"obvyklý úrok z půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v roce 2002 se pohyboval kolem 15 % ročně, zatímco úrok sjednaný účastníky by v přepočtu činil 3650 % ročně"
To je podle mě úplně mylný názor. Pokud se půjčená částka úročí pouze jedenkrát, pak to dělá 10% úrok denně, 10% úrok měsíčně i 10% úrok ročně.
K zmiňovaným 3650% ročně nelze žádným rozumný způsobem dojít (ani při denním, měsíčním nebo ročním úročení), ale ani mě to nepřekvapuje, matematické vzdělání právníků je bídné.
Proč je nevhodné použití trojčlenky?
Jak jinak chcete porovnat smluvní úroky, než tím, že je nejdříve převedete na nějakou referenční dobu?
Můžete to udělat jednoduchou trojčlenkou, nebo sofistikovaněji pomocí ukazatele RPSN (podle vzorce časové ceny peněžních toků). Soudci si prostě zvolili tu jednodušší variantu.
Zkuste se na to podivat tak, ze ten kdo vam pujci penize vzdy nese urcite riziko, ktere je stejne u pujcky do druheho dne jako u pujcky na rok (coz byl evidentne tento priklad). Zkuste si spocitat kolik by clovek dostal za pujceni do druheho dne, kdyby si uctoval 10% za rok - dostal byste celych 26 Kc. Tohle prece nikomu nestoji za riziko, ze dotycny sbali prachy a zmizi. Jak uz tu psali jini, je holy nesmysl prepocitavat odmenu za jednodenni pujcku na celorocni urok, na ktery se v principu nikdy nemohla vysplhat. Pan soudce sice umi trojclenku, ale pouziva ji naprosto zcestne.
Pokud byste měl s úvěrováním jakékoli zkušenosti, tak víte, že žádný úrok nenahradí nevrácenou jistinu.
Což je také reflektováno v zákoně o spotřebitelských úvěrech: musíte posoudit úvěruschopnost a nesmíte půjčovat, když to vypadá, že nesplatí.
Prostě, když se Vám to za přiměřený úrok nevyplatí, tak se do úvěrování nemontujte a přenechte to bankám.
Nezlobte se, ale urok samozrejme zohlednuje riziko nesplaceni. Jistotu proste nikdy nebudete mit. Odpovezte si na otazku proc maji recke nebo jihoamericke dluhopisy vetsi urok nez nemecke. Jinak ja jsem psal jen o tom, ze neni mozne stavet na stejnou uroven urok jednodenni a jednorocni pujcky. Ukazte mi, ktera banka by pujcila na den za rocni urok. Jen ta administrativa s tim spojena by stala mnohem vic.
Takřka každá banka Vám nabídne kontokorent, který umožňuje si půjčit na 1 den. Klidně i na 1 hodinu, když na to přijde. U většiny bank dokonce půjčka na 1 hodinu přes kontokorent (pokud ta hodina nepřeleze přes půlnoc) bude bezúročná.
Úrok může zohledňovat riziko nesplacení, ale akceptovat příliš vysoké riziko nesplacení je nezákonné (pokud se vztahuje zákon o spotřebitelských úvěrech) resp. nemravné (pokud se nevztahuje). To je vše, co chtěl soud říci.
Dobře, tak když už si chceme spočítat celkový roční úrok, tak dlužní zaplatí:
300000*1,1(úročení první den)*1,005^364(úročení každý další den) = něco přes dva miliony, takže "RPSN" je přibližně 675%.
Ve skutečnosti to ale žádné RPSN není (to je pořád 10%), naprostá většina této sumy je - podle soudců ovšem přiměřená - pokuta za nesplacení včas.
I v nejhorším možném případě je ovšem maximální zaplacený roční úrok 675% a to je hodně daleko od 3650%.
Lidé s humanitním vzděláním by se prostě neměli montovat do matematiky, alébrž tomu prd rozumí.
To mi připomíná kterak aplikoval matematiku soudce při rozhodování o otcovství před nějakou dobou v Americe. Obhajoba prokázala, že se daný muž s ženou déle než 14 měsíců před porodem neviděl, tedy nemůže být otcem dítěte. Jenže žaloba argumentovala, že délka těhotenství je náhodná s gausovským statistickým rozdělením a že ani čtrnáctiměsíční těhotenství nelze zcela vyloučit. A soudce tuto argumentaci přijal a označil toho nešťastníka za otce. Zcela stejně nesmyslný je ten výpočet úroků.