Vlákno názorů k článku Nejlevnější hypotéka? Už brzy s ní začne stát, úrok bude těsně nad procentem od Jerry001 - Bohuzel 1,2M nestaci ani na okresni mesto, kde...

Vemte to z té druhé strany za těch 400k si koupíte pouze nějaké lepší nové vozítko

Že to rovnou nepřepočteš na krabičky cigaret, chytráku?

To by asi ve vašem případě bylo optimální to přepočítat na krabičky nebo ještě lépe na chlast. To si normální člověk vydělá úplně bez problému. Já v nájmu bydlel a stejně mi většina platu zbyla. Ale pokud někdo dělá za minimálku tak se není čemu divit..

Věděl jsem, že nezklameš.

Milá Evo, bydlet u maminky nemusíte. Vaše generace je prostě neskutečně ovlivněná reklamou. V reklamě vás madírukou, že přece nebudete bydlet doma s rodiči, vy musíte bydlet ve vlastním a mít svoje vlastní pohodlí a soukromí. Ale to je, vážená dámo, jen Vaše rozhodnutí. My kdysi bydleli u rodičů a naprostou samozřejmostí nebyl mamahotel, ale od první výplaty jsme dávali rodičům příspěvek na živobytí a taky si odkládali zdroje na založení vlastní rodiny. Jenže vy chcete všechno v té nejvyšší kvalitě, přece se nebudete omezovat, že, šetření je pro blbce, to vy teda rozhodně nejste, vy jste každý ředitel Zeměkoule, a chcete mít to všechno především HNED. Vy se přece nebudete v ničem omezovat, život se má žít a užívat. Takže vystudujete, pak se několik let užívá na dovolených a posléze si vzpomenete, že si založíte rodinu a najednou s překvapením zjistíte, že nemáte kde bydlet. A začnete brečet, kdepak že na to máte vzít. Takže, moje milá, nebulte, uchopte pomocnou ruku, co se nechází na konci vašeho vlastního ramene a začněte makat! Na vlastní bydlení se opravdu nechá našetřit, jenže se musí začít VČAS! Začít si odkládat třeba ještě na studiích z brigád. Já jsem si třeba ještě na studiích z brigád našetřila na auto, sice na ojetinu, ale bylo to moje první auto. A to jsem studovala v době hlubokého socialismu. Bydlení následovalo. Ano, byla i dovolená, ale třeba pod stanem nebo za pár šušňů přes kamarády. A na vlastním bydlení se taky makalo, nedělalo mi problém házet cihly nebo kamení, lepší než fitko, na zdravém vzduchu a ještě za mnou byla vidět práce. Měla jsem spolužáka, který měl taky hluboko do kapsy. .Ještě v době socialismu si sehnali stroj na tvárnice a veškeré tvárnice na stavbu rodinného domku si dva kluci sourozenci vyrobili ručně, pěkně po pracovní době ve fabrice. Jeden si pak postavil vlastní nový domek, druhý zdědil po rodičích staré zemědělské stavení a zrekonstruoval ho. Vzájemně si pomohli, aby hezky bydleli oba. Záleží na tom, co preferujete, jestli kavárničky, koupálko a dovolenou na Mauriciu, nebo vlastní bydlení.
PS: podobné řeči, jako máte Vy, měla moje dcera ve dvaceti taky. Jak si bude užívat a podobně. Dneska kmitá jako fretka a konečně jí došlo, že vlastní rodina je především práce, a to 24/7, zvláště pak když máte malé děti.

No, já to pochopil zcela jinak, Jarmilo. Nejde o pohodlí a rozežranost Evy, pro kterou by nebylo bydlení u maminky dost nóbl, ale o pohodlí a ohleduplnost k rodičům Evy.

Jo spořit se musí. Ale také je nutno vzít dost odlišné podmínky panující dnes, a to co jsi zažila za socialismu. Za socialismu jsi mohla s nepohodlím bydlet na "svobodárně" za max. 10% čistého platu. Chápej, jde o to, co ti zbude na spoření. Nedělejme tu ze sebe debily s kecy o prochlastání a prokouření. Dnes například na kraji Prahy stojí nájem 3+1 20.000 Kč. Můžeš se smluvit s dvěma dalšími, počítej s nějakými výpadky a údržbou, reálně tedy alespoň 7.500 Kč. Tedy skoro polovina běžného platu čistého člověka v tomto věku. Znovu opakuji: to nemá nic společného s kouřením, alkoholem, brečením, makáním, skromností. To je úplně obyčejná matematika.

