Státní podpora stavebního spoření se vyplácí zpětně v dubnu každého roku za předchozí kalendářní rok. Pokud by zamýšlené změny, tedy snížení státní podpory, proběhly až s účinností od 1. ledna 2011, pak by přinesly efekt teprve za dva roky. Ale stát potřebuje šetřit ihned, a tak se v pátečních Hospodářských novinách objevilo, že ministr Janota zkoumá možnosti, za kterých by bylo možné omezit státní podporu již za letošní rok.
Státní podpora stavebního spoření je vyplácena na základě zákona, a změna její výše podléhá novelizaci v Parlamentu ČR, což je procedura na několik týdnů ve stavu legislativní nouze, běžně však na polovinu roku. Není tedy možné státní podporu snížit nebo zrušit ze dne na den, a legislativní proces bude zcela bez pochyb pod drobnohledem médií.
Retroaktivita
Právo vychází ze staré římskoprávní zásady Lex retro non agit, tedy zákon nepůsobí zpětně. Právní teorie zná dva druhy retroaktivity:
a) pravou, kdy právní vztahy vzniklé v minulosti jsou měněny zákony schválenými až posléze. Např. v lednu prodám auto, v dubnu je schválen zákon, na jehož základě všechny prodeje aut od 1. ledna jsou podrobeny nové dani z prodeje auta ve výši 20 000 Kč. Taková retroaktivita je zakázána.
b) nepravou, kdy právní vztahy vzniklé v minulosti jsou měněny zákonem schváleným později, ale až od doby, kdy zákon nebo jeho novela nabude účinnosti. Tedy smluvní vztahy vyplývající ze smluv o stavebním spoření se dnes řídí takovými zákonnými podmínkami, jaké jsou účinné (tedy státní podpora 3000 Kč, resp. 4500 Kč ročně), a pokud dojde ke změně zákona, tak nové podmínky se budou aplikovat až v budoucnu.
V praxi to znamená, že pokud někdo dnes zašle na svůj účet stavebního spoření peníze, tak splnil podmínky zákona, který je dnes účinné, a musí mu být státní podpora v příštím roce vyplacena. Pakliže by nebyla, stát by nedostál svému závazku vyjádřenému v zákoně.
Jelikož ještě pár měsíců potrvá, než bude schválena novela zákona o stavebním spoření (pokud vůbec bude), a samotný schvalovací proces poběží nejméně několik týdnů, je dle mého názoru zbytečné uvažovat o tom, že by novela zákona snížila státní podporu stavebního spoření ke dni účinnosti. Nestalo by se totiž nic jiného, než že drtivá většina střadatelů by do té doby na základě informací z médií zaslala na své účty stavebního spoření „letošní splátku“, a stát by tak neušetřil téměř nic.
Co říkají všeobecné podmínky stavebních spořitelen
Podívejme se nyní, jak jednotlivé stavební spořitelny ve svých obchodních podmínkách pojednávají o státní podpoře:
Českomoravská stavební spořitelna: státní podpora přísluší účastníkovi, pokud je jím fyzická osoba, ve výši a za podmínek daných zákonem o stavebním spoření
Modrá pyramida stavební spořitelna: státní podporu může získat účastník za podmínek stanovených zákonem.
Raiffeisen stavební spořitelna: státní podpora přísluší účastníkovi za předpokladu splnění podmínek stanovených zákonem o stavebním spoření
Stavební spořitelna České spořitelny: Stavební spořitelna zprostředkovává účastníkovi poskytnutí státní podpory za podmínek stanovených zákonem
Wüstenrot – stavební spořitelna: nárok na státní podporu může uplatnit účastník – fyzická osoba při splnění podmínek daných zákonem o stavebním spoření
Žádná ze spořitelen tedy neslibuje konkrétní částku, a každá se odvolává na zákon.
Vrácená úplata za přidělení či navýšení cílové částky?
Při uzavření nové smlouvy či při zvýšení cílové částky se platí poplatek, pravidelně ve výši 1% z cílové či navyšované cílové částky. Při cílové částce 200 000 Kč tedy poplatek činí 2000 korun. Klient tak mohl letos navýšit svou cílovou částku, neboť kalkuloval s určitým postupem ve stavebním spoření, a tato jeho kalkulace se změnou zákona stane nereálnou. Pokud by věděl, k jakým změnám dojde, nemusel by navyšovat a mohl změnit svou investiční strategii.
Je otázkou, zda-li v tomto případě má nárok na vrácení zaplaceného poplatku buď od spořitelny, či od státu. Od spořitelny určitě ne, neboť jak jsme dokázali výše, spořitelna neslibuje nic víc než to, že zajistí klientovi státní podporu takovou, na jakou má nárok podle zákona. A nárok na vrácení od státu?
Zde je potřeba trochu odbočit: stát má zájem na tom, aby jeho občané a všichni, kdo se nacházejí na jeho území, se řídili určitými pravidly, tedy jeho zákony. A je na něm, jaké zákony budou. Čím více budou odpovídat přesvědčení společnosti, tím jednodušeji budou akceptovatelné. Podobně stálost zákonů napomáhá jejich dodržování, neboť čím déle zákon platí, tím je větší šance, že povinnost či právo jím založené zevšeobecní a nebude předmětem diskusí. Naopak překotné změny působí chaos mezi adresáty zákona, stačí se pro příklad podívat na neustále novelizovaný zákon o DPH či daních z příjmů. Dnes téměř nikdo z běžných daňových poplatníků neřekne, že zákon zná a ví, co a jak má přiznávat. Čtěte také: Důchodová reforma zachrání státní rozpočet, ale vaši penzi ne
Při poslední velké změně zákona o stavebním spoření se stát zachoval poměrně velkoryse. Stavební podporu u existujících smluv zachoval, snížil ji na 3000 Kč pouze u nových, a současně prodloužil nutnou dobu spoření na 6 let. Následkem samozřejmě byl obrovský boom nových smluv před změnou. Tomu se nyní chce zabránit tím, že nové podmínky se budou vztahovat na všechny smlouvy. Ano, stát to tak může učinit, ale zároveň účastníky smluv o stavebním spoření více či méně naštve. A to sebou nese jeden zásadně negativní výsledek: běžní občané se jen utvrdí v dojmu, že stát může všechno, zatímco oni nemohou nic a nic s tím neudělají. A to všechno v situaci, kdy stejní občané si platí mnohem dlouhodobější penzijní připojištění či důchodové pojištění.
Samo důchodové pojištění lze spíše než pojištěním nazývat sázkou do loterie – když se pojistím, vím, co v případě pojistné události dostanu. Mladší generace, která platí nemalé částky ročně na důchodovém pojištění, neví, zda-li alespoň část z peněz hrazených do tohoto kvazipojištění ještě někdy uvidí. Proto se již dávno důchodové pojištění nemá nazývat pojištěním, ale důchodovou daní.
Ale zpět k věci. Stát může snížit státní podporu stavebního spoření, a účastník s tím nic neudělá, a nemůže stát ani žalovat o náhradu za uhrazený poplatek za navýšení či přidělení cílové částky, neboť v něm stát při uzavírání smlouvy vzbudil legitimní očekávání, a to nebude z důvodů ležících na straně státu moci být naplněno. Určitou šanci by měl, pokud by se stát rozhodl státní podporu stavebního spoření úplně ukončit. To by však mělo devastační účinek na celý systém, a z toho důvodu stát musí postupovat systémem postupného útlumu. Takto jsou šance účastníka na úspěch ve sporu se státem dle mého názoru mizivé. Čtěte také: Stavební spoření nebude tak výhodné, státní příspěvek bude menší
Levá ruka neví, co dělá pravá
Změny stavebního spoření nejsou tou největší úsporou, které má být dosaženo. Zdaleka nejdůležitější je reforma důchodového systému. Je nepochybné, že musí dojít k umenšení role státu a ke zvýšení odpovědnosti každého na své vlastní zabezpečení ve stáří, a to formou soukromého pojištění.
Nevím, proč spíše než o snížení podpory se nedebatuje o povinném vázání možností čerpat naspořené prostředky výhradně na investice do pořízení či modernizace bydlení. S takovou povinností bude těžké polemizovat, když ze samotného názvu spoření vyplývá, na co by mělo být určeno. Zároveň se tak omezí jeho atraktivnost, a dojde ke kýženému výsledku. Ano, je zde riziko podvodů s čerpáním i na mimostavební účely, ale od toho je tady opět stát, aby si případné úniky pohlídal.
Jsem přesvědčen, že stát si zamýšleným postupem ve věci stavebního spoření ztíží svou pozici ve vysvětlování způsobu provedení důchodové reformy. Reakce běžného občana bude znít: jasně, jako to bylo se stavebním spořením, slibovali jste 4500 Kč, a dostal jsem dva. Bude pak možné získat veřejnost pro provedení této důležité reformy?
Pozn: autor nepolemizuje s nutností snížit podporu stavebního spoření, neboť je třeba uspořit všude, ale způsob, jakým je to veřejnosti prezentováno v médiích, je zásadně špatný. Svůj díl na tom nesou jak politici, tak i média.
ČLÁNKY DO MAILU