K předchozím příspěvkům: nemusí se vám to líbit, ale to je prostě fakt - můžete si to spočítat. Zvyšuje se průměrný věk i pravděpodobnost dožití, zhoršuje se poměr mezi platícími a vyplácenými. S tím neuděláte nic ani když opravdu moc chcete, aby to tak nebylo.
Že mezi důchody před 20 lety a důchody dnes není zase tak velký rozdíl, to je také pravda (ve smyslu poměru mezi průměrnou mzdou a důchodem). Mnohem více se můžou lišit životní náklady, ale zase - na "dobré" adrese je to celkem pochopitelné, a tam prostě může bydlet jenom ten, kdo na to má. Hodně lidí se na důchod stěhuje z měst na venkov (pravda, vím i o opačných případech, hlavně ze zdravotních důvodů). Zkrátka člověk musí být flexibilní a přizpůsobovat svůj život aktuálním možnostem. A zase žádné kecy s tím nehnou.
A konečně - pravda je, že důchod před druhou světovou válkou prostě nebyl pro všechny. Proti tomu po válce to prostě šlo, tak se to tak udělalo, a lidi si na to zvykli (žádný div, na takové věci si člověk zvykne raz dva). Bohužel situace se mění a už to tak dělat nejde (resp. jde, ale za značnou cenu, kterou stávající přispěvatelé do systému asi nebudou akceptovat), takže je nutno zase ten systém upravit, změnit. NIC NETRVÁ VĚČNĚ, ani láska k jedné slečně. A ani důchodový systém...
Nedá se nic dělat. Taky z toho nemám radost, samozřejmě, znamená to pro mě větší výdaje na budoucí zajištění, ale holt to jinak nepůjde.
Protestováním se realita nezmění...
Již mnoho diskutujících oprávněně namítá tento fakt: je všeobecně známo, že od převratu v r. 1989 stále není důchodový fond oddělen od státního rozpočtu. Při tom donedávna byl tento fond stále ve velkém PŘEBYTKU a všechny postkomunistické vlády ho likvidovaly tím, že ho zařadily do státního rozpočtu a tak ho vykrádaly.Takže žvásty o neschopnosti fungování stávajícího důchodového systému říkejte tomu, kdo seno žere. Nemluvě o tom, že t.zv. Pravice úmyslně snižuje přímé daně a tím i příjem peněz do důchodového fondu. Tím je tento fond škrcen dvojnásobně. Komu to slouží je jasné.
Důchodový fond byl v přebytku do roku 1996 včetně a dále pak v letech 2005-2006. Což mi nepřijde jako nedávno.
Stávající důchodový systém může samozřejmě fungovat libovolně dlouho, ale za předpokladu, že se z něj vyplatí pouze to, kolik se vybere. Jinými slovy, státní důchod bude, ale menší.
Je třeba si uvědomit, že sazba SaZ pojištění v čase klesá. Začinali jsme na 13,5% (zaměstnanec) + 36% (firma). Dnes jsme na 11%+34%. Rozdíl zůstal plátcům daně k jejich spotřebě (po zaplacení daně z příjmů samozřejmě) - takže je jasné, komu slouží.
A jak souvisí přímé daně s důchodovým účtem, tedy netuším. Podle mého nijak.
Mezi přímé daně zahrnuji (možná nepřesně) i platbu firem za sociální pojištění zaměstnanců (důchodové pojištění) a tento druh platby byl dle mých info za Topolánkovy vlády snížen. Tím se pak logicky do státního důchodového fondu vybírá méně peněz. Oceňuji Váš zájem a Vaše uvedená (snad správná) čísla.
Tak říkáme tomu sice SaZ pojištění, ale chová se jako daň.
Podíval jsem se na starší výplatní pásky (po ruce je máím od roku 1993) a vývoj byl následující (zaměstnanec + firma) : r.1995 a dále : 13,25% + xx%, rok 2006: 12,5% + xx%, r.2008: 12,5% + 35%, r.2009, 2010 : 11% + 34%. SaZ poj. placené zaměstnavatelem se dříve na výplatních páskách neuvádělo, takže nevím.