To musí každý bydlet ausgerechnet zrovna v Praze?
Krom toho tu byla řeč o rodině, nikoli o sdíleném bydlení mladých lidí. Mimo Prahu je nájem nižší, stejně jako ceny nemovitostí. Do Prahy se dá i dojíždět, žada lidí tam za prací dojíždí třeba z Liberce, Benešova, Příbrami. Milovic a dalších míst.
Nebo se taky dá žít i bydlet mimo Prahu, Praha přeci není jediné místo, vhodné pro život.

A když už tu byla řeč o socialismu, tak za socialismu řada mladých lidí bydlela s rodiči. Ne že by se jim zrovna dvakrát chtělo, ale byty pro všechny prostě nebyly. Takže hodně mladých lidí (a ženili a vdávali se dřív než dneska, běžně kolem 20.roku věku už mívali 1.dítě), bydlelo s rodiči třeba ve 3+1 a třeba 10 let čekali na přidělení dekretu na nájemní byt. V jednom bytě tak klidně bydlely i 3 generace. A opět to nemělo nic společného s alkoholem ani kouřením, lidi makali a spořili i tehdy. Akorát dneska mají víc možností, jak se k vlastnímu bydlení dostat.

Ještě dodatek: zkusmo jsem najela na iDnes a na prodej realit. Ve středočeském kraji je dneska na prodej celkem 108 bytů velikosti 2+1 v ceně do 2 mega. To je vám málo? Vpodstatě ze všech těch míst se dá do Prahy dojíždět, leckde je i práce mimo Prahu. Je tam třeba byt v Kutné Hoře za 1.3 mega. To by mladá rodina na hypotéku nedala? Jo, já jsem zapomněla, nekoupili si náhodou na splátky plazmu a hifi-věž, že už jim nezbývá na hypotéku?

Šmarjá! Tak si tam dosať jiné město. A úměrně tomu i platy. Ve výsledku potom není rozdíl...

A s tím dojížděním opatrně - zvláště když sama mluvíš o rodině. Co je to za život, ráno 2 hodiny dojíždění, 8,5 hodiny práce, večer 2 hodiny dojíždění. Kdy se ta rodina potká? Kdo se postará o děti? Co náklady na dojíždění? To má být řešení hodné vyspělé kapitalistické společnosti?

No tak hlavně že dnes ty byty jsou. Ach jo.

Bydlím 100 km od Prahy. Dojížděl do ní manžel mé dcery. Autem, přímo od domu. 1 cesta cca 1,25 hodiny, měsíční náklady cca 10.000,- Kč. Já jsem dojížděla v místě bydliště, z jednoho kraje města na druhou stranu, cca 5km, zpočátku na kole, posléze MHD. A teď se podržte, vážený: moje cesta do práce byla o cca 0,25 hod.!! (ano, rozumíte dobře, o pouhou ČTVRTHODINU kratší, než cesta 100 km do Prahy!!). Je třeba si uvědomit, že jsem musela dojít z domu na zastávku MHD, počkat na bus (když mi ujel, jel další až za hodinu), přejet oněch 5 km a z jiné zastávky zase jít do práce.

Máte dojem, že každý má práci do 5 minut od domu? Co měli říkat dělníci za 1.republiky, když denně chodili pěšky do práce taky 10-12 km a přitom dělali 16-hodinové šichty? Kolo bylo tehdy docela luxus, Auto měli jen páni továrníci. A taky se ty rodiny někdy sešly, jinak bychom tu my nebyli.
Máte dojem, že třeba dojíždění po Praze trvá několik minut? I v Praze dojíždějí lidi do práce i hodinu a víc. Mají ale protio nám výhodu, MHD jim jede častěji než jednou za hodinu.

