O lichvě mluvil Honzas.
A proč tedy věřitel s takovým úrokem _dobrovolně_ souhlasil, když se mu zdál nemravný?
Navíc ani takový úrok nemusí být nemravný. Lze si snadno představit třeba následující situaci:
- Pepo nutně bych potřeboval půjčit do zítřka 300 tisíc. Ty přece máš naspoříno, ne?
- No, to mám Franto, ale mám to na termíňáku a když bych to vybral předčasně, dostanu 9% pokuty
- Hele, já to fakt potřebuju, dám ti klidně 10% za ten den
- No tak já to teda pro tebe udělám Franto
Je i v takovéto situaci úrok 10% nemravný?
Ono už to, že půjčka bylo jen na jeden den ukazuje, že šlo o cosi velmi nestandardního - a v tom případě se nelze divit nestandardnímu úroku. Bohužel, ve článku se o důvodu tohoto veledůležitého aspektu vůbec nepíše a ani není jasné, zda se soudy vůbec zabývaly "skutkovou podstatou", nebo zda rozhodovaly čistě formálně.
Tím samozřejmě protistrana argumentovala. Nejvyšší soud opakovaně zaujímá názor, že dobré mravy jsou kategorie obecná. Nelze tedy říci, že určitá výše úroku někdy (mezi určitými protistranami) v souladu s dobrými mravy je a někdy (mezi jinými protistranami) není.
Jde o to, že Vaše argumentace by ospravedlňovala zneužívání tísně protistrany: v případě živelné pohromy, když je málo jídla, by se mohl chleba prodávat bochník za 1000 Kč.
Pokud někdo není schopen půjčit levněji než za 10% na den, tak ať nepůjčuje.
"Nelze tedy říci, že určitá výše úroku někdy (mezi určitými protistranami) v souladu s dobrými mravy je a někdy (mezi jinými protistranami) není."
A proč tohle pro úroky platí a pro cokoli jiného nikoli? To je přeci normální, že obchod s různými parametry má různou cenu. Kromě toho, žádný limit pro úrok není nijak závazně kodifikovaný a takovýto přístup jen vytváří právní nejistotu, zda je či není sjednaný úrok "nemravný" a zda věřitel plnění, se jehož očekáváním smlouvu uzavíral, opravdu dostane.
Co se týče tísně:
1) Pokud jsem dobře četl, z článku nevyplývá nic o tom, zda byl věřitel v tísni, natož v jaké
2) Můj příklad vůbec není založen na tísni - je založen na (oprávněných) nákladech věřitele
Je potřeba vycházet z toho, že nemravné není "číslo", jak si evidentně myslí páni soudci. Nemravnost (vysokého úroku) se odvozuje od nemravnosti nepříměřeném zisku. Jenže co se týče tohoto konkrétního případu, nikde není řešeno, jaké měl věřitel náklady (včetně rizika!) a zda tedy nemravného zisku dosáhl či nikoli. Když vidím, jak se věřitel kroutil, tak tipuji, že úrok rozhodně nebyl neoprávněný.
Co se týče poslední věty, tak ta je nesmyslná. Pokud by opravdu něco takového existovalo, tak lidé co jim nikdo není ochotný oficiálně půjčit pod limit:
1) Si nepůjčí a tak přijdou ke škodě v porovnání s případem, kdy by si půjčili (pokud to tedy nejsou idioti)
2) Si půjčí "neoficielně", typicky za mnohem větší úrok a bez zákonné ochrany.
Takže aplikace takového pravidla pouze uškodí dlužníkům.
Vaše závěrečná úvaha je zcela mimo místu s ohledem na celý kontext právního řádu: věřitel, je-li podnikatel, má podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost klienta-spotřebitele, takže lidé, kteří jsou příliš rizikoví, prostě půjčku dostat nesmějí (to, že se to nedodržuje, je věc jiná). Tudíž úvahy o tom, že, aby se jim dalo půjčovat, nelze omezit výši úroků, nedávají moc smysl.
Je to aplikace tradičního právního institutu "laesio aenormis", který z našeho právního řádu vypadl za komunistického režimu, ale nyní se v Novém občanském zákoníku opět navrací (§ 1793). Vzájemná plnění prostě obecně mají být přiměřená.
Odvozovat nemravnost od nepřiměřeného zisku je Váš názor. Soudci evidentně zastávají názor, že nemravné je už požadovat nepřiměřenou cenu, i když ten zisk není dosažen.
Proti institu přiměřenosti v zásadě nic nemám. Co kritizuji je jeho formalistická aplikace (bez posouzení konkrétních okolností), navíc na základě nepříliš smysluplného srovnání - to je asi jako dojít k tomu, že cena za stavbu mrakodrapu je nepřiměřená, protože po přepočtení na metr zastavěné plochy je o mnoho větší, než cena za stavbu parkoviště.
To je ale zásadní vlastnost toho principu, že se aplikuje bez konkrétních okolností. Protože sledování konkrétních okolností by jeho aplikaci znemožnilo. Když půjdete do dostatečného detailu, vždycky najdete nějakou konkrétní okolnost, která je jiná a podle Vaší logiky by odůvodnila to, co potřebujete odůvodnit.
Mimochodem, kdyby soud princip _opravdu_ aplikoval bez konkrétních okolností, tak by to bylo OK - dospěl by k tomu, že úrok 10% je vůči bankovnímu úroku 15% přiměřený. Jenže on z okolností vytáhl jednu (dobu trvání půjčky), tu aplikoval a ostatní zanedbal. Takže porovnával hausnumera, v tom je ten problém.
"obvyklý úrok z půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v roce 2002 se pohyboval kolem 15 % ročně, zatímco úrok sjednaný účastníky by v přepočtu činil 3650 % ročně"
To je podle mě úplně mylný názor. Pokud se půjčená částka úročí pouze jedenkrát, pak to dělá 10% úrok denně, 10% úrok měsíčně i 10% úrok ročně.
K zmiňovaným 3650% ročně nelze žádným rozumný způsobem dojít (ani při denním, měsíčním nebo ročním úročení), ale ani mě to nepřekvapuje, matematické vzdělání právníků je bídné.
Proč je nevhodné použití trojčlenky?
Jak jinak chcete porovnat smluvní úroky, než tím, že je nejdříve převedete na nějakou referenční dobu?
Můžete to udělat jednoduchou trojčlenkou, nebo sofistikovaněji pomocí ukazatele RPSN (podle vzorce časové ceny peněžních toků). Soudci si prostě zvolili tu jednodušší variantu.
Zkuste se na to podivat tak, ze ten kdo vam pujci penize vzdy nese urcite riziko, ktere je stejne u pujcky do druheho dne jako u pujcky na rok (coz byl evidentne tento priklad). Zkuste si spocitat kolik by clovek dostal za pujceni do druheho dne, kdyby si uctoval 10% za rok - dostal byste celych 26 Kc. Tohle prece nikomu nestoji za riziko, ze dotycny sbali prachy a zmizi. Jak uz tu psali jini, je holy nesmysl prepocitavat odmenu za jednodenni pujcku na celorocni urok, na ktery se v principu nikdy nemohla vysplhat. Pan soudce sice umi trojclenku, ale pouziva ji naprosto zcestne.
Pokud byste měl s úvěrováním jakékoli zkušenosti, tak víte, že žádný úrok nenahradí nevrácenou jistinu.
Což je také reflektováno v zákoně o spotřebitelských úvěrech: musíte posoudit úvěruschopnost a nesmíte půjčovat, když to vypadá, že nesplatí.
Prostě, když se Vám to za přiměřený úrok nevyplatí, tak se do úvěrování nemontujte a přenechte to bankám.
Nezlobte se, ale urok samozrejme zohlednuje riziko nesplaceni. Jistotu proste nikdy nebudete mit. Odpovezte si na otazku proc maji recke nebo jihoamericke dluhopisy vetsi urok nez nemecke. Jinak ja jsem psal jen o tom, ze neni mozne stavet na stejnou uroven urok jednodenni a jednorocni pujcky. Ukazte mi, ktera banka by pujcila na den za rocni urok. Jen ta administrativa s tim spojena by stala mnohem vic.
Takřka každá banka Vám nabídne kontokorent, který umožňuje si půjčit na 1 den. Klidně i na 1 hodinu, když na to přijde. U většiny bank dokonce půjčka na 1 hodinu přes kontokorent (pokud ta hodina nepřeleze přes půlnoc) bude bezúročná.
Úrok může zohledňovat riziko nesplacení, ale akceptovat příliš vysoké riziko nesplacení je nezákonné (pokud se vztahuje zákon o spotřebitelských úvěrech) resp. nemravné (pokud se nevztahuje). To je vše, co chtěl soud říci.
Dobře, tak když už si chceme spočítat celkový roční úrok, tak dlužní zaplatí:
300000*1,1(úročení první den)*1,005^364(úročení každý další den) = něco přes dva miliony, takže "RPSN" je přibližně 675%.
Ve skutečnosti to ale žádné RPSN není (to je pořád 10%), naprostá většina této sumy je - podle soudců ovšem přiměřená - pokuta za nesplacení včas.
I v nejhorším možném případě je ovšem maximální zaplacený roční úrok 675% a to je hodně daleko od 3650%.
Lidé s humanitním vzděláním by se prostě neměli montovat do matematiky, alébrž tomu prd rozumí.
To mi připomíná kterak aplikoval matematiku soudce při rozhodování o otcovství před nějakou dobou v Americe. Obhajoba prokázala, že se daný muž s ženou déle než 14 měsíců před porodem neviděl, tedy nemůže být otcem dítěte. Jenže žaloba argumentovala, že délka těhotenství je náhodná s gausovským statistickým rozdělením a že ani čtrnáctiměsíční těhotenství nelze zcela vyloučit. A soudce tuto argumentaci přijal a označil toho nešťastníka za otce. Zcela stejně nesmyslný je ten výpočet úroků.
- obyvyklé sazby bank za spotřebitelský úvěr jsou aktuálně řekněme 8% p.a., krát 4 = 32% p.a., spíše ale většinou o něco více
- na jeden den žádná banka nepůjčuje, dalo by se to teoreticky vyřešit soustavou kreditních karet, kde je sazba klidně 25% p.a., krát 4 = 100% p.a., bezúročné období v tomto případě není relevantní
- u obou produktů banka půjčku svaluje, a to až na základě několika desítek kriterií, těch to co dostanou, jsou jen procenta
- můžete si také půjčit u nebankovní společností typu Provident, kde sazba je klidně až stovky % p.a.
- nebo existují půjčky na telefon (opět by se muselo spíše jednat o více půjček) až za 4.000% p.a., přičemž oba poslední případy jsou legální
Je tedy skutečně půjčka za 10% na jeden den bez jakéhokoliv zajištění a prověřování nepřiměřeně drahá?