Vlákno názorů k článku Můžete si říci o 10 % za půjčku na jediný den? od Honzas - Jak složité asi bylo, kdyby jsi přijal návrh...
-
Michal Kára (neregistrovaný)
O lichvě mluvil Honzas.
A proč tedy věřitel s takovým úrokem _dobrovolně_ souhlasil, když se mu zdál nemravný?
Navíc ani takový úrok nemusí být nemravný. Lze si snadno představit třeba následující situaci:
- Pepo nutně bych potřeboval půjčit do zítřka 300 tisíc. Ty přece máš naspoříno, ne?
- No, to mám Franto, ale mám to na termíňáku a když bych to vybral předčasně, dostanu 9% pokuty
- Hele, já to fakt potřebuju, dám ti klidně 10% za ten den
- No tak já to teda pro tebe udělám FrantoJe i v takovéto situaci úrok 10% nemravný?
Ono už to, že půjčka bylo jen na jeden den ukazuje, že šlo o cosi velmi nestandardního - a v tom případě se nelze divit nestandardnímu úroku. Bohužel, ve článku se o důvodu tohoto veledůležitého aspektu vůbec nepíše a ani není jasné, zda se soudy vůbec zabývaly "skutkovou podstatou", nebo zda rozhodovaly čistě formálně.
-
Tím samozřejmě protistrana argumentovala. Nejvyšší soud opakovaně zaujímá názor, že dobré mravy jsou kategorie obecná. Nelze tedy říci, že určitá výše úroku někdy (mezi určitými protistranami) v souladu s dobrými mravy je a někdy (mezi jinými protistranami) není.
Jde o to, že Vaše argumentace by ospravedlňovala zneužívání tísně protistrany: v případě živelné pohromy, když je málo jídla, by se mohl chleba prodávat bochník za 1000 Kč.
Pokud někdo není schopen půjčit levněji než za 10% na den, tak ať nepůjčuje.
-
Michal Kára (neregistrovaný)
"Nelze tedy říci, že určitá výše úroku někdy (mezi určitými protistranami) v souladu s dobrými mravy je a někdy (mezi jinými protistranami) není."
A proč tohle pro úroky platí a pro cokoli jiného nikoli? To je přeci normální, že obchod s různými parametry má různou cenu. Kromě toho, žádný limit pro úrok není nijak závazně kodifikovaný a takovýto přístup jen vytváří právní nejistotu, zda je či není sjednaný úrok "nemravný" a zda věřitel plnění, se jehož očekáváním smlouvu uzavíral, opravdu dostane.
Co se týče tísně:
1) Pokud jsem dobře četl, z článku nevyplývá nic o tom, zda byl věřitel v tísni, natož v jaké
2) Můj příklad vůbec není založen na tísni - je založen na (oprávněných) nákladech věřiteleJe potřeba vycházet z toho, že nemravné není "číslo", jak si evidentně myslí páni soudci. Nemravnost (vysokého úroku) se odvozuje od nemravnosti nepříměřeném zisku. Jenže co se týče tohoto konkrétního případu, nikde není řešeno, jaké měl věřitel náklady (včetně rizika!) a zda tedy nemravného zisku dosáhl či nikoli. Když vidím, jak se věřitel kroutil, tak tipuji, že úrok rozhodně nebyl neoprávněný.
Co se týče poslední věty, tak ta je nesmyslná. Pokud by opravdu něco takového existovalo, tak lidé co jim nikdo není ochotný oficiálně půjčit pod limit:
1) Si nepůjčí a tak přijdou ke škodě v porovnání s případem, kdy by si půjčili (pokud to tedy nejsou idioti)
2) Si půjčí "neoficielně", typicky za mnohem větší úrok a bez zákonné ochrany.
Takže aplikace takového pravidla pouze uškodí dlužníkům.
-
Vaše závěrečná úvaha je zcela mimo místu s ohledem na celý kontext právního řádu: věřitel, je-li podnikatel, má podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost klienta-spotřebitele, takže lidé, kteří jsou příliš rizikoví, prostě půjčku dostat nesmějí (to, že se to nedodržuje, je věc jiná). Tudíž úvahy o tom, že, aby se jim dalo půjčovat, nelze omezit výši úroků, nedávají moc smysl.
Je to aplikace tradičního právního institutu "laesio aenormis", který z našeho právního řádu vypadl za komunistického režimu, ale nyní se v Novém občanském zákoníku opět navrací (§ 1793). Vzájemná plnění prostě obecně mají být přiměřená.
Odvozovat nemravnost od nepřiměřeného zisku je Váš názor. Soudci evidentně zastávají názor, že nemravné je už požadovat nepřiměřenou cenu, i když ten zisk není dosažen.
-
Michal Kára (neregistrovaný)
Proti institu přiměřenosti v zásadě nic nemám. Co kritizuji je jeho formalistická aplikace (bez posouzení konkrétních okolností), navíc na základě nepříliš smysluplného srovnání - to je asi jako dojít k tomu, že cena za stavbu mrakodrapu je nepřiměřená, protože po přepočtení na metr zastavěné plochy je o mnoho větší, než cena za stavbu parkoviště.
-
To je ale zásadní vlastnost toho principu, že se aplikuje bez konkrétních okolností. Protože sledování konkrétních okolností by jeho aplikaci znemožnilo. Když půjdete do dostatečného detailu, vždycky najdete nějakou konkrétní okolnost, která je jiná a podle Vaší logiky by odůvodnila to, co potřebujete odůvodnit.
-
Michal Kára (neregistrovaný)
Mimochodem, kdyby soud princip _opravdu_ aplikoval bez konkrétních okolností, tak by to bylo OK - dospěl by k tomu, že úrok 10% je vůči bankovnímu úroku 15% přiměřený. Jenže on z okolností vytáhl jednu (dobu trvání půjčky), tu aplikoval a ostatní zanedbal. Takže porovnával hausnumera, v tom je ten problém.
ČLÁNKY DO MAILU