Copak neumíš počítat? 10.000 Kč + 5 hodin měsíčně se ti zdá "pouze". A to navíc v dost ideálním případě, bo to časově vychází kraj Prahy. Ne dále. Jenže ani to není pravda, viz dále:
vysvětli těch 10.000 Kč měsíčně. Mě to tak nevychází. 100 km ráno + 100 km večer = 200 km denně. počítejme 20 pracovních dní = 4.000 km měsíčně. Cena 1 km osobním automobilem = 3 kč palivo + 3 Kč amortizace, údržba, pojištění = 6 Kč/km = 24.000 Kč/měsíčně. Tedy o 14.000 Kč více, nežli uvádíš.

"Máte dojem, že každý má práci do 5 minut od domu? "
Nepodsouvej mi vlastní výmysly. Já nic takového nenapsal.

Srovnání s dělníky před 90-ti lety? To jako vážně? Nečteš denní tisk a nesleduješ televizi? Tam tvrdí, že se máme nejlépe v dějinách. Tak proč takové srovnání? Proč předpokládáš nulový pokrok za 90 let?

Víš, co mne fascinuje na vaší generaci? Že ve všem hledáte problém. Po r. 1989 nás masírovali, jak se máme houfně stěhovat za prací, že v USA je to běžné. Jaxi přitom někdo zapomněl, že rozloha USA a Československa (jo, tenkrát ještě Československa) je diametrálně odlišná, nehledě na to, že třeba Slováci se za prací stěhovali už dávko, už někdy od pol.19.stol., taky je jejich potomků v severní i jižní Americe spousta. A taky mne fascinuje, že vy za nic nemůžete, to vždycky ti ostatní. Dojíždět nemůžete, to je moc a) peněz, b) času, c) nejede vám vlak, bus, auto, letadlo, kolo, máte prošlapané boty... Další výmluvy by nebyly?

Připomínáš mi jednu spolužačku mojí dcery. Ta přišla na to, že když má problémy v manželství, může za to její matka. Ona ji totiž nenaučila vařit. Holčina se sice vdávala až ve 27 letech, ale do té doby jen přišla z práce a byla tááák děěěsně unavená, že si musela jít odpočinout. Tak vleže klofala do fejsbúčku, pak se došla najíst a zase si lehla. A maminka, aby se nemusela dívat na otrávený a zpruzený obličej dcerunky, když ji náhodou požádala o pomoc v kuchyni, tak radši uvařila sama. měla to rychleji a bez debat. No, a pak se dcerunka vdala a hodlala takto pokračovat. Tu pokec s kamarádkama, tu klobání do fejsu... Jenže manžel a dítka byli jiného názoru. Najednou viděla, že když přijde z práce domů, že už si nemůže lehnout, protože je děěsně unavená, ale že musí uvařit, případně upéct, taky utřít prach, vytřít, umýt okna, uklidit nádobí, před Vánocemi upéct nějaké to cukroví a vedle toho ještě dohlížet na děti, protože malé děti nemůže nechat bez dozoru. A že vlastní domácnost je práce 24/7, když třeba dítě onemocní a večer pozvrací celou postel, klidně i dvakrát za sebou. Za to všechno mohla ovšem její matka. No jo, ono totiž na fejsu všechny kamarádky psaly o paření a nikoli o probděné noci s řvoucím dítětem, že. Matka sice říkala, ale dcerunka jaxi nevnímala. Takže následoval těžký pád na ústa a probuzení do reality. Jo, jo, vítej mezi námi rodiči.

PS: amortizaci jsem nepočítala. To už bych musela započítat i náklady na zakoupení auta. Nicméně to dojíždění trvalo cca rok, pak začal jezdit rychlík s velmi příznivou dobou jízdy, ta zůstala víceméně stejná jako předtím autem. Někdy byl i rychlík rychlejší, protože na kolejích nejsou takové zácpy jako na silnici. Takže měsíční náklady na dojíždění se smrskly na cca 3.000,- Kč, což byla oproti autu významná finanční úspora. No, a dneska je všechno opět jinak, neb dojíždí do Německa a občas létá, protože je to rychlejší a oproti autu i levnější.
A ještě k dojíždění: ono to ani v Praze není idylka. Moje spolužačka bydlí na Letné, do práce to měla nějakých cca 20 minut, dělala v blízkosti Staromáku. Pak jí přestěhovali práci do Vysočan, kam nejede metro, takže se crcá tramvajemi a busem. Byť bydlí v Praze a jezdí uvnitř Prahy, tak jí cesta do práce trvá přes 2 hodiny, zpět dtto. Je nas..štvaná a otrávená, ale pár let před důchodem už jinou práci nesežene. Má teda výhodu, že už nemá malé děti, to už by to časově nezvládala.

