Pokud má zaměstnanec nevyčerpanou loňskou dovolenou, má nepochybně nárok i na letošní dovolenou, protože pracovní poměr trvá a nejprve se čerpá loňská dovolená (nemůžu pro tuto praxi najít explicitní normu, ale ze zákona to tak nějak vyplývá a rozhodně je praxe taková).
Letošní dovolená přitom zpravidla bude alespoň ve stejné časové výměře, jako ta loňská.
Zaměstnanec má právo určit jen termín čerpání té loňské dovolené, ale zaměstnavatel i termín čerpání té letošní dovolené. Obě určení tedy mohou bez problémů obstát vedle sebe.
Musí být pouze dodrženy požadavky §217 odst. 1, zejména šetřit oprávněné zájmy zaměstnance. Určit letošní dovolenou na letošek je nejen právem, ale přímo povinností zaměstnavatele, takže s námitkou "já jsem si letos všechnu vyčerpat nechtěl" zaměstnanec uspět nemůže.
PS: odhlížím od v tomto kontextu spíše výjimečných případů, kdy by nárok na letošní dovolenou nevznikl, nebo vznikl jen jako dovolená za měsíce či dny (nikoli tedy dovolená za kalendářní rok), protože to by znamenalo, že zaměstnanec v prvním pololetí odabsentoval nebo odmarodil minimálně polovinu dnů - ovšem absentér by si asi tu dovolenou alespoň zčásti vybral na toto (nebo by to byla čistá áčka a pak by ho asi vyhodili) a marod dost možná taky.