Názory k článku Mýty a omyly v exekuci: Nezaplatím, mám odlišný názor na svůj dluh

Při dnešní nezaměstnanosti vězňů je vyšší pravděpodobnost, že pracovat nebude, navíc pracovat nemusí. Hodně vězňů odchází do civilu s dalším dluhem, kterým je úhrada nákladů na věznění. Takže trestní oznámení je sice možné, ale v praxi si tím matka fakt nepomůže.
Na tomto poli kriticky selhává stát. Soudy, policie i vězení jsou v jeho kompetenci. Jenže státu – ač se pilně hrabe v našich peněženkách a vydloubané peníze vydává i na neskutečné blbiny – je situace nějakých dětí srdečně šumák. Pokud by stát konal jak má, k těmto situacím by nedocházelo.

A co by mel stat delat? Platit to sam?

Jednou z úloh státu by měla být pomoc znevýhodněným členům společnosti. Protože dítko je malé a pro svůj věk se nemůže bránit, vyžaduje po jistou dobu zvýšenou ochranu této společnosti. Když už si celý slavný stát osobuje např. právo odebírat děti z rodin a umísťovat je do výchovných zařízení, měl by pomáhat taky těm znevýhodněným. Ne tím, že je sebere z funkční rodiny a frkne do děcáku, ale že pomocí svých složek, které platíme ze svých daní, pomůže znevýhodněnému rodiči se dostat k jeho penězům. Budete se divit, ale kdyby stát na tyto úkoly zvysoka nedlabal, ušetřil by nemalé výdaje. V současné době udělá jedno: dá rodiči (zpravidla matce) doplatek do životního minima. Tím jeho role končí. Takže pokud se rodiče naoko rozvedou a žijí stále spolu, matka klidně společné bydlení zatluče a stát jí platí sociální dávky. Pokud by ale stát konal a pomohl jí k nevyplácenému výživnému, nemusel by jí ani dítěti platit sociální dávky.
Totéž při zavření do basy: dotyčný v base nepracuje, protože nemusí! On je sice zavřený, ale pracovat NEMUSÍ!! Promiňte, takovou Ameriku nebudeme jistě podezírat ze socialismu, ale tam třeba vězeň pracovat MUSÍ. Kdejaké americké město ve velikosti českého okresního města chce mít na svém území věznici, protože tam má levný zdroj pracovních sil pro ne zrovna populární práce. Takže v Americe vězni třeba čistí kanalizace. Za to dostávají peníze, z nich hradí náklady na vězení a taky např. dlužné výživné. Stát ušetří své zdroje a má na placení Kalouskových složenek (jenže v Čechách bohužel ty zdroje vezme a rozfrcá jinde).
I kdyby stát tyto výdaje platil sám a považoval je za zálohové platby, které si následně vezme na neplatícím občanovi, ušetřil by. Ty ouřady, co toto provádějí, už stejně platí. Tak holt by za ty peníze odváděli příslušnou činnost.

Tohle dost dobre proste nejde. Otcu (i matek), ktere nemaji zadny majetek a ani zadny prijem je strasna spousta. Nekteri s rodinou neziji (maji stanovene vyzivne) a nekteri s rodinou ziji (a tudiz vyzivne stanovene nemaji). Financne v prdeli jsou obe skupiny uplne stejne, ale jenom jednu znich byste zvyhodnila. V podstate by ste udelala rozvrat rodiny financne vyhodnym a to nejde.
–
P.S.: Kdyz totiz ma rodic nejaky prijem, nebo majetek a neplati stanovene vyzivne je mozne zazadat o exekuci a k penezum se dostat. Takze stat tam nemusi zasahovat. Takze rozebirame jenom situaci, kdyz u povinneho rodice neni kde brat.

Btw. kdyz matka nema penize na vyzivu sveho ditete, tak prijde socialka a dite da do decaku (dokonce ani nezabavi majetek matce). Kdyz nema z ceho platit vyzivne otec, jde do vezeni.

Shodneme se na tom, že otec i matka mají živit své dítě/děti. Pokud jsou nemocní nebo invalidní, měli by dostávat jistý peníz od státu, k tomu přece pojištění slouží.
Pokud žijí spolu, není co řešit. Jsou rodina a jako rodina řeší všechny problémy.
Pokud spolu jako nežijí, ale přesto čerpají dávky, protože se skutečnosti žijí, jde o podvod, ale není snadné ho odhalit. To neodhalíte, to musí někdo bonznout. Já se právě snažím navrhnout takový systém, aby nešlo stát dojit, jako se to děje dneska. Není řešením sebrat nebo snížit dávky všem bez rozdílu, jde o to vyplácet je tak, aby potřebným zbylo co nejvíc. My zatím místo toho živíme armádu přerozdělovačů.