Povím ti Jarmilo, jaký je mezi námi rozdíl: ty nevidíš problém v tom, co jsi sama nezažila, a co si ani velmi přibližně nedokážeš spočítat. Já si to všechno vyzkoušel. Dokonce ještě více nežli 100 km. 1 a 1/4 roku. Ty ne. Tvoje lži "A taky mne fascinuje, že vy za nic nemůžete, to vždycky ti ostatní." jsou celé tvůj výmysl - bo se ti hodí do tvého vidění světa. Je to sprosté.
Házíš mě do jakési "generace", aniž bys tušila, kolik mi je.
Dál jsem to nečetl, je to na mě příliš neslušné.

Milý xf, co se týče spotřeby, jistě se nebudeme přít o tom, že existují auta s nižší, ale taky vyšší spotřebou. Tudíž polemizovat o tom, jestli jsou náklady na dojíždění 10.001 nebo 10.100 je nesmysl. To už bych tam mohla rovnou započítat, že když dostane dotyčný chřipku, tak má třeba ve dvou měsících náklady nižší, neb marodil na konci jednoho a na počátku měsíce druhého. Rovněž tak se nemusíme přít o tom, že některá auta vyžadují častější opravy, jiná jsou držáky, kolikrát bez ohledu na značku, někdy i slušná ojetina vydrží víc, než nové auto. Ono spíš šlo o to, aby bylo jasně patrné, že na takovou vzdálenost určitě nebude dojíždět popelář, číšník nebo operátor na lince, protože v porovnání k jeho mzdě jsou ty náklady prostě tak vysoké, že se mu to nevyplatí.
Neboj, taky jsem dojížděla. Sice ne 100, ale "jen" 65 km. Vlakem. Ráno v před pátou z domova, večer doma kolem 19:00. Jenže to bylo za svobodna a bezdětna, Měla jsem dojem, že jen pracuju, jezdím a spím. Taky jsem to vydržela jen 1,5 roku, pak jsem se radši usadila a našla si práci v místě bydliště.

Na rozdíl od tvého vidění světa jsem se snažila problémy řešit, ne je házet na jiné ve stylu "já nic, to Franta, Lojza nebo Marjánka". Ono to není generací, to je bohužel společenská masírka na objednávku politické scény. Úkolem této masírky je vždycky poukázat na nějaký nešvar ve společnosti a pak k němu hledat viníky. Po r. 1989 to bylo jednoduché, za všechno mohli komunisti. Jistě, mohli hlavně za to, že vytvořili tak malé zdroje, které stačily jen na 15 let rozkrádání. Pak už bylo obviňování komunistů příliš vyčpělé, tak přišly nové masírky. Třeba to, že současná generace živí důchodce a důchodce by bylo třeba likvidovat, aby nám neujídali našeho těžce vydobytého chlebíčka. Nikomu z pisálků ale nedošlo, že prakticky každý důchodce pracoval, za socialismu to ani jinak nešlo, neb byla pracovní povinnost, a že si taky zákonitě platil odvody na důchod. Ti lidi nemohli za to, že peníze na důchody, vložené do fabrik, se ve víru privatizace vypařily tu na Seychely, tu do Karibiku nebo do záhadných švýcarských kont. Taky bylo třeba celému národu vsugerovat, že všechny fabriky byly špatné a že nás spasí kapitalismus a kamarádíčkové ze Západu, protože to jsou ti hodní strýčkové, co jim dělá radost pomáhat slabším. Tak jsme fabriky rozdali, rozprodali, vykradli a pozavírali, protože my přece nemusíme pracovat, za nás budou pracovat jiní, my se budeme válet na pláži na Seychelách nebo na Mauriciu, pososávat drinky a koukat po spanilých domorodkách, v případě žen po domorodcích. Jak to, že půlka národa neleží na těch vysněných plážích a nepososává exotické drinky? Jak to, že 30 let po pádu komunismu cca 1/3 národa řeší, kde vlastně bude bydlet a jak bude žít, když na značnou část jejich výplaty čeká každý měsíc exekutor?
Další masírkou jsou mýty o nenažraných majitelích ubytoven, kteří tyjí ze sociálních dávek nebohých tmavších spoluobčanů. Dodavatel energií netyje ze sociálních dávek? Copak on dodává elektřinu a plyn bezplatně? A co dodavatel vody? Co trafikant, který prodává cigára? Hospodský v hospodě? Uvědomuje si někdo, jaké náklady musí majitel takové ubytovny vynaložit, aby ji udržel v rozumném stavu? Derazitovat, dezinsektovat, častěji malovat, uklízet bordel, protože existuje skupina lidí, kterým je jedno, že voda teče proudem, protože oni ji přece neplatí, a když na ni nebude, tak se půjde dělat kravál na Úřad práce a zase budou další dávky.

