Vazeni,
V zemich jako Holandsko, Rakousko, je standartem, ze nemocenska je vyplacena od 1 dne nemoci. V plne vysi tedy 100%.
Nevím proč si pořád zaměstnavatelé stěžují. V Holandsku a Rakousku mají cca -2-3* vyšší mzdy než u nás. Jsem přišly nadnárodní firmy vydělat na nás. Vůbec se nebavme o tom, že je povinností ze zákona v Rakousku vyplácet 13 a 14 plat. Vždy na konci pololetí daného roku.
Firmy na vyplácení nemocenské mají peníze. Jen je převádějí do sídel mateřských firem v zahraničí.
Závěrem, At zahraníční firmy zaplatí to co mají.
Tak za to, jak jsou nastaveny výrobní procesy, tlak na produktivitu je zodpovědný management dané firmy, společnosti. To nelze přesouvat na zaměstnance. Ti samozřejmě mají dané své pracovní povinnosti ve smlouvě a ty předpokládám v naprosté většině také plní. ČR je někde na přelomu 60. a 70. let 20. století , kde se nacházely země jako jsou SRN, Francie, Nizozemí... Je naprosto mylná představa, kterou se zde snaží rozšiřovat pravicové politické strany, že produktivita práce je zde výrazně nižší než třeba v nám blízkém Rakousku. Naopak, pracovní tempo je zde často vyšší než v mateřské firmě na "západě". Jen se 1/4 až 1/3 náklady na zaměstnance. I proto lidé v pohraničí často zamířili do zmiňovaného Rakouska či Německa. A světe div se. Ve stejné firmě dělají v Rakousku v nižším tempu, s více volnými dny (svátky, dny pracovního klidu, nižší fond pracovní doby) a to za za 3 násobek mzdy. Kolik již takto odešlo například řemeslníků, zdravotních sester, lékařů, pečovatelů o seniory, ale i kuchařů, pracovníků v pohostinství, prodavačů, řidičů kamionů atd. Situace se v ČR lepší jen pomalu. Obávám se, že ani příští generace se nedožije, že se dotáhneme třeba na zmiňované Rakousko. To by se muselo tak na 20 let hospodářsky zcela zastavit. Takže realisticky, minimálně 2 - 3 příští generace. Možná kolem roku 2100.
Jenže ono "pracovní tempo" má na produktivitu práce jen omezený vliv.
Před časem mi líčil jeden pokrývač, jak se jejich firma přhlásila do konkurzu na zaizolování střech na celém sídlišti. Dostali se do závěrečného výběru s jednou rakoskou firmou. A v posledním kole měli předvést, jak to umí - každá firma dostala jednu střechu a ať ji zaizolujou. Tak češi začali makat, běhat s rolemi izolace, ..., zatímco rakušani se začali po střeše procházet, vyměřovat ji, něco si připravovali, klídek, pohodička. No a když češi celí splavení na konci dne tu střechu dodělali, tak rakušani už měli několik hodin hotovo. Ono nestačí jen běhat, makat, mít vysoké "pracovní tempo". Ono se taky u toho musí mystet a musí se to umět zorganizovat. Tohle je to, co dělá naši produktivitu (a tedy i naše mzdy) třetinové vůči západu.
Pohádky, Pavle. Jo, kdyby jsi tohle vyprávěl před 25-ti lety, asi by ti spousta lidí, nejspíše drtivá většina, věřila. Ale dnes? Dnes kdy má drtivá většina lidí zkušenosti s prací v zahraničí i s prací zahraničních firem u nás, to je už dost slabé.
Ostatně tuhle konkrétní pohádku jsem slyšel prvně asi před 20-ti lety...
Možná Vaše neznalost pramení z absence hlubších zkušeností, jak se pracuje ve státech kolem nás. Vycházet z náhodného rozhovoru s kamarádem, známým, jedné paní na ulici je nedostatečné a promítá se do takového hodnocení povrchnost, subjektivní posouzení. Jsem ochoten uznat, že před improvizací je třeba dát vždy přednost předepsaným postupům, zvoleným technologiím. Mé zkušenosti jsou opřeny o 20 let práce pro německou, rakouskou a maďarskou firmu a to v zahraničí. Syn pracuje v Německu v oboru v přímé péči o seniory. Takže to není zprostředkované známým řemeslníkem, které má spíše hodnotu postesku než cokoliv jiného.
Pro ten příběh je typické i toto: žádné identifikační znaky. Místo, čas, cokoli. Neřekne, kdy a kde se to událo, zda ČR, Rakousko, někdo někde jinde. Neřekne, jak velká ta "zkušební střecha" měla být. 10m2, střecha jednoho domu... nic.
Kdepak, tohle je stejný příběh, jako strejda ze západního Německa, co má foťák, který vyfotí ženskou v šatech a na fotce je bez šatů. Jak jsem psal, poprvé jsem ho slyšel před 20-ti lety, úplně stejný a nekonkrétní.
Pracuju více než 20 let v německé IT-firmě, zpočátku jako zaměstnanec, posléze se firma z České republiky stáhla, ale práci "východňárů" potřebuje, takže teď už víc než 5 let na vlastní ŽL. A protože jsme do Německa jezdili do centrály a pracovali s více národními týmy, mohu taky porovnávat. Není to tedy JPP (= jedna paní povídala), ale to, co jsem sama viděla a zažila.
