Autore, možná byste v rámci svého výkladu měl vzpomenout vývoj právní úpravy výpočtu škody v trestním právu. Ono to je totiž tak, že pokaždé, když se zvýšila hranice škody, tak se našel nějaký škarohlíd, který argumentoval naprosto stejně, jako arguzmentujete vy, tedy tak, že je to "moc". Praxe ovšem velice záhy ukázala, že to pro zloděje moc není. Ono jich totiž není tolik, kteří by si při krádeži samotné sčítali, za kolik už toho "pod kabátem" mají, ale prostě kradou.
Jinak souhlasím s tím, že ze zákona neměla zmizet úprava "postižení" za skutek, kdy opakovaným dopouštěním se přestupku téhož druhu, tedy přestupkovou recidivou, se z pachatele přestupku mohl stát pachatel trestného činu. Té úpravy je škoda, protože měla podle mého názoru velice preventivní účinek. Nechce se mi to hledat, ale až někdy budu mít náladu, tak se podívám, která politická reprezentace tuhle "šikovnou" právní úpravu ze zákona "shodila".