Možná se vám zdá můje psaní neslušné, ale to bude asi tím, že to píšu na "plná ústa" a v některých věcech si fakt servítky neberu. Mně se totiž líbily ty pindy: v Praze je koupě bytu drahá - tak jdi do nájmu. Jo, to nejde, přece nebudu platit koupi bytu někomu jinému. Tak si kup byt mimo Prahu a dojížděj - to nejde, přece se neuvážu na jedno místo, co když se mi tam po nějaké době nebude líbit, popř. dojíždění stojí čas, peníze, z některých míst nejede vlak... prostě samé výmluvy na to, jak něco nejde. Což takhle hledat možnost, aby to šlo?

A mimochodem, paní Jarmilo, když jste napsala:

"[bla bla bla, spousta nesouvisejících zmatených myšlenek, bla bla bla]
Tak si kup byt mimo Prahu a dojížděj - to nejde, přece se neuvážu na jedno místo, co když se mi tam po nějaké době nebude líbit, popř. dojíždění stojí čas, peníze, z některých míst nejede vlak... prostě samé výmluvy na to, jak něco nejde. Což takhle hledat možnost, aby to šlo?"

To co podle vás ti dnešní třicátníci vlastně dělají?

Nebydlí u maminky, protože se nechtějí tísnit, nebydlí v nájmu protože nechtějí platit někomu jiném, nebydlí ve vlastním, protože hypotéku nechtějí, nebydlí za městem, protože dojízdět nechtějí ... to si fakt myslíte, že se akorát všichni válejí na tom Mauriciu (protože pracovat taky nechtějí, samozřejmě) pod palmovými listy, a popíjejí mléko z kokosu, který si právě prakem shodili z palmy?
Protože ve Vašem vidění světa zjevně nic nechtějí a tak nic nedělají, nikde nejsou a nic nemají.

> Autem, přímo od domu. 1 cesta cca 1,25 hodiny, měsíční náklady cca 10.000,- Kč.

Dobře si je prohlédněte, i díky těmto máme vzduch v takovém stavu, v jakém je.

Nejdříve se zamyslete proč to dělá. To není důsledek, ale příčina....

Vás to asi trochu štve, že už to nyní tak není, že? :) Do Prahy se dojíždět samozřejmě dá, ale to chcete opravdu značnou část života strávit cestováním za prací? Já tedy opravdu ne.

Jo, jenže když jsem viděl ceny nájmu pro rodinu (3+1/3kk) tak jsem se na to vyprdnul a radši dojíždím to bych ze svého nadprůměrného platu dal skoro polovinu jenom za nájem a to odmítám. Jako posuďte sami dát 25k za nájem... Je fakt prda...

Bydlet v Praze je nutny, korporatni dzoby za "stovaka" mesicne jinde nejsou a za min se dneska neda prezit.
Taky je tam spousta kin, divadel, naplavka, letna, hromady holek venku a na parties, porad se neco deje, na malym meste se po dvou dnech nudim.