Němci nás mají těžce na háku. Pro ně kdokoli z Východu je prostě podčlověk, i kdyby byl ověnčen několika doktoráty a oceněn Nobelovou cenou. Chovají se k nám asi tak, jak my k Ukrajincům, případně Vietnamcům. Drbou nás naprosto výstavně, vždycky jim záleží na tom, aby vydělávali ONI, nám dají jen to, co jim jaxi odpadne od stolu. Oni nepotřebují, aby se dobře vedlo NÁM, oni potřebují aby se dobře vedlo JIM. Takže pokud bude mít firma v Čechách dobré výsledky a zisky, vždycky si najdou cestu, jak ty zisky dostat k nim. Buď k nám pošlou svého managera a tomu dají plat vyšší, než by měl v Německu (protože ze zisků z práce našich lidí to zaplatí a německému managerovi se sem zrovna moc nechce a krom toho má rodinu, že), nebo si to odčerpají ve formě poradenské činnosti. Když naši lidé nesměli jít legálně pracovat do Německa (5 let po vstupu do EU), platilo to jen pro někoho. Pokud to byl IT-vysokoškolák, lékař nebo vysokoškolák z jiného oboru, dostal výjimku a mohl v Německu legálně pracovat. Jen přes naši firmu odešlo za nějakých 7 let přes 30 vysokoškoláků do Německa nebo do Rakouska, tedy přesně z Čech i za Slovenska, protože česká pobočka v počátku své činnosti zastřešovala i Slovensko. Zpočátku brali tyto lidi za normální plný německý plat, posléze začali drbat i je. Dělo se to tak, že člověk po VŠ byl označen za praktikanta. Byl sice zaměstnancem české pobočky, ale pracoval v centrále v Německu za těchto podmínek: měl stravu a ubytování zdarma, 2x do roka mohl na náklady firmy odcestovat do ČR za rodinou. V Česku dostával minimální mzdu(!!). Měli slíbeno, že po zapracování, nejdéle po roce, nastoupí za vcelku slušný plat v Čechách, v Německu jsou proto, aby poznali své budoucí kolegy a dobře se naučili jazyk, protože posléze budou komunikovat s centrálou a znalost jazyka budou potřebovat. Po roce na ně byl vyvíjen nátlak, aby zůstali ještě jeden rok, že pak už určitě budou pracovat v Čechách. Jediný z nich to vydržel 1,5 roku, ostatní dali výpověď a šli jinam. Středoškoláci byli ve firmě výjmečně, většinou účetní, někdy asistenti marketingu, lidi s nižším vzděláním než SŠ firma nezaměstnávala. Všechny naše účetní skončily postupně na berňáku a oproti platu i chování německého managementu si polepšily. Jeden z kolegů odešel studovat VŠ se slovy "až tady jsem poznal, že titul je de facto vstupenkou do lepší společnosti. I kdybych uměl jako Pámbu, tak při předložení vizitky bez titulu se na mně všichni dívají jako na někoho podřadného, u zákazníka si pak neškrtnu vůbec". Platy jsme neměli nic moc, chování německých managerů byla neskutečná buzerace (oni nadlidi, my východní póvl), a to i zákazníků (!!!). Bylo běžné, že do české firmy přijel německý manager a udělal tam takové extempore, že firma vypověděla smlouvu, protože Němci nepochopili, že i ředitel v české firmě má za tuto firmu zodpovědnost a že v Čechách po xx letech kapitalismu vyrostli sebevědomí ředitelé, kteří si nesednou na zadek před někým jen proto, že přijel z Německa. Bylo až lidsky nedůstojné, jak jsme se snažili Němcům zabránit, aby přijeli do českých firem, abychom jejich vinou neustále nepřicházeli o zákazníky (kdo se pohybuje v marketingu, tak ví, jak je těžké sehnat zákazníka, zvláště pak v takovém oboru, jako je IT-systém pro řízení firem, kde zakázky začínají na miliónu).
Takže jedna z příhod: byli jsme v Německu začátkem července na letním firemním festu (= slavnost). Protože fest byl v pátek a my tam byli od pondělí, využili Němci našeho pobytu a všechny národní skupiny měly do konce týdne vyřešit stejný úkol. Potřebovali jsme cosi přehrát do systému, že to pak Němci zpracují, leč systém v jednom kroku prostě kolaboval. Nicméně se ten krok dal obejít, protože některé věci se v IT dají dělat více způsoby a všechny jsou přitom správné. Němka, co to zpracovávala, to neuměla a že musíme počkat na technika, ale ten přijde až příští týdem, to my tam už ale nebudeme. I vyšoupli jsme Němku ze židle a poslali ji na kafe, krok jsme obešli, nezitím přišla Němka s kafem, už věděla, co a jak a pokračovala dál. Z asi 23 národních týmů jeme my byli JEDINÍ, co úkol splnili, ostatní se spokojili s faktem, že systém kolabuje a Němci nestíhají. Myslíte, že jsme dostali pochvalu? I co vás nemá, holenkové! Dostali jsme SPRĎÁKA za to, že jsme Němku vyšoupli ze židle (údajně jsme se k ní nezachovali kolegiálně) a že jsme "nepoužívali standardní pracovní postupy". Jo, Němci by tak přiznali, že jsme byli v něčem lepší, to určitě.
Za těch víc než 20 let, co s nima spolupracuju, je už fakt nemusím. My jsme dobří, nemáme se jako stát za co stydět, ale pokud se u nás nezvednou platy, tak nám budou mladí lidé neustále odcházet pryč. Dneska už znají jazyky a povětšinou umí pracovat s počítači a mobily. My se to učili natvrdo za pochodu (a učili jsme se to setsakra dobře!).