Ale preci neni cilem zvyhodnovat ty kteri rodinu rozbiji tim ze stat prevezme za otce vetsi cast zodpovednsoti kdyz s ditetem zit nebude, nez kdyz s nim zit bude, vzdyt to by naprosto nedavalo smysl. Prave v tuto chvili je to daleko smysluplnejsi, protoze stat nenecha matku s ditetem chcipnout a doplati jim do zivotniho minima, stejne tak jako doplati do zivotniho minima i rodine, ktera otce ma a s nimi trvale zije (kdyz rodina nema odpovidajici prijem). Pokud se vam ty peni zdaji malo, tak je to problem prilis nizkeho zivotniho minima pro dite, ne problem ze by stat mel platit alimenty za nevydelavajici ot­ce.

Jsem daleka toho nechat někoho „chcípnout“ hlady. Stát by měl zajišťovat i práci, třeba formou obecně prospěšné práce. Ani nemůže zvýhodnit ty, kteří rodinu živí. Ale měl by požadovat zdroje od těch, co se třeba práci vyhýbají a na děti nedají ani floka.
Stát může platit alimenty za otce. Ale POUZE ze předpokladu, že si je vezme od otce zpět! Čili státní rozpočet de facto nevydá ani floka, peníze vydá, ale z druhé strany do něho natečou. Tím ušetří na sociální podpoře a zároveň znevýhodní ty, co se o rodinu a děti nestarají.
Chápete můj myšlenkový pochod?

Nic nemá pouze mrtvej, tam nastupuje sirotčí důchod.
Pokud se někdo záměrně placení vyhýbá, nastupuje druhá cesta: obvinění z trestného činu, zavřít do basy a tam přinutit pracovat. V našem státě nereálné, protože vězeň pracovat nemusí.
Promiňte, nedomnívám se, že čtvrtina neplatičů nic nemá. Akorát na to zvysoka dlabou a stát je v tom podporuje, protože nic nedělá a aby nemusel dělat už vůbec nic, tak je omlouvá a hází matkám pod nohy administrativní klacky, aby je od vymáhání odradil. Frkne matce nějaký doplatek do životního minima a šmytec. Co by ho to pálilo, zdroje najde v šátrání v kapsách daňových poplatníků. Já to zažila na vlastní kůži. Soudce klidně řekne,že „otec nemůže platit výživné, protože by mu nezbylo na hospodu, což je jeho jediné kulturní vyžití“, což byl výrok, který mne tak vytočil, že jsem ho posílala i na ministerstvo spravedlnosti. Otce to následně stálo střechu nad hlavou a soud dokonce musel i konat. Na ty kecy soudců jsem od té doby dosti alergická, a to mám zkušenosti z obou stran, jak z pozice toho, komu má být plněno, tak z pozice toho, kdo má plnit, protože jsem podobné problémy pomáhala řešit v širší rodině.

Dejte příklad někoho, kdo nic nemá.

Tu a tam lze takové potkat v Praze, celý svůj majetek mají s sebou v igelitce a smrdí jak hyeny.

Presne tak a hodne z nich jsou to otcove co alimenty neplati a po rozvodu prisli o celou rodinu i byt, velmi rychle i o prijem a proste nejsou schopni alimenty platit. Maji plne ruce prace s tim, aby uzivili sami sebe.

Ale jak nekoho donutite pracovat? Mate tri moznosti, nedat mu najist a nebo ho bit, kdyz nebude pracovat a pripadneho ho nakonec zabit. Ani jedno z toho neni v normalnim sate mozne. Navic porad je prace mene nez kolik je nezamestnanych. Mnoho z tech nezamestnanych jsou nezamestnani pravem, protoze proste jsou tak neschopni, ze by je zamestnal jenom blazen. Takze jedina moznost je je zamestnat „naoko“, treba na lepeni pytliku, coz je prace pro praci a nikoli pro nejaky ekonomicky efekt (uz v davnem komunismu existovaly na tuhle praci lepicky).
–
Jeste jednou: Z tech z nichz se neco vymlatit da, z tech to stat vymlati pomoci exekuce (nemusi za neho platit), z tech kteri nic nemaji se nic vic uz vymlatit neda. A zivotni minimum, je pro to aby ten clovek prezil, neni mozne mu toto odejmout a nechat ho zabit. Stat nemuze stavet zivot jednoho cloveka nad zivot jineho.

