Vlákno názorů k článku Než pošlete své dítě na lyžařský výcvik od cumil - Tady jde opravdu o něco jiného než dělat...

Zrovna tak můžete chtít po lidech, aby vytáhli paty z města a učili se sjíždět vodu, potápět, střílet pistolí, bungee jumping, běhat maraton, bruslit nebo jezdit na kole.
»Ten, kdo se s tím neseznami uz jako dítě, ten nemá prakticky šanci se to naučit v dospělém věku« - a proč by se to měl učit jako dospělý? Pokud k tomu najde vztah, a nechce to dělat pro peníze, je vždy čas na to začít. Vidíme spoustu dětí, co je rodiče nutí už od děctví do nějakých pitomostí, a ty děti jsou časem nešťastní, uteče ji dětsví, které ani pořádně neprožily. Navíc jim vyberou něco, co se většinou líbí rodičům, ale ne už tak dětem. Naopak, děti, až dostanou rozum, si sami něco zvolí, byť je to již v dospěláckém věku.
Já osobně, do čeho mne v mládí nutili, nyní vyloženě nesnáším. A lyžování k tomu zcela jistě patří.
Správně jste to přirovnal k vojně. A kdo měl (nebo má) vojnu rád? Pokud se kouknu na nějakého dnešního profesionálního vojáka zblízka, zjistím, že je to svým způsobem debil s vypatlaným mozkem neumějící nic jiného kloudného, než zabíjet. Jeden má rád komínky, druhý by furt zabíjel, třetí by furt pochodoval, čtvrtý řve jak gestapo, pátý stále šekoho osahává svými bojovými hmaty ... no občas na veřejnost prosáknou nechutnosti typu šikana nepřítele či podřízeného, pokud není válka, nemají se tihle cvoci kde realizovat ve svých úchylkách, tak to zkouší na jiných. A zrovna tak podobně se chovají instruktoři na horách, kteří chtějí mít za každou cenu z dětí mistry světa, a když to nezvládají, tak je mnohdy ztrapňují, jako kdyby kvůli tomu, že neumí, měl být konec světa. A takovýto přístup jsem zažil nejen já, manželka či brácha, ale s kým si na téma nucení do nečeho povídám, tak i mnoho dalších známých a příbuzných, kteří "odolali" vnucovacím metodám.

To jste ale pak asi nebyl na klasickém lyžařském výcviku, který je předmětem článku a o kterém se tu všichni v diskuzi baví.
Takové vybočovačky ze stereotypu si dnes asi troufne málokterý instruktor či učitel, do chvíle, než se stane nějaký průšvih. Jednalo se asi o nějaké instruktory-začátečníky nemající ani tuchu o tom, co by se nedejbože mohlo stát. Nebo o lehkomyslné, kterým se ještě žádný průšvih nepřihodil.
Měli-li by již za sebou nějaké vyšetřování či stížnosti rodičů, těžko by nějaké vybočení tolerovali.
Většina učitelů dnes nechce jezdit ani na klasické školní výlety (o několikadenních ve vyšších ročnících ani nemluvě), protože dnešní mládež se chová jak utržená ze řetězu a pedagogové jsou jednou nohou v kriminále.