I když teda mám dost problém je přeložit. Tenhle případ mě dost zaujal. Zajímalo by mě o co přesně šlo. Protože i ve svých dvou oborech si dovedu představit rozpory, ale v každém případě, i když jsem zaměstnanec a vše co udělám má právo zaměstnavatel, mě zůstávají pro některé díla autorská práva. A i tam kde nejsou autorská práva, tak se pod dané dílo "podepisuji".
Proto bych se v takovém případě, smířil s názorem zaměstnavatele, ale ve své práci bych příslušnou pasáž výrazně označil a podepsal jménem zaměstnavatele. Otázkou je, když by zaměstnavatel v pokynu řekl, abych pasáž takto neoznačil...
Projektanti či vedoucí staveb, technologických projektů,... podobná dilemata "vlastní názor - tlak zaměstnavatele - tlak investora" řeší tak, že se snaží prosadit co nejvíce ze svých zásad.
Občas je to stresující a někdy tito lidé i vyhoří. Je to i jeden z důvodů velké fluktuace v těchto profesích. Kdyby alespoň fungovalo, že ve velkých společnostech dokáže vedoucí oddělení ochránit své podřízené, to jsem od revoluce nezaznamenal.
Ti starší a ostřílenější si občas nechají od zaměstnavatele písemně potvrdit, že trvá na postupu, který je v rozporu s jeho názorem a zkušenostmi a má výslovný příkaz splnit přání zaměstnavatele či investora. Tímto "alibistickým obdobím" si asi projde někdy každý, ale většinou tento postup neuplatňujete, takže kdyby došlo na lámání chleba....
Takovýto postup bych já nenazval "alibistický". Tohle je postup, jak se ochránit před náhradou škody, kterou může uplatňovat zaměstnavatele/klient.
Zároveň je ale třeba mít na paměti, že to chrání jen před náhradou škody. Nechrání to před trestní odpovědností a nechrání to před ztrátou razítka.
Tedy na té stavbě to chrání například před náhradou za opadanou omítku, kvůli nedodržení technologickým postupům, ale nechrání to ani v nejmenší před tím, když ten barák spadně a někoho zabije.