Možná by tento stát neměl provozovat 2 daňové režimy.
Hradě by měl přiznat, že polovinu toho co kdo vydělá mu sebere.
Živnostník by tedy platil 50% daně či poplatků.
Potom by ale měl dostat výhody zaměstnanců.
1. Pokud nic nevydělám nic neplatím a ne docela vysoké minimální poplatky.
2. Proplacenou dovolenou.
3. Pořádnou nemocenskou od 1 dne ve slušné výši stejně jako zaměstnanec.
4.Teroretický nárok na pořádný důchod jako zaměstnanec.
5. Jako bonus třeba i částečné proplacení neuhrazených faktur.
( pokud zaměstnavatel neplatí zaměstnanci platí úřad práce.)
atd.
Opravdu mi přijde hloupé hádat se kdo je na tom lépe.
Navíc je špatné, že stát tuto situaci umožnil a následně chce zbuzerovat část lídí, kteří takto pracují a budou mít tu smůlu, že přijde kontrola a cosi se jí nebude líbit.
Bod 2: prostě si dáváte stranou 1/12 (či podobný podíl) svého příjmu. Fakticky stačí ve srovnání se spoustou zaměstnanců míň, protože spousta zaměstnanců si musí vybírat půldny či dokonce celé dny dovolené na spoustu věcí, na které Vám stačí jen si přeorganizovat kalendář a vyhradit si hodinku či dvě času.
Body 3, 4 a 5 jsou v nejlepším případě polopravdy. Zaměstnanec s nadprůměrným platem dostává na nemocenské jen zlomek mzdy, takže se vyhýbá nemocenské jak čert kříži a nemoci přechází nebo si bere dovolenou. Takže úplně stejně jako živnostník (a, mimochodem, ten zaměstnanec dostane zaplacen až 4. den, první tři marodí zadarmo). Za situace, kdy živnostník odvádí cca čtvrtinové odvody na důchodové pojištění, ale zaměstnanec by měl jen cca 1,5x větší důchod (a to ještě nepočítám s další nivelizací důchodů v budoucnu). A úřad práce platí jen v případě, že je zaměstnavatel v insolvenci. Když zaměstnavatel jen nechce platit, tak úřad práce nic neproplácí.
Zaměstnanci je proplacen až 4.den nemoci, ale OSVČ není ani druhý měsíc, a to je rozdíl! Pokud OSVČ onemocní 2.den v měsíci a nemocenskou ukončí až předposlední den měsíce následujícího, nedostane na nemocenské ani korunu, byť byla nemocná bez dvou dnů dva měsíce, a ještě zaplatí sociální+zdravotní.
OSVČ má tu základní výhodu, že se může rozhodnout, jestli si nemocenské pojištění platit bude nebo ne. Když si neplatí, tak samozřejmě nic nedostane. Když platí, dostane od 15. dne. Zaměstnanec má smůlu, platit si musí, i když jako já nemocenskou nečerpá.
V případě zaměstnance 4.-14. den pracovní neschopnosti platí zaměstnavatel. Čili to jsou zase další peníze, které v připadě OSVČ může zaměstnavatel vyplatit přímo, zatímco u zaměstnance je musí mít připraveny pro případ, že zaměstnanec omarodí.
S názorem na bod 2 souhlasím 1/12 odvedu ne státu ale sobě a proto logicky platím méně. Pokud bych odváděl stejně logicky bych chtel tu 1/12 zpět. K té 1/12 nesmim zapomenout přičist 4000 Kč na minimální soc a zrav. a kdovíjaké pojištění a proto bod 1.
3 nemocenská je jiná, ale byla by stejná, samozřejmě vysoko příjmový zaměstnanec i živnostník by dostali stejně málo, ale vždy stejně.
Nízkopřijmová skupina by na tom byla lépe. Jinak nevím, že stát ubral nemocenskou i zaměstnancům. Oprava, tedy od 4. dne.
ano bod 4 je polopravda, jen bůh ví jaké dostanem důchody a co si za ně koupíme.
Bod 5 ale ne, samozřejmě, že by živnostník neběžěl na úřad s každou nezaplacenou fakturou. Pokud by ale díky nezaplaceným fakturám zkrachoval a ukončil živnost paky by opět dostal náhradu jako zaměstnanec jehož podnik skončí v insolvenci.
Přidám v této souvislosti bod 7. dostal by stejnou podporu v nezaměstnanosti jako propuštěný zaměstnanec. Současná podpora je opět výsměch.
Máte to koukám pomotané.
ad 2) Dovolenou si hradí zaměstnanec sám - musí si na ni vydělat a následně si ji musí vybrat. Povinně.
ad 3) Nemocenská je až po 2 týdnech (donedávna to bylo po 3). Do té doby platí náhradu mzdy zaměstnavatel, ne stát. Tzn. že náhradu mzdy platí de-facto zaměstnanec.
ad 5) to jsou technikálie. Pokud bude OSVČ platit stejné odvody jako platí zaměstanec+zaměstnavatel nebude zdaleka problém, aby měl v insolvenci "státní podporu".