahu k něčemu, co nikdy nebude jejich. Takže žádný rozvoj, či jen údražba, jen přežívání bez perspektivy. Tedy emigrace. Což bude špatné nakonec pro všechny.
Obvykle se tento stav řeší revolucí. Někdy státní reformou. Majtekové daně mají za úkol zajistit poněkud klidnější průběj této samočistící funkce společnosti.
Takových nespravedlností by se dalo najít mnohem více, nežli jen dotace EU za nepěstování.
Ale co to mění na smyslu toho, co jsem napsal. Anebo jaký jsi měl důvod, zmínit právě dotace na nepěstování v souvislosti s tím, co jsem napsal? Já to nechápu.
(Mimochodem, nejen EU vyplácí dotace na nepěstování. Jsou státy, přímo Spojené, které dotace na nepěstování vyplácely ještě dříve, nežli o nějaké EU kdokoli jen slyšel.)
Podle mě jsou dotace za nepěstování v přímém rozporu s tímto:
Majtekové daně mají zabránit tomu, aby po delším čase neskončil stát tak, že zděděný majetek bude v rukou malé skupiny lidí, kteří ať z neschopnosti, nebo protože nebudou mít potřebu, ho nebudou rozvjet, zušlechťovat, používat.
Například půda. Bude v rukou malé skupiny lidí + nájemci bez navždy majetku, bez vztahu k něčemu, co nikdy nebude jejich. Takže žádný rozvoj, či jen údražba, jen přežívání bez perspektivy.
Proč dílčí přiznání?
Podle ustanovení § 13a odst. 2 zákona o dani z nemovitostí, dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím
– k zániku osvobození od daně, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou podle § 4 odst. 1 písm. v) nebo uplynutím zákonem stanovené lhůty a předmět daně není ani částečně osvobozen od daně z jiného důvodu,
Stanovená lhůta uplyne dle zák. 1/2009 Sb. v Čl. II:
1. Pokud vznikl nárok na osvobození od daně ze staveb podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, osvobození se poskytne naposledy ve zdaňovacím období 2009.
Finančák by měl tedy obeslat všechny s výměrem a vy to budete muset zaplatit. Ono, kdyby měli všichni ještě podávat dílčí daňová přiznání, tak s tím budou mít několikrát více práce.
Proč – to Vám nepovím.
Jen mohu konstatovat, že mně když končilo osvobození od daně, tak mi koncem roku přišlo upozornění od finančního úřadu, že mi skončilo osvobození od daně dle § 9 odst. 1 g a že jsem povinnen podat nové přiznání k dani z nemovitosti (stačí dílčí). Tak jsem tak učinil.
Jinak rok co rok jsou nějaké změny. Například loni se změnily ceny lesních pozemků a finanční úřad nás popotahoval, že jsme k 31. lednu nepodali nové daňové přiznání. My žili v přesvědčení, že když se nezměnily jiné okolnosti, tak že nám finančák sám daň upraví, tak jak je uvedeno v zákoně. Nakonec jsme se dozvěděli, že páni poslanci do toho nazahrnuli změny cen lesních pozemků.
Daň z nemovitosti zas tak vysoká nebyla (a zatím není). Konkrétně v okresním městě dělala za pozemek s domem k trvalému bydlení cca 820 m něco kolem 350,– Kč/rok, v obci 6 km od okresního města za pozemek s domem k trvalému bydlení, garáží a stodolou o ploše cca 2.500 m taky asi 350 Kč/rok, tam byl totiž nižší koeficient. To se všechno ještě snese. Ono to totiž záleželo hlavně na tom, jak byly plochy zapsány v katastru: máš je zapsány jako zahradu, zaplatíš víc, máš to jako „travnatá plocha“, zaplatíš méně, je to „ostatní plocha“, zaplatíš pár šušňů.
Problém je v tom, že obce chtějí tuto daň dost drasticky zvyšovat, aby si zvýšily příjmy. A to je špatně. Daň by měla být snesitelná, aby lidi měli zájem se starat sami i sebe i o vlastněné plochy (aby byly alespoň posečené a nerostla na nich dvoumetrová lebeda, jako je to vidět na pozemcích na okrajích měst).
15 let osvoboení od daně bylo příjemné, ale v článku není, že se týkalo pouze daně z nemovitosti, daň z pozemku pod stavbou se platila. Jen se obvykle stávalo, že daňová povinnost na celý rok nepřesáhla 30,– Kč, a v tom případě se platit nemusela, do 30,– Kč/rok bylo osvobození od platby daně. Nebylo to sice nic moc, protože 350,– Kč za rok není taková suma, aby se to nedalo zaplatit, bylo to ocenění spíš v rovině morální. Škoda, myslela jsem, že pravici záleží na tom, aby se lidi starali sami o sebe. Zvednout daně umí každý trouba.
To, že obce si mohou samy rozhodnout o výši daní na svém území, má jednu obrovskou výhodu – časem se uvidí, že některé obce se viditelně specializují na nízké daně a horší služby, a jiné zase na vyšší daně a snad lepší služby. (Cynik by dodal, že ještě budou obce, které se budou specializovat na vyšší daně a vyšší korupci.)
Budeme si místa bydliště vybírat kromě dosavadních kritérií i podle daní, nabízených služeb, a nepřímo podle toho, jak moc je myšlení ostatních obyvatel obce podobné našemu.