"Záleží na tom, co preferujete, jestli kavárničky, koupálko a dovolenou na Mauriciu, nebo vlastní bydlení."

To je takový oblíbený argument starších generací: "Voni se flákaj, tak nic nemaj" - ale to není popis reality, jen "kultura pohoršení", která slouží k tomu, abyste se mohla vyvyšovat.

Ale jaká je realita?

I s mírně nadprůměrnou mzdou muže cca 50K hrubého (pro ženy je nadprůměr 40K) má v Praze pár 90K hrubého, to je +-55K čistého.
Když bydlí v nájmu (2+KK), dají za něj 15-20000 Kč, něco stojí jídlo, oblečení, doprava, takže kolem 25-30K čistého zbude (a to teda rozhodně na žádný Mauricius nejezdí).

Otázka zní - s 30K měísčně, za jak dlouho našetříte na byt za 4 miliony?
A pokud stavíte svépomocně, za jak dlouho našetříte na pozemek za 2 miliony - pokud jste ho nevyhrála v Bingu/dědictvím ?
A víte, že pro ně poslední 3 roky ty byty a pozemky zdražují cca stejně rychle jako oni šetří?
Tj. na něj nenašetří nikdy (pokud nebudou mít to štěstí, že budete mít ne TROCHU, ale VELMI nadprůměrnou mzdu)?

To je právě to, co je pro mladou generaci frustrující a to, proč chtějí bydlení HNED - protože vidí, že nemovistosti zdražují rychleji, než jsou oni vůbec schopni šetřit (to asi nemůžete pochopit, protože jste to nezažila).
A já se jim tedy vůbec nedivím.

Milá Jarmilo, jste neskutečně hloupá. Žijete v době, která se stala minulostí a absolutně nechápete dnešní dobu. Pokud bych měl srovnávat, tak věřte že dnešní mladí musejí vykonávat mnohem více práce než vaše generace. Musím se smát, když slyším vaše ročníky, že oni se naučili ten "Windows" a Office", což dnešní mládež bere asi jako umět si zavázat tkaničky u bot. Pryč jsou doby, kdy se do práce chodilo "odpočívat". Ceny nemovitostí jsou markantně vyšší v přepočtu než za doby, kterou tady vy a vaše generace prezentujete. Vyčítat někomu, že si neumí našetřit na bydlení je čirá hloupost. Vaše generace je práce neschopná, nechtějíc se učit ničemu novému, zato mladí , aby se měli alespoň tak dobře jako vy musí umět od A do Z. My jsme si tuto dobu nevybrali, my jsme se do ní narodili. Kdybych měl tipovat, jak vy byste zvládla dnešní start z nuly, tedy ne bydlení od komunistů za hubičku alá bytu 3+1 za 35 000Kč při mzdě 1500Kč měsícně, byla byste ve stejné situaci a zbyly by vám oči pro pláč. Našetřila byste si tak leda na kůlničku, kterou by jste splácela dalších 15-20 let a pokud by jste byla sama, nezmohla by jste se na nic a mohla by jste pracovat těch vašich 24/7 (jednoduše pokud byste chtěla bydlet, ne nadstandardně, šla byste si pro hypotéku i tak).
Já osobně mohu říct, že jsem žil u rodičů do svých 27 let právě z toho důvodu, pracuji od 18 let a koupil jsem si vlastní bydlení. Po našetření 1/2 hodnoty nemovitosti a mohu vám říct, že ani to není výhra. Dnes má nemovitost 2,5 násobnou hodnotu a kdybych ji měl kupovat dnes, tak si to s našetřeným půl miliónem nemůžu dovolit, abych nejel na krev ( a to se mzdou +/- 40 000 netto.)
Vaše hlásání o mamahotelu je neadekvátní a pateticky pokrytecké, vzhledem k tomu jak se za komunistů dávalo bydlení "zadarmo" a vše se díky vašim ročníkům rozkradlo.
Vy byste prostě tuto dobu sama nepřežila, protože jste absolutně slepá a buďte ráda, že nežijte v tom, co jste nám a vašim dětem připravili(a). To, že bydlíte ve vlastním a mnoho mladých ne, protože jednoduše nemůže bez hypoték neznamená, že jsou rozežraní a neschopní. Mnoho z nich se určitě musí ohánět více než vy a zdaleka se nebudu mít tak dobře jako vy.

