Navrhovanou novelou (do které mimochodem třeba nemohla mluvit Národní rada osob se ZP ČR) se celé posuzování vrací před rok 2012, před Drábkovu novelu. Nemůžu posoudit, jestli je to dobře nebo špatně. V každém případě tato novela neřeší samotný postup posuzování. Takže zas vše bude na posudkových lékařích, kteří sami mohou rozhodnout, podle které lékařské zprávy budou hodnotit a kterou lékařskou zprávu nebudou respektovat.
Takže pokud v posudkové komisi sedí hypoteticky osmdesátiletý lékař (což není nemožné), který se prostě rozhodne nerespektovat předložené lékařské zprávy, protože sám má jiný názor, tak jestli se hodnotí bodů 10 nebo 36, je úplně jedno...
Je to celé udělané na míru pro těžké postižení pohybového aparátu, na ostatní postižené se moc nehledí, třeba na nevidomé..
Takový nevidomý s VŠ vzděláním, který je zaměstnaný a žije s podobně postiženým partnerem má dosti problém "nasbírat" potřebný počet bodů a přitom je zřejmé, že jistý druh pomoci potřebuje.
Jenže většinou nejde o pomoc nebo dohled při péči o vlastní osobu, ale spíše o potřebu kontroly.
Nepotřebuje uklidit, ale zkontrolovat, jestli v rohu není pavučina. Nepotřebuje vyprat, ale čas od času zkontrolovat, jestli prádlo není zašedlé.
Bohužel, "čas od času zkontrolovat" není "každodenní dopomoc". Setkala jsem se s tím, že když si téměř dospělá slečna neumyje hlavu, protože nedokáže zvednout ruce nad hlavu, tak podle posudkového lékaře ze zdravotního hlediska není mytí vlasů každodenní potřebná činnost, takže to neuznal. Že slečna má problém s vanou, tak podle posudkového lékaře rodina musí uzpůsobit koupelnu a zařídit sprchový kout. A že se slečna nedokáže otřít ručníkem, tak má používat župan... Jinde nutnou dopomoc s hygienou v podobném případě není problém uznat...
A tenhle problém (že každý posudkový lékař posuzuje trošku jinak) změna na 36 bodů nevyřeší...