Podstata je, že v systémech (je třeba zohlednit i zdravotní pojištění) nyní chybí cca 4,5% z daňových základů oproti době před cca 20 lety, což bude obnášet řádově 40 mld. Kč, což už je znát. Tyto peníze se neprošustrovaly (narozdíl od jiných), ale zůstaly v kapsách daňových poplatníků a pokud si dobře pamatuji, tak si moc lidí nestěžovalo.
Slušelo by se podotknout, že se změnila i skladba rodiny. Zatímco před 2. sv. válkou pracovalo jen málo žen, protože tzv. rodinný servis (vaření, praní prádla, šití oděvů, úklid, péče o děti) byla práce pro 1-2 pracovní síly, byly vdané ženy většinou v domácnosti, v domácnosti střední třídy byla ještě k dispozici služka. A muži tuto domácnost na rozumné úrovni uživili.
Po 2. sv. válce byla mužská pracovní síla zdecimovaná. K tomu, aby mohly ženy nastoupit do pracovního procesu, bylo třeba zajistit služby pro rodinu. Nejenom jesle, školky a školní družiny, ale třeba rozvojem používání elektřiny a s tím spojeného používání praček a elektrických sporáků. Zatímco před 2. sv. válkou musela žena ráno zatopit a poté uvařit oběd, totéž bylo s prádlem, po 2. sv. válce jen otočila knoflíkem. Záporem už ale bylo to, že rodinu uživil teď už ne jeden, ale dva pracující jedinci. Zároveň ale byli zabezpečeni staří lidé, kteří dostávali státní důchod (na který si předtím celý život platili).
No, a dneska jsme se dostali do situace, kdy dva pracující jedinci mají dost do dělat, aby uživili sami sebe. Na pořízení dítěte si mají našetřit, pořízení vlastního bytu je pro ně celoživotní zátěž, k tomu si mají ještě našetřit na důchod. Já osobně čekám dost velký propad porodnosti. Pokud máme dojem, že zatím neklesá, tak si uvědomme, že porodnost nám zachraňují naši tmavší spoluobčané, kteří ale nebudou do systému nic odvádět, spíš z něj budou dlouhodobě čerpat. Je otázka, jak nám to ovlivní nejen důchody, ale i celý sociální systém. Mně osobně se to vidí dosti černě.
To je dobrý postřeh, ale souvisí spíš obecně s posunem ke specializaci. Zatímco kdysi když měl někdo hospodářství, tak byl do značné míry soběstačný a kupovat musel jen to, co si nevyrobil sám, dnes je soběstačnost nedosažitelná, a to i na venkově (leda by si někdo oblíbil extrémně asketický život). Takže méně/nic si toho uděláme doma, všichni někde pracujeme a všechno si kupujeme.
Ohledně skladby populace: bohužel, je to asi tak. Pro mě to je další důvod, proč nespoléhat na státní systém - ten se s takovým vývojem zhroutí mnohem dříve, než se dostanu byť i jen na dohled důchodu :( Co ovšem budou dělat ti, co si nemají z čeho našetřit, to je otázka - jenom se zdá, že politici na ni nemají odpověď (a vůbec, dělají, že nic neslyší).
Zapomenula jste podotknout, že životní komfort běžných lidí v současné době je na úrovni přinejmenším srovnatelné s vyšší střední třídou první republiky.
Konkrétní příklad: můj pradědeček byl soudce (podle tabulky v článku velmi dobře placený člověk), ale přesto se čtyřmi dětmi, ženou v domácnosti (tehdy jak jinak) a snahou ušetřit na dům (který si nakonec ke stáru skutečně postavil) neměli maso na stole ani zdaleka každý den a prababička obracela v ruce dvakrát každé vajíčko.
Když byl pradědeček soudcem v Jílovém a dědeček chodil na gymnázium do Benešova, chodil od vlaku v Poříčí do Benešova pěšky.
Dědeček si první automobil koupil až jako docent, pradědeček ho neměl nikdy.
A znovu zdůrazňuji, bavíme se o rodině soudce, tedy tehdy minimálně vyšší střední třídy.
Myslím, že kdyby dnešní dělnické domácnosti byly ochotny přistoupit na takový životní standard, tak by jeden plat kvalifikovaného dělníka třeba plus vlastní výpěstky ze záhumenku pro rodinu často stačil.
Samozřejmě, když má rodina mít každé dva roky pro každého člena nový mobil (a náklady na jejich provoz) a dohromady nejméně jednu novou televizi, k tomu jednou za několik let nové auto (a náklady na jeho provoz), pračku, myčku, příp. sušičku a každý rok zimní a letní dovolenou, tak ten druhý plat padne kolikrát jen jen na tyto vymoženosti, o kterých se rodině soudce za první republiky ani nesnilo.
Ušetřil jste mi psaní, taky mě napadlo něco podobného, ostatně i vzpomínky mých pra(pra)rodičů byly podobné, přitom také spadali minimálně do střední třídy, někteří spíš do její vyšší části.
Dovolím si tvrdit, že kdyby dnešní člověk i s mírně podprůměrným platem žil při stejném materiálním zabezpečení jako bylo obvyklé dříve, tak i při dnešním nárustu ceny bydlení a energií pořád většina z nich dokáže měsíčně odkládat možná i několik tisíc korun. Jenže nároky jsou holt dneska úplně jinde...
Podle mě je zakopaný pes spíš v tomhle, nesmírně stouply nároky na "běžný standard".
Nelze než souhlasit. Znám poměrně dost mladých rodin a párů, které - podle vlastních slov - musí žít z ruky do huby kvůli hypotéce. Ve skutečnosti si ale alespoň dvě dovolené v zahraničí neodřeknou (Alpy all inclusive v zimě, Chorvatsko v létě), mobil, televize, PC, notebook je u nich samozřejmostí, ale podle měřítek mnoha lidí jsou vlastně socky a snad skoro chudáci, když musí ve 30 splácet hypo. Jinými slovy - buďme rádi, že se máme takto dobře a prakticky nikdo tady (CR, Evropa) neumírá hlady ani v zimě nezmrzne, většina ostatních věcí je těžký nadstandard.
No mě to podle údajů z článku vychází tak, že čím menší je poměr produktivní: důchodci, tím větší penze. Před válkou 20:1, po válce 6:1, nyní 2,5:1 a důchody větší a větší. V roce 2050 má být poměr 1:1, tak vychází důchod větší, nežli nyní (reálný důchod samo). Celá ta urputná snaha o obrovský koláč cca 300 mld Kč je v souladu se současnou tendenci - zprivatizovat zisky a případné ztráty kolektivizovat.
Aha, takže budeme počítat: řekněme, že důchod bude 10 000 Kč. Při poměru 20:1 to znamená, že každý pracující dá 500,- při 6:1 už je to 1666,- při 2,5 už jsou to 4000,- a při 1:1 dá každý těch 10 000,- o tom to je. Můžeme mít samozřejmě pořád stejný systém, i stejnou výši důchodu, ale budeme platit čím dál víc na sociálním.
Jenže v době kdy byla ta imaginární pětistovka nebyl důchod 10 000. Pokud by platilo, že plat byl Vašich 1200 a důchod byla třetina platu tedy 400 Kč pak každý z těch dvaceti lidí platil 20 Kč. Což je 1,6 % dnes je průměrná mzda 24 000 nebo správněji 32 200 Kč a sociální je 7560 Kč což je celých 23,5 % mzdy. Navíc důchod vzrostl na víc jak polovinu průměrné mzdy (10123Kč pro rok 2011), protože z důchodu se pochopitelně neplatí daň a je třeba ho porovnávat s čistou mzdou tedy v našem případě 18 500 Kč. V případě, že by důchod kopíroval dnešní průměrnou mzdu pak by v onom roce 2050 platil každý cca 31 % jen na sociální pojištění. Převedeno na dnešek čistá průměrná mzda necelých 16 000 Kč. V podstatě by plat a důchod byly téměř stejné částky...