Stěžovatel má nejspíš pravdu, ale formu, kterou to upřesnil prostě nezvládl. Urážet přes pocity, dojmy a smyšlenky je blbost, za kterou byl vymáchán nejen on, ale dost pravděpodobně i ten nešťastník, kterého zastupoval. Měl být věcný, uvést racionální důvody, které ho vedly k vyslovení podezření z podjatosti, tj. nepřipouštění důkazů, odmítání protokolování podstatných náležitostí a skutečností, přiložit názor odvolacího soudu na práci soudkyně a uvést i nezpochybnitelný fakt, že soudkyně si prošla dvěma rozvody, což ovlivní pohled kohokoliv, kdo si tímto prošel. Ústavní soud je ovšem také kapitola sama o sobě a už drahně let, pročež se za něj neustále stydím. V tomto případě mi přijde komická ta část výroku Ústavního soudu, která tvrdí, že osobní život soudkyně není vůbec směrodatný. Člověk, který si projde dvěma rozvody rozhodně v případě třetího takového rozvodu, byť ne jeho, nebude rozhodovat racionálně. Žena soudce dost pravděpodobně nabude dojmu, že všichni muži jsou prevíti a bude stranit ženě. Muž soudce dost pravděpodobně nabude dojmu, že všechny ženy jsou potvory a bude stranit muži. Tato oblast soudního rozhodování by měla mít, dle mého názoru, vysloveně nařízeno, aby byla soudcována soudci a soudkyněmi, které si rozvodem neprošly a mají dlouhodobý partnerský vztah.
"Tato oblast soudního rozhodování by měla mít, dle mého názoru, vysloveně nařízeno, aby byla soudcována soudci a soudkyněmi, které si rozvodem neprošly a mají dlouhodobý partnerský vztah."
Jen aby se pak neukázalo, že soudců schopných splnit tyto podmínky je po čertech málo. Navíc ono "dlouhodobý partnerský vztah" taky nemusí znamenat nezaujatost, psyché je mrcha úskočná, v tom vztahu mohou být problémy, které si ale partneři nepřipouštějí, a bude-li soudit někdo s potlačenou agresivitou vůči opačnému pohlaví, kterou si v případě rozvodu může bezpečně zástupně ventilovat... No potěš koště.