Sice nejsem bohatý klient, ale větička z onoho telefonátu z článku by mě také neoslovila. Dnes už je rybníček vylovený a ono není pomálu kde brát. Uhrovatý mladíček v nepadnoucím kvádru s příšernou kravatou ve mě vzbuzuje lítost do té doby, než vytáhne desky společnosti, kterou zastupuje. Většinou to jsou všiváci z OVB, BrokerConsulting, Partnets nebo podobných kruhů. Pak už ve mě vzbuzuje pouze zlost. Být ovšem majitel desítek nebo stovek milionů, takovýhle existence bych nepouštěl přes práh.
Bohatý člověk (pozor, nikoli zbohatlík - to je rozdíl) zpravidla poradce nepotřebuje. Právě proto je bohatý. Umí se o své peníze starat sám. Neříkám, že se nemůže zeptat, ale ptá se vždycky lidí, u kterých má jistotu, že ho neokradou.
Pro bohatého člověka jsou aktiva (neříkám peníze, těch má zpravidla minimum) víceméně radost, pro některé jsou i vášní a pracovat s nimi zatraceně umí.
Zbohatlíkovi je to jedno, nakradl jednou, nakrade i podruhé. A chudí, to znamená ti, co nemají ani desítky milionů to zpravidla neřeší.