Tak jsem koukala, jaký domek si můžeme koupit do 2 milionů v širokém okolí Brna. Člověk by si řekl, koupí nějaký malinký, časem to třeba půjde rozšířit.. no houby. Domek se sehnat dá, ale není to nic, v čem by se dalo bydlet. Za 2 mega jde jen o domky v úplných zapadákovech a ve stavu, že je od roku 1950 nikdo neudržoval.. Sotva tomu drží střecha. Co máme jako mladý pár s tímhle domem dělat, když je to to jediné, na co můžeme v dnešní době dostat hypotéku, ale ani na opravy nám nezbyde??
Třeba jsem jen já divná, ale platit celý život nájem (který se pořád zvyšuje a lze jej čím dál hůř zvládat) za cizí byt mi nepřijde jako dobré dlouhodobé řešení. V důchodu (ať už budou nebo ne), bych ráda byla zajištěná nějakou vlastní nemovitostí, kterou bych mohla v případě nouze třeba prodat a přestěhovat se například do garsonky. K čemu mi ale pak bude to, že jsem svými penězi celý život splácela někomu jinému hypotéku?
Tak to asi nejsem běžný člověk, ale já jsem do banky pro hypotéku nešla. Já jsem se obrátila na stavební spořitelnu, která měla lepší podmínky, než byly hypotéky v bance. Ono je to totiž hlavně o informacích. Jak už pak něco vlastniíte, jsou zajímavé i úvěry ze Státního fondu rozvoje bydlení, tam se na některé typy rekonstrukcí dalo dosáhnout na úroky 0%, popř. 1%, tam pak ani hypotéka nemá šanci, protože je proti tomuto drahá. Ale fakt je, že jsem hledala info na netu a pak hlavně papírovala, papírovala a papírovala. Co mi taky jiného zbývalo, když jsem měla nic moc plat a navíc jsem se rozvedla a nedostávala žádné alimenty. Já bych mohla finanční gramotnost vyučovat i na vysoké škole.
Je zajímavé, jak stále žije ta legenda, že nemovitost na hypotéku je lepší než nájemní? K hypotéční splátce je nutné připočítat dále energie a fond oprav a mnohdy i pojistku jak té nemovitosti tak i plátce. Takže to může ve výsledku přijít dráž. A to už vůbec nemluvím o tom, že do úplného splacení celé částky plátce žije defacto také pouze v nájmu. O byt může kdykoli přijít také.
Co je ale asi nejhorší, člověk se stává vězněm té nemovitosti. Nelze jí za pár opustit a jít dál, což v nájemním bytě problém není.
Energie nemůžete počítat, platíte je jak ve vlastním, tak v nájmu. Fond oprav a pojistku nemovitosti sice neplatíte jako nájemník, ten platí majitel, a hádejte z čeho? No přece z nájemného, který zaplatíte Vy jako nájemník. Jenže to žádný nájemník nevidí. Ti mají jen plnou hubu práv, chtěli by levné bydlení, ale když jim nadhodíte možnost hypotéky, taky rychle ucuknou. Ale bydlet by chtěli a pokud možno kvalitně. NIKOMU z nich ale nedochází, kolik takové bydlení stojí. Kolik stojí materiál (a nebudeme se přít o tom, že to není levná záležitost), kolik stojí práce řemesníka (tím není myšleno práce rychlokvašeného neumětela, protože je rozdíl, jestli vám dlaždičky položí pologramot nebo fachman. Upozorňuju, že rozdíl poznáte na první pohled. Fachmani holt dělají pro střední a vyšší vrstvy, pologramoti opravují ubytovny, protože tam to stačí. Rozdíl v kvalitě práce je kolikrát opravdu propastný). Dále máte pravdu v tom, že když nebudete platit hypotéku, můžete o byt přijít. Jenže po 20- nebo kolika letech placení hypotéky jste plnohodnotným vlastníkem bytu, zatímco jako nájemník jste vlastníkem akorát tak štosu složenek. A to je to, o co tu kráčí.
Chytáku, když budou platit nájem, tak nebudou mít z čeho spořit. Celý jeden plat padne na nájem. Nu, nemusejí jít do vlastního, mohou zůstat v nájmu celý.... produktivní život. Až přijde nemoc, či staroba, na nájem už nebudou mít, tak mohou vyloupit banku. Když se povede, dobrá. Když ne, také dobrá, v obou případech mají kde bydlet. V tom druhém i se stravou.
Ani tentokrát jsi nezklamal. Když ty věci jednoduše nevycházejí, to jsou počty na úrovni prvního stupně základní školy, tak napíšeš "Tak v tom případě jsou finančně negramotní."
Ono se stačí podívat na inzeráty a porovnat to se mzdami v regionu. Tedy blízkém regionu - auto - tudíž dojíždění za prací bys jim také nedopřál, viz. výše.