Pokud se vám nelíbí pracovat pro svého zaměstnavatele, za podmínek které nabízí, prostě pro něj NEPRACUJTE a dejte výpověď. Zaprvé ho tak nejvíc ztrestáte - přijde o vaši pracovní sílu, které je zcela zjevně kvalitnější než profesionalita vašich nadřízených. Na vaše místo přijde pitomec, který bez hlesu udělá co je mu uloženo, dostane za to trest a zaměstnavatel sankci. Zadruhé si zajisté najdete místo, kde si vašich kvalit budou cenit nejen lépe, ale i více. Ostatně tak nadaný jediec, který je chytřejší než jeho nadřízení, by měl pracovní místa vytvářet - a ne se soudit, aby nemusel vstát ze židle, na které ho zaměstnavatel nechce. A zatřetí nebudete muset nést důsledky činnosti, kterou buď jedna nebo druhá strana považuje za nesprávnou nebo dokonce protiprávní. Což ani jedno bych na sebe dobrovolně nepřipustil.
to ste si trošku popletl právo a socialismus.
pokud vás zaměstnavatel chce vyrazit pro neplnění pracovních povinností, a vyty svoje povinnosti splnit nechcete - jistě půjde s vámi na dohodu na okamžité ukončení PP dohodou. pak nemáte žádnou výpovědní lhůtu a nikdo vás ani vteřinu nemůže k ničemu nutit. tém méně něco co nechcete.
lidi já vás nechápu. příběh popisuje zaměstnance, který opakovaně odmítl splnit výslovný příkaz svého nadřízeného, a své židle se přitom držel zuby-nehty, možná už jenom nehty. tedy žádná okamžitá výpověď.
ale co je vám proboha divného na tom, že kdo platí, ten poroučí? až budete na vedoucím nebo dokonce vlastnickém místě - taky asi budete očekávat, že vaši podřízení budou naplňovat vaše, nikoliv vlastní představy.
komu se to nelíbí - ano, výpověď okamžitá, dávám já jako zaměstnanec, poté co jsem nabídl dohodu.
jaké odstupné???? za co?
jaká podpora?????????
nelíbí se mi práce, čus, jdu na lepší.
nejsem-li schopen sehnat lepší, držim ovšem hubu a krok. ne abych se soudil o štokrdli, na které mně můj chlebodárce NECHCE, a kde já NECHCI dělat to co je mi uloženo.
Tedy, já Vám nevím. Pracuju v soukromé sféře už drahně let na manažerské pozici a preferuju zaměstnance, kteří mi do očí řeknou, že po nich chci blbosti. Zaměstnanci, kteří budou slepě plnit moje pokyny, pro mne mají mnohem menší cenu.
Navíc ten konkrétní případ byl ze státní sféry, kde si myslím, že by to mělo fungovat ještě spíš, protože tam se vždycky pracuje s penězi někoho jiného (daňových poplatníků). To, že se tam naopak koncentrují přitakávači, je jeden z průšvihů tohoto státu.
Tady ale nebyl popisován případ, že by někdo dostal vyhazov za projevení názoru. Tady bylo napsáno, že zaměstnanec byl opakovaně upozorňován za nekonformitu svých názorů s instrukcemi zaměstnavatele, a opakovaně odmítl instrukci splnit.
Spíš by mně teda zajímalo, jak byste to řešil vy.
Má teda zaměstnanec právo nerespektovat své nadřízené?
Má podnik řídit nějaké ObecnéDobro? Celozávodní rada? Odbory?
Nebo šéf je tam jen pro okrasu, a pracovník má mít pravomoc dělat si svou práci po svým?
A ve státním sektoru má být ještě větší anarchie?
Pokud mi můj zaměstnanec řekne, že po něm chci nesmysl, ale nepovede se mu mne přesvědčit, že má pravdu a já se mýlím, a mně se ho nepovede přesvědčit, že já mám pravdu o on se mýlí, budu hledat někoho jiného, kdo je ochoten to udělat. Pokud nikoho nenajdu (a ani to mne nepřesvědčí, že nemám pravdu), udělám to sám.
Považuju za hrubou manažerskou chybu jinak dobrého odborníka vyhodit jen proto, že se nemůžeme shodnout na řešení jednoho konkrétního izolovaného problému. Již jen proto, že, pokud to udělám, potlačím kreativitu a aktivitu ostatních zaměstnanců.
Šéf v mém pojetí je od toho, aby zaměstnance vybral, rozvíjel, motivoval, koordinoval jejich práci, předával informace a v jejich práci jim pomáhal. Pokud se šéfovi častěji než v izolovaných případech stává, že musí měnit rozhodnutí, které navrhli jeho podřízení, dělá ten šéf něco špatně.
Samozřejmě, pokud pracovník odmítne každý úkol s tím, že požadavek zaměstnavatele je nesprávný, je třeba to řešit. Ale pak asi chybí základní premisa, totiž že je to odborník.
Pokud by mě zaměstnavatel nutil porušovat zákony, nést trestní a hmotnou zodpovědnost, nést zákaz odborné činnosti, která mě živí, tak by bylo nefér vůči mě, kolegům, a také vůči všem slušným zamstnavatelům, abych bral veškeré následky jeho gauneřin na sebe.
Problém je, že ty stejně netušíš, ve vší úctě, o čem mluvím. Což dokazuješ tím, že jsi zde nepředvedl nic jiného, nežli několik ideologických výkřiků.
V petitu argumentu s vámi souhlasím, vyvozuji však z něj odlišný závěr.
Pokud by mě zaměstnavatel nutil porušovat zákony, nést trestní a hmotnou zodpovědnost, nést zákaz odborné činnosti, která mě živí - snažil bych se od takového zaměstnavatele co nejrychleji a nejjednodušeji vypadnout.
Nikoliv se soudit za pochybné právo dělat si za zaměstnavatelovy peníze to co on nechce. To by bylo prudce nefér vůči kolegům, a také vůči všem slušným zaměstnavatelům.
U nás je velká nezaměstnanost. Najít práci je velký problém a zaměstnavatelé to vědí a zneužívají. O profesionalitě chování nadřízených např.v hypermarketech bych si dovolila nesouhlasit.Čím větší prdovlez,tím lépe pro něj. Atmosféra strachu,donášení a praktiky tzv.vytýkacích dopisů je běžná praxe.