"Kdybych měl tipovat, jak vy byste zvládla dnešní start z nuly ... Já osobně mohu říct, že jsem žil u rodičů do svých 27 let" - milej zlatej, vy jste bydlel u rodičů do svých 27 let. Važte si toho, já přišla o oba rodiče ve 14 letech, zabili se při autohavárii. Taková legrace vám převrátí život naruby ze dne na den. Takže jsem šla se sladkého dětství rovnou do dospělosti a už v těch 14 jsem se musela starat sama o sebe. Jistě, bydlela jsem až do 23 let u příbuzných, ale oni mi jasně říkali, že mi mohou poradit, ale já se bohužel musím rozhodnout, jde přece o mne. Nebojte se, nejsem zbohatlík, ani restituent, musela jsem se v životě setsakra ohánět, abych přežila. I proto vím, co obnáší vlastní bydlení. Naši totiž začali stavět, když mi bylo 12 let, když přišli o život, zdědili jsme s bráchou hrubou stavbu bez oken a bez dveří. Za 1,5 roku nás do té hrubé stavby komunisti vystěhovali, potřebovali náš byt (nájemní, obecní majetek). My tam nebydleli, byli jsme u příbuzných. Strýc byl naštěstí zedník a my s bráchou dělali Doma na stavbě přidavače a o spoustě věcí jsme věděli. Věděli jsme tedy, že okna a dveře byly zadané u truhláře, byly i zaplacené, ale po smrti rodičů dal truhlář dřevo na půdu, protože nevěděl, co se bude dít. Takže strejda poprosil všechny příbuzné, ti se sjeli a pomohli aspoň zazdít okna a dveře, abychom se mohli do domu přestěhovat. Když jsem pak chtěla dům zkolaudovat, narazila jsem na to, že v domě bez kolaudace se nesmí bydlet, já tam nejenom bydlela, ale měla tam i trvalé bydliště. V rozporu s tehdy platnými zákony. Naštěstí paní, co dělala kolaudace, byla rozumná, a když viděla všechny podklady, prohlásila, že "státní moc udělala chybu a nikdo jiný ji nemůže napravit, než opět státní moc". Takže v mých 24 letech jsem sice měla zkolaudovaný dům, ale opět v rozporu se všemi možnými předpisy - neměl fasádu, což to by ani tak nevadilo, ale bohužel neměl ani schodiště a další prvky, které prostě být musí. Jenže na to nebyly peníze, měla jsem rok po absolutoriu na VŠ, jednu kapsu prázdnou, druhou vysypanou. Takže jsem nejprve odkoupila polovinu nemovitosti od bráchy, ten tam bydlet nechtěl (splácela jsem to cca 12 let, do splátek šly všechny volné zdroje, které jsem byla schopna dát stranou) a poté se začala starat o dostavbu. Mimochodem, ty schody jsme měli až nějakých 18 let po kolaudaci, protože schody mne netrápily, ale nejdřív se muselo vyřešit topení. V zimě tam totiž bylo i 12 st.C. I já jsem si postupně brala úvěry na dostavbu, ono totiž v době, kdy jsem kolaudovala, hypotéky a úvěry na stavby ještě neexistovaly, to je až vymoženost tohoto režimu. Máte skutečně dojem, že jsem od "komunistů dostala bydlení zadarmo?" A fakt máte dojem, že se dnešní mladí musí ohánět víc, než jsme se kdysi museli ohánět my? Víte, já se jen naučila počítat a nevyhazovat peníze za kraviny. Což můžou i dnešní mladí, nebo se mýlím?
PS: nechtějte ani vědět, jaké problémy jsem musela řešit v souvislosti s bydlením, Proti tomu je nějaká hypotéka na 20 let procházka růžovým sadem.

30k brutto? To jsem vydelaval jako nekvalifikovana sila v roce 2010 po skole zeb zkusenosti