Pokud exekuce není možné ani po delším čase vymoci, zastavují se v určitých případech pro bezvýslednost. A to konkrétně pokud nedošlo po dobu 6 let ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti (typicky zaplacení peněžité částky) a není-li exekucí postižena nemovitá věc.
V takovém případě pak vyzve exekutor oprávněného věřitele, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí.
Jestliže souhlasí se zastavením, exekutor ji zastaví. Pokud oprávněný věřitel, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se zastavením nesouhlasí, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce.
Oprávněný věřitel je povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení takové výzvy. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce, exekutor ji zastaví. Je-li složena záloha nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí této tříleté lhůty se podobně a za obdobných podmínek lhůta (pro vedení exekuce) prodlouží o další 3 roky.
Jak dlouho se může vést exekuce a na čem to závisí?
Celková doba, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let. Pak už exekutor exekuci zastaví, i kdyby byl oprávněný dlužník ochoten znovu zaplatit za vedení a pokračování exekuce.
Pouze v případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům, nebudou uvedené časové limitace (6 let + 3 roky + 3 roky, takže případně až 12 let) pro vedení exekuce vyplývající z § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu uplatněny.
Kdo opakovaně exekutorovi platit nemusí
Oprávněný věřitel je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení:
- pohledávky na výživné pro nezletilé dítě,
- pohledávky za náhradní výživné,
- náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem,
- pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení,
- pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona,
- pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.
Proč byla nová exekuce hned na počátku zastavena?
V případě, který řešil Nejvyšší soud ČR pod spis. zn. 20 Cdo 1114/2025, soudní exekutor zastavil řízení o exekučním návrhu oprávněného (věřitele), kterým se na samém počátku exekuce domáhal jen pověření soudního exekutora k vedení exekuce. (Dál exekuce nedošla.)
Soud totiž uložil exekutorovi zamítnout exekuční návrh pro překážku věci pravomocně již rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Stejná pohledávka oprávněného z totožného exekučního titulu (platebního rozkazu) totiž už byla vůči povinné dlužnici vymáhána již v jiné exekuci jiným exekutorským úřadem.
Tato první exekuce byla zastavena právě z důvodu uplynutí bezvýsledné lhůty podle zmíněných a popisovaných § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu. A oprávněný na výzvu neuvedl žádné nové skutečnosti týkající se povinné a jejího majetku, na základě kterých by bylo možné dovodit, že nová exekuce vedená proti povinné naplní svůj účel.
Proto by byla další exekuce (s vysokou mírou pravděpodobnosti) opět vedena jako bezvýsledná, což by odporovalo účelu exekučního řízení.
Nižší orgány možnost opakování původní bezvýsledné exekuce kategoricky odmítly
Odvolací soud pak vyslovil názor, že cílem přijetí § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu bylo odklidit bezvýsledné exekuce a odbřemenit tímto exekutorské úřady a soudy, nikoli umožnit oprávněným, aby vzápětí podávali nové exekuční návrhy, a tak „fakticky donekonečna“ vedli exekuci.
Oprávněný se však obrátil na Nejvyšší a soud položil mu v dovolání k němu otázku: „Může oprávněný po právní moci usnesení soudního exekutora, kterým zastavil exekuci z důvodu překročení maximální přípustné délky vedení exekuce dle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu podat v téže věci nový exekuční návrh, aniž by byl povinen předem zjišťovat, tvrdit a prokazovat změnu v majetkových poměrech povinné?“
Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 16. 7. 2025 (spis. zn. 20 Cdo 1114/2025) přitakává odvolacímu soudu v názoru, že účelem úpravy v § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu skutečně je snížení počtu exekucí, ve kterých již není jejich účel (vymožení vykonatelné pohledávky či jiné povinnosti pro oprávněného) naplňován po dobu stanovenou zákonem, a s tím související ochrana povinného (dlužníka) před dlouhodobě vedenou bezvýslednou exekucí.
Nejvyšší soud se ovšem neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle kterého právní úprava § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu znemožňuje úspěšné podání nového exekučního návrhu poté, co je předchozí exekuce zastavena pro bezvýslednost.
Věřitel nemusí dokládat změnu majetkových poměrů dlužníka, musí jen znovu zaplatit exekutorovi
Věřitel tak může podat nový exekuční návrh a vést exekuci podle exekučního titulu (např. rozsudku soudu, nebo např. jako zde platebního rozkazu atp.), na jehož základě již byla týmž oprávněným vedená předchozí exekuce proti témuž povinnému zastavena pro bezvýslednost ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu.
Úspěšnost nového exekučního návrhu nelze podmiňovat uvedením nových skutečností o majetkových poměrech povinného, oprávněný je toliko povinen na žádost soudního exekutora zaplatit přiměřenou zálohu na náklady exekuce ve smyslu § 90 odst. 3 exekučního řádu.
Opakovaná exekuce je přípustná, ale pořád je tu možnost jejího zastavení
Nicméně to neznamená, že by nutně měla proběhnout celá opakovaná exekuce se všemi svými etapami a v maximální možné délce znovu: V souladu s cílem snížit počet exekucí, u kterých není dlouhodobě naplňován jejich účel, se v případě opětovně zahájené exekuce nejeví vhodné vyčkávat dalšího uplynutí doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu, vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení spis. zn. 20 Cdo 1114/2025, ze dne 16. 7. 2025.
Soudní exekutor proto v přiměřené lhůtě prověří majetkové poměry povinného, a poté případně přistoupí k zahájení procesu zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Exekuce se podle tohoto zákonného ustanovení zastavuje, pokud průběh výkonu rozhodnutí čili exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. U mnohých soudních exekutorů, pokud jim věřitel uhradí zálohu nebo další zálohu na náklady exekuce, však lze očekávat ochotu v exekuci pokračovat. Úvahy na toto téma, kdy může být vhodné pokračovat v exekuci, přestože zákon žádá její zastavení pro bezvýslednost, jsme přinesli v našem článku již dříve.
ČLÁNKY DO MAILU