Řeč není o tom, jestli z rodiče neco „vymlátím“. Řeč je o tom, že pokud mám dítě, mám za něj zodpovědnost a bohužel jednou ze zodpovědností je toto dítě živit. Že to něco stojí? Jo, tak to si mám uvědomit předtím, než si to dítě pořídím!! Dítě za to nemůže, ale je na tom hodně bito.
Takže asi tak: stát po r. 1989 naprosto rezignoval na řadu problémů. Nechci se zastávat komunistů, ale některé věci byly zmáknuté a rušit jsme je nemuseli. Byly podnikové ubytovny. Na nich bydleli svobodní, osamocení (z jakéhokoli důvodu) a třeba i ti rozvedení. Dneska v podobných zařízeních bydlí Ukrajinci, kteří tu pracují načerno a podle toho to taky v těchto zařízeních vypadá. Nemusíme hned každého zavírat nebo z něj „vymlátit zdroje“. Ale třeba města by měla mít pro tyto lidi nabídku práce, třeba i málo placené. Zametat ulice může i poloviční invalilda. Jenže my jsme tyto práce vyčlenili pro alternativní tresty a ti chudí právem nechtějí, aby se na ně společnost dívala jako na trestance.
Levné ubytování a i nějaká ta práce se najít dá. Pravda není to na vyskakování, ale ve větších městech existuje Armáda spásy a lidí na úklid také není dost. Copak musejí tuhle práci dělat jen Ukrajinci? Neříkejte mi, že všichni ti, co je potkáváte na ulici a jejichž jediným majetkem je igelitka, jsou tak nemožní, že v rukách neudrží ani hadr a koště. Spíš řekněme, že někteří lidé prostě nejsou k práci a že ta množina bude za všech režimů konstantní.
-
Jediné, co mne napadá, kde se dítko dostane do DD, když jsou oba rodiče ve výkonu trestu. I tam nastupuje stát a o dítko je postaráno aspoň v DD. Není to ideál, ale lepší než nic (když jsem kdysi pracovala v DD, bylo tam z 50 dětí takové dítko jediné. Žádné dítko z těch 50 nebyl sirotek).

Ja mam nekdy pocit, ze jste docela rozumna a nekdy ze neumite secist 1+1. Totiz i za komunismu se s tim neudelalo nic jineho, ze se problem zametl pod koberec. Bezdomovci nebyli protoze meli domov s adresou Pankracka veznice atp. Takze se muselo platit navic i za jejich ostrahu. Pracovat museli povonne a to tak, ze delali naprosto zbytecnou praci (napr. lepili sacky, nebo delali pilniky), kterou zvladaji stroje daleko rychleji, levneji a kvalitneji. To ze byla prace povinna, taky znamenalo ze ste dostal ke stroji deset lidi z nich osum prekazelo a dva schopni, kteri celou praci zastali byli demoralizovani, protoze videli ze ti leplove berou stejny plat jako oni. Vyrabelo se pro RVHP, coz znamenalo ze za nekvalitni tanky sme dostali nekvalitni vysokozdvizne voziky, nebo zelene kubanske pomerance. To co bylo skutecne kvalitni se vyvazelo na zapad, aby byly valuty za ktere bylo mozne nakoupit suroviny, nebo alespon nejake kvalitnejsi stroje. Nejvice si toho uzivali prave zapadaci, kteri meli za levny peniz relativne kvalitni zbozi.
–
Ale ted zpatky k problemu s alimenty. Mnoho rodicu se do problemu dostane mnoha ruznymi zpusoby a vetsina z nich pak se o dite nadale stara. Nekteri rodice, kterym casto na diteti vubec nezalezi (napriklad prislo necekane a zena se ho nechtela vzdat, nebo zena chlapa podvedla a tvrdila ze bere prasky atd.) by alimenty platit nechteli, nicmene i ty stat s pomoci exekutoru o penize a majetek obere a preda ho diteti, navic protoze neplati je i zabasne. No a existuje posledni skupina a to jsou prave rodice, kterym uz neni co vzit (snad kromne organu, ale i ty byvaji uz vetsinou nepouzitelne).
–
A ta posledni skupina jsou ti u kterych jako jedinych ma smysl, aby stat uvazoval o tom ze zastoupi jejich funkci. Ale je zde otazka, bude to delat za vsechny takove neschopne rodice bez rozdilu? Bez rozdilu jestli s ditetem trvale ziji, nebo ne? A bude to delat bez rozdilu kolik prostredku na vyzivu a vychovu ditete opatri druhy rodic? Ma stat nahrazovat alimenty i matkam ktere maji treba stotisicove platy, kdyz jejich byvaly muz je neschopny pijan valejici se nekde po kanalech? Ja myslim ze neni potreba, aby se stat staral o deti, ktere jsou dostatecne zajisteny, byt jen jedinym rodicem. A ma zajistit to dite pak ma na urcitou minimalni hranici, bez rozdilu jestli se o nej stara jeden, nebo dva rodice. A v tom jsme zajednou se soucasnou vladou. Jedine co s cim nesouhlasim je vyse zivotniho minima ditete, ta by mela byt vyssi. Pak by se taky daleko vice detem (kterym otec neplati vyzivne) dostaly penize, ale nikoli ve vysi celkovych otcovych alimentu (ktere castou soudy vypocitavaji podle teoretickych moznosti otce), ale v mire dostacujici pro jejich preziti a zdravy rozvoj.
–
P.S.: To ze se o dite musite starat neni samo sebou. Je to pomerne nova vymozenost nasi spolecnosti. Nevim presne ale pocitam ze ji nebude o moc vic nez tri sta let. Pred tim, nebyl problem nezadouci dite po narozeni zabit a pokud se o dite chtel starat jenom jeden z rodicu, pak za nej prebiral celou zodpovednost (kdyz ho nechal na zivu). Sex totiz nikdy nemel vyhradne reprodukcni ucel. Bohuzel v dnesni spolecnosti ma pouze zena vyhradni pravo se rozhodnout jestli dite zabije, nebo ne.

Neni. Jeste doted se to v primitivnejsich kulturach dela. Slovena to delali na nasem uzemi zcela bezne minimalne do devateho stoleti. Jidne ve svete, kde je slozita socialni situace (a o deti se neumi postarat spolecnost), je celke bezne ze rodice dite opusti (kdyz uz ho primo nezabiji, kdyz jim to napr. vira nedovoluje). Nicmene oboji je v dnesni dobe tresne, ale tedy netusim kdy od kdy se zakony o opusteni ditete a placeni alimentu datuji u nas.

http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2008043004

Npr. se tam pise o tom kolik tisic deti zustavalo rocne opustenych v osumnactem stoleti. A to se jednalo jenom o deti, ktere byli umistene do sirotcincu.

Co ze neumite cist, ze neznate historicke souvislosti? Ze neznate ani dnesni realitu? V africe hladem umiraji hlavne deti. A proc tomu tak je? Proc v africe neumiraji hladem hlavne rodice? Skutecnost je takova, ze v krizi jsou i rodice nakonec sobci.

Ale reaguje, jenom uz je to asi nad vase chapani.

Je tam psano jak to fungovalo ve Francii po francouzske revoluci.

Děti se nezabíjely. Historicky doložené zabíjení vlastních dětí bylo např. ve starověké Spartě, ale tam šlo o děti postižené. Naši předkové dobře věděli, že dospělosti se dožije málo dětí. Pokud byly v některých kulturách známy lidské oběti, pak se většinou nejednalo o příslušníky vlastní komunity, ale o cizí příslušníky, nepřátele. Pokud už se někde vyvražďovali, pak to byla např, vládnoucí vrstva v bitvě o koryta (např. Přemyslovci na počátku své vlády. Toho zapíchli, tu uškrtili, tamtoho vykleštili a oslepili, Slavníkovce na Libici vymlátili…). Dějiny na tohle byly docela pestré. Ono bylo tehdy docela běžné, že dítku rodiče zahynuli, tu ve válce, jindy po úraze, matka třeba i po těžším porodu. O taková dítka se pak starali příbuzní nebo církev. Zadarmo to nebylo, takové dítko bylo téměž otrokem. Navíc byla docela běžná dětská práce a děti byly k práci přitahovány od útlého dětství, bylo naprosto běžné, že pětileté dítko pomáhalo na poli s prací podle svých možností, pětiletá dítka tkala na stavu na výdělek. Takže už desetileté dítko bylo nikoli plně vyživované a s vysokými nároky jako dneska, ale běžná